Bohatství jazyka – přírůstek, úbytek, přebytek, deficit

Přitom obvykle stačí jen selský rozum a s citem používat bohatost českého jazyka. Uveďme několik častých drobných chyb, nad kterými bychom sice mohli přimhouřit oči, ale proč je dělat, když se jim lze tak snadno vyhnout.

Vezměme  větu: „Mirační přírůstek byl –50 osob.“ A pak větu: „Migrační úbytek byl 50 osob.“ Obě věty říkají totéž, nicméně první je trochu krkolomná a matoucí. Přesto se takové věty občas objevují. Důvodem je patrně snaha autora zachovat jednotný název ukazatele (migrační přírůstek), ať už je hodnota jakákoli, a nemást čtenáře změnou názvu podle toho, jestli je hodnota kladná (přírůstek) nebo záporná (úbytek). V tabulce bývá tento problém obvykle vyřešen názvem ukazatele „migrační přírůstek/úbytek“ a znaménkem u hodnoty. Ve větě by však takový ukazatel, ještě navíc s lomítkem, vypadal divně. Z logiky věci i pravidel českého jazyka je určitě lepší nelpět na jediném termínu a pružně přecházet mezi „přírůstkem“ a „úbytkem“.

Obdobnou chybou jsou případy, kdy pojem „schodek státního rozpočtu“ nebo také „deficit státního rozpočtu“, čili termíny nesoucí už svým významem záporné znaménko, začneme používat jako obecný název ukazatele označujícího výsledky hospodaření státu. Důvodem této chyby je patrně zvyk. Používání pojmů jako „schodek“ a „deficit“ v souvislosti se státním rozpočtem dlouhodobě převažuje, protože výdaje státního rozpočtu České republiky obvykle skutečně převažují nad jeho příjmy. Pokud by ale za celý rok stát utratil méně, než kolik vybral, měli bychom pochopitelně hovořit o „přebytku státního rozpočtu“. Není tedy šťastné používat pojem „schodek“ či „deficit“, když ani neuvádíme, jak hospodaření dopadlo. A pochopitelně zcela nesmyslná je věta: „Deficit státního rozpočtu skončil v přebytku.“

Obecně, bez ohledu na to, zda je výsledek hospodaření kladný, či záporný, je nejlepším řešením používat pojem „saldo státního rozpočtu“. Kladné saldo je označováno jako přebytek, záporné saldo jako schodek nebo deficit. Pokud hovoříme ve větě o saldu, pak je zcela namístě, ba je přímo nutné uvést u částky znaménko. Nicméně použití slov „přebytek“ či „schodek“ je vhodnější, resp. jazykově obratnější.

Podobně jako u výše uvedeného matoucího „záporného migračního přírůstku“ jsou určitým nešvarem věty typu: „Vládní deficit byl –84,6 mld. Kč.“ Znaménko minus je nadbytečné, protože už z významů slov „deficit“ nebo „schodek“ je přímo patrné, že hospodaření skončilo v záporu. Není proto nutné jej uvádět.

Jiný termín, který ve statistické praxi (vedle „salda“) vyjadřuje rozdíl mezi dvěma hodnotami, je „bilance“. Označuje v podstatě totéž, co „saldo“, jen je cizího původu. To, zda se používá slovo „saldo“, nebo „bilance“, je spíše otázkou konvence či zvyku než pevných pravidel.

Například v případě zahraničního obchodu se používají oba pojmy – „saldo zahraničního obchodu“ i „bilance zahraničního obchodu“. Znamenají totéž, tedy rozdíl mezi vývozem a dovozem podle konvence vývoz minus dovoz, nikoliv obráceně. Logika je stejná jako u státního rozpočtu, protože vývoz představuje příjem peněz ze zahraničí (příliv peněz), zatímco dovoz výdaj do zahraničí (odliv peněz). Kladná hodnota tak svědčí o tom, že se více (peněz) přijalo, než vydalo.

Pokud se hodnotí bilance zahraničního obchodu (resp. saldo), obvykle se říká, že „skončila přebytkem, nebo schodkem“ (resp. „deficitem“), podle toho, zda byla kladná, či záporná. Můžeme se ale setkat i s pojmy „aktivní a pasivní bilance“. A opět, pokud je již z použitého ukazatele patrné, že se jedná o zápornou hodnotu, např. „pasivní bilance“, není třeba používat u číselného vyjádření znaménko minus.

Čísla nám pomáhají rychle vyjádřit či pochopit svět kolem nás. Nicméně i když často mluvíme o číslech a v číslech, neznamená to, že bychom neměli využívat a hlavně ctít bohatství českého jazyka.