Tramvaj s živým „motorem“
01. 04. 2022
Statistiky Události Česko Regiony a země Souhrnná data o České republice
Pražské koněspřežné tramvaje dokázaly na konci 19. století přepravit za rok osm milionů cestujících.
Dne 12. května 1905 projela Prahou naposledy koněspřežná tramvaj. Hlavní pražský hromadný prostředek zajišťoval veřejnou dopravu v centru města celých 30 let. Přes značnou výkonnost, kterou můžeme ilustrovat údaji zveřejněnými v Pražské statistické ročence z roku 1892, byla koňka na sklonku 19. století postupně vytlačena Křižíkovou elektrickou tramvají.
Pražská veřejná doprava v rukou Belgičanů
Provozovatelem kolejové pouliční dráhy tažené koňmi byla soukromá belgická firma – Akciová společnost Pražské tramwaye. Začínala v roce 1875 s 32 zaměstnanci, první trasu obsluhovalo 10 vozů a 32 koní. V roce 1892 už její provoz zajišťovalo 281 lidí. Nejpočetnější skupinu tvořili kočí, přípřežníci a podkoní (137), dále zde pracovalo pět výpravčích a 78 průvodčích – konduktérů. S černými pasažéry už v té době bojovalo pět revizorů a vedle toho ve firmě působilo 6 šafářů, 24 řemeslníků a 21 dělníků. Početný sbor zaměstnanců vedlo pouhých 5 úředníků. V roce 1892 tvořilo vozový park 116 vozů, které tahalo 380 koní. Vozovnu měla koňka nejprve v Karlíně u dnešní křižovatky Sokolovská – Šaldova, od roku 1876 potom i na Smíchově. Další vozovny byly na Žižkově a na vinohradské Zvonařce.
Koněspřežné tramvaje jezdily na šesti linkách o celkové délce 18,5 km. Nejdelší tratí byla v roce 1892 trasa z Karlína na Malou Stranu (4,8 km), bylo na ní 15 stanic a další tři zastávky. Linka za rok přepravila 2,131 milionu cestujících. Druhá, jen o něco kratší linka (4,3 km) vedla ze Smíchovského nádraží do Jezdecké ulice (dnešní Havlíčkova). Nacházelo se zde 12 stanic a čtyři zastávky a svezlo se s ní 1,516 milionu cestujících. Pražané a návštěvníci hlavního města mohli využít i spojení mezi Žižkovem a Křížovnickým náměstím (3,4 km), Královskými Vinohrady a Josefským náměstím (2 km) a Josefským náměstím a Bubenečskou oborou (2,8 km). Nejkratší linka o délce 1,1 kilometru s pěti stanicemi a jednou zastávkou vedla ze Smíchova (Plzeňská silnice) do Chotkovy ulice.
Tramvaje jezdily od 6.30 do 22.00 hodin v intervalu sedm minut, průměrnou rychlostí 8 km za hodinu. Vozy nebyly číslované, odlišovaly se barevným symbolem ve speciálním kruhovém reflektoru, barvou tabule s názvem konečné stanice a také barvou jízdenek. Vzhledem k různým tarifům měli průvodčí při ruce až deset různých jízdenek.
V roce 1892 koněspřežné tramvaje převezly denně v průměru 19,4 tisíce cestujících, za celý rok 7 086 182 osob. Bylo to o 1,22 milionu méně než v roce předchozím. Důvod razantního poklesu byl prostý. V roce 1891 se v pražských Holešovicích konala Jubilejní výstava zemská Království českého. Přehlídka rozvoje a vyspělosti českého průmyslu a české podnikavosti přilákala od května do října přes 2,5 milionu lidí. Přepravu návštěvníků zajišťovalo 116 tramvajových vozů a 462 koní. Jubilejní výstava koňce přinesla nejprospěšnější rok – celkové roční příjmy dopravního podniku dosáhly v roce 1891 částky 481 979 zlatých, o rok později se propadly na pouhých 164 987 zlatých.
Vydržela jen čtvrt století
Koněspřežná tramvaj (Pražská tramway, pražská koňka) byla v provozu od roku 1875. Její éru odstartoval belgický průmyslník Édouard Otlet dne 23. září. Přestože Otletova společnost zdokonalovala vozový park a měnila dřevěné jednokolejky za železné dvoukolejky, přestávalo se jí dařit. Konec se přiblížil v roce 1896, kdy František Křižík zahájil provoz své elektrické tramvaje do Libně a Vysočan. V letech 1898 až 1905 byla koňka přebudována na elektrickou a sloučena do jedné sítě s elektrickými drahami v pražské aglomeraci.
Současná tramvajová síť v hlavním městě má délku 142,7 kilometru. Dopravu v roce 2020 zajišťovalo 785 tramvají na pětadvaceti denních a devíti nočních linkách o celkové souhrnné délce 556,7 kilometru. V roce 2020 bylo všemi dopravními prostředky Dopravního podniku hlavního města Prahy přepraveno 714 milionů cestujících, z toho 240 milionů osob využilo tramvaje a lanovou dráhu na Petřín.
Článek si můžete přečíst také v časopise Statistika&My.