Zaostřeno na zahraniční obchod

Zdánlivě jsou zde pojmy zcela jasné. Pokud česká firma prodá své zboží zahraničnímu partnerovi, plynou z toho české ekonomice peníze a jedná se o vývoz. Pokud naopak od zahraniční firmy zboží nakoupí, odtékají peníze z české ekonomiky do zahraničí a z pohledu české ekonomiky se jedná o dovoz. O tom, zda ekonomika jako celek na obchodu se zahraničím vydělává, nebo ne, vypovídá saldo zahraničního obchodu, tj. rozdíl mezi vývozem a dovozem. Pokud je saldo kladné, česká ekonomika toho více vyvezla, než dovezla, a do ekonomiky přiteklo více peněz, než kolik odteklo. Pokud je saldo záporné, je tomu naopak. Zdá se to jednoduché.

Ve statistické praxi ovšem není snadné zjišťovat, zda někdo s někým obchodoval. Museli bychom se neustále každého ptát. Naštěstí se obvykle při obchodu se zahraničním partnerem posílá zboží ze země do země. A pohyb zboží přes hranice je vcelku snadné sledovat. Proto se tradičně jako zjednodušující, ale dostačující postup pro odhad zahraničního obchodu používala celní statistika. Když vyloučíme tzv. tranzit, tedy případy, kdy zboží přes naše území pouze přejelo na cestě z jedné země do jiné (například kamion, který přes území ČR veze zboží ze Slovenska přímo do Německa), stačilo pro odhad zahraničního obchodu sledovat všechno zboží, které překročilo hranice.

Tento zjednodušený postup odhadu donedávna fungoval dobře. Se vstupem do EU se však mnohé změnilo. Česká republika se stala součástí jednotného trhu EU, kde se může zboží volně pohybovat a firmy mohou obchodovat v kterékoliv zemi. Přes české hranice začalo proudit i zboží, s nímž české firmy vůbec neobchodovaly (a nešlo ani o tranzit). Pouhé sledování hranic přestalo stačit. Už neplatí, že každé zboží přecházející hranice je spojeno se zahraničním obchodem českých firem.

Uveďme příklad: italská společnost prodává boty do Německa, a proto chce mít blízko distribuční sklad. Česká republika je ideální volbou, je blízko a má dostatečné skladové kapacity. Italská firma tedy začne dovážet své boty do pronajatého skladu v ČR. Jelikož zboží překročilo hranice a zůstalo zde, mohlo by se zdát, že jde o dovoz do české ekonomiky. Ale není tomu tak! Zboží nebylo nakoupeno žádnou českou firmou. Je sice na českém území, ale patří stále italské firmě (česká ekonomika žádné peníze za boty neutratila). Místo toho jsou boty italskou firmou vyvezeny ze skladu do Německa. A opět, při pouhém pohledu na pohyb zboží přes hranice by se mohlo usuzovat, že se jedná o vývoz české ekonomiky (zboží opouští české území), ale není tomu tak. Nebyla to firma sídlící v ČR, která boty do Německa prodala. Z pohledu české ekonomiky nedošlo k žádnému obchodu se zahraničím, neplynuly jí z toho žádné peníze (s výjimkou možného pronájmu skladu).

Podobných příkladů, kdy zboží sice přechází hranice, ale nepředstavuje pro českou ekonomiku žádný zahraniční obchod, je mnoho. Svět se změnil a s ním musela i statistika.

Dnes se již statistika zahraničního obchodu neopírá pouze o pohyb zboží přes hranice. Odhad zahraničního obchodu v ČR je založen na metodě, která v prostředí EU lépe vypovídá o obchodu mezi českými a zahraničními subjekty – jedná se o tzv. národní pojetí zahraničního obchodu. Samozřejmě, stále jsou využívána data o přechodu zboží přes hranice, ale vylučují se ty případy, při nichž k žádnému obchodu nedochází (jako tomu je u italských bot v našem příkladu). Naopak se mezi českými a zahraničními subjekty zohledňují takové obchody, které by při pouhém sledování hranic unikly, protože probíhají výhradně na území ČR. S tím, jak se ČR stále více začleňuje do evropského trhu, rozdíl mezi zahraničním obchodem v národním pojetí a pohybem zboží přes hranice roste.

Problém odhadu zahraničního obchodu připomíná pohádku „Byl jednou jeden král“. V ní sluha krále Já I. sleduje dalekohledem čilý cizinecký ruch u hraniční závory. Měl dobrý přehled. Od rána přešel hranice jeden sklenkář, jeden pláteník a jedna babka. Z jeho pohledu se mohlo zdát, že „Moje království“ dovezlo sklenky, plátno a koření. Ale copak víme, zda se skutečně toto zboží v království prodalo? Co když měl pláteník v „Mém království“ distribuční sklad pro celý pohádkový svět a plátno se tu ani neohřálo? Navíc babka je všude zdejší, takže těžko říct, jestli nepatří do ekonomiky „Mého království“. Prostě, ani v pohádce, ani ve statistice si nelze vždy zjednodušovat život tím, že upřeme dalekohled jen do jednoho místa (ať už na závoru,  nebo na nekonečno). Statistika je o životě a život je pestrý.