Sezónnost a sezónní očištění

Nemusí jít pouze o vliv počasí a ročních období, ale třeba i o významné události, které se každý rok opakují, například Vánoce. Před nimi lidé vždycky nakupují dárky a více utrácejí. Je tedy pochopitelné, že spotřeba domácností, resp. jejich výdaje na konci roku výrazně rostou (oproti ostatním obdobím roku). Je to tak každý rok. Útraty domácností před Vánocemi jsou prostě nesrovnatelné s útratou kdykoliv jindy v roce. Jak ale zjistit, zda například spotřeba domácností v průběhu roku roste nebo klesá, když je kvůli sezónnosti výrazně rozkolísaná?

Abychom se to dozvěděli, je třeba vliv sezónnosti odstranit. Proto se provádí tzv. sezónní očištění. V principu jde o to, že na základě dlouhodobého sledování můžeme říci, jak se které čtvrtletí (nebo měsíc) obvykle liší vůči ostatním v roce. Díky tomu lze všechna čtvrtletí roku vyrovnat na srovnatelnou úroveň (tj. s využitím znalosti tzv. sezónních faktorů odstranit opakující se poklesy a nárůsty v celé časové řadě) a poté je porovnat. Sezónní faktory se obvykle odhadují na základě komplikovaných matematicko-statistických modelů založených na chování ukazatele v minulých letech. Modelům rozumět nemusíme, důležité je, že víme, k čemu slouží.

Uveďme ilustrativní příklad. Řekněme, že z dlouho­dobého pozorování víme, že v posled­ním čtvrtletí (před Vánocemi) lidé utrácejí obvykle o deset procent více než v průměrném čtvrtletí. Naopak v prvním čtvrtletí nakupují domácnosti o deset procent  méně. Pro zjednodušení řekněme, že ve druhém a třetím čtvrt­letí nakupují průměrně, tedy nelze vysledovat žádnou každoroční tendenci k větším či menším výdajům. To znamená, že pokud by spotřeba za rok byla 400, pak je v průběhu roku průměrně rozložena do čtvrtletí takto: 90, 100, 100, 110. Po správném sezónním očištění by pak měla být 100, 100, 100, 100.

Řekněme, že v našem příkladu byla spotřeba v jednotlivých čtvrtletích 100, 110, 115, 125 (tj. v průměru 112,5). Může se zdát, že celý rok spotřeba rostla. Ale pokud vezmeme v úvahu výše zmíněnou sezónnost, není tomu tak.

Uvědomme si, že spotřeba v 1. čtvrtletí (100) je ovlivněna každoroční tendencí lidí nakupovat po Vánocích méně (o 10 % průměrného čtvrtletí). Pokud tuto sezónnost vezmeme v úvahu, musíme spotřebu v tomto čtvrtletí sezónně očistit, tj. navýšit ji o 10 % (100 plus 11,25 = 111,25). Pak je teprve možné mezičtvrtletní srovnání. Ve 2. čtvrtletí není vliv sezónnosti žádný, úprava není třeba. Když pak porovnáme obě čtvrtletí, zjistíme, že spotřeba ve 2. čtvrtletí oproti 1. poklesla (ze 111,25 na 110), přestože údaje neočištěné o každoroční výkyvy naznačovaly mezičtvrtletní růst (ze 100 na 110).

Podobně postupujeme i při porovnání např. 3. a 4. čtvrtletí. Musíme zohlednit každoroční předvánoční nákupy na konci roku, jinak by srovnání nemělo význam, protože 4. čtvrtletí by vždy bylo větší než 3. čtvrtletí. Proto je třeba sezónně neočištěnou spotřebu domácností ve 4. čtvrtletí o 10 % průměrného čtvrtletí snížit (125 minus 11,25 = 113,75). Jak je vidět, po sezónním očištění (tj. po vyloučení každoročního výkyvu před Vánocemi) spotřeba na konci roku oproti 3. čtvrtletí (115) fakticky poklesla (na 113,75), a ne naopak. Jinými slovy, domácnosti utratily před Vánocemi méně, než je obvyklé v porovnání se 3. čtvrtletím. A takové zjištění je velmi důležitým indikátorem aktuálního ekonomického vývoje.

Základem úspěšného sezónního očišťování je správný odhad sezónních faktorů (tj. vyčíslení průměrných výkyvů v roce). To se děje na základě dlouhodobého pozorování předchozích období. Dlouhodobost je v tomto případě zárukou stability metody očištění. Pokud by se ale náhle změnilo sezónní chování lidí (řekněme, že si začnou dávat dárky v průběhu celého roku, nikoliv jen o Vánocích), pak může chvíli trvat, než sezónní očištění přestane upravovat (navyšovat) 1. čtvrtletí a snižovat 4. čtvrtletí. Takový (sezónní) zlom v chování lidí by statistice samozřejmě způsobil dočasné problémy při mezi­čtvrtletním srovnávání, ale nebylo by to krásné?