Reformy osvícenského absolutismu a vznik moderní statistiky v 19. století

V 18. století se zpřesnily soupisy půdy a proběhlo i první sčítání lidu. Statistika dostala vědecké základy, vznikly učené společnosti a publikovaly se řady obsáhlých přehledů s popisem obyvatelstva, zemědělství, průmyslu a ekonomiky českých zemí. V polovině 19. století se také začalo s pravidelnými sčítáními lidu, v nichž se pokračuje až do dnešní doby.

Reformovalo se vše, dokonce i Berní rula

Neúspěchy ve válkách s Pruskem, které vyústily v prázdnou státní pokladnu a ohromné dluhy, přiměly císařovnu Marii Terezii (1740–1780) k rozsáhlým reformám její říše. V rámci správní reformy byla omezena zemská samospráva, vytvořena centralizovaná správa monarchie a státní správa byla profesionalizována. Sjednotilo se trestní právo, stát podporoval podnikání, především zakládání textilních a sklářských manufaktur a papíren. Zavedl také celní unii a cla na ochranu před zahraniční konkurencí. Modernizovalo se rovněž obdělávání půdy a v této době se mezi pěstovanými plodinami natrvalo prosadily brambory. Byla zavedena jednotná měna i první papírové peníze a reformovalo se školství, když byla zavedena povinná šestiletá školní docházka a nový systém škol.
Zreformovat potřebovala podle názoru císařovniných rádců i Berní rula, tedy soupis půdy, kterou měli poddaní v dědičném nájmu a z níž se platily daně státu. To vedlo ke vzniku tereziánského katastru. Záznamy v něm byly zpracovávány již v době vlády císařovnina otce Karla VI. V platnost však vstoupil za panování císařovny Marie Terezie v roce 1748.
Při jeho tvorbě se vycházelo z údajů z původní Berní ruly vytvořené po skončení třicetileté války v polovině 17. století. Hlavním nedostatkem Berní ruly bylo to, že nebrala v potaz rozdílnou bonitu (úrodnost) půdy v jednotlivých oblastech. První tereziánský katastr z roku 1748 zachycoval pouze rustikální půdu a v otázce bonity odstranil jen některé nejvýraznější nedostatky Berní ruly. Teprve druhý tereziánský katastr z roku 1757 zahrnul jak rustikální, tak dominikální půdu a kvalitně zachytil bonitu půdy tím, že ji rozdělil do osmi kategorií podle úrodnosti, což je dokonce více, než evidují dnešní katastry.
Další zpřesnění údajů přinesl josefínský katastr sestavený za vlády císařovnina syna Josefa II., který byl velkým příznivcem statistiky a centralismu. Josefínský katastr, platný od roku 1789, byl organizován jednotně pro celou habsburskou říši. Zmizely v něm rozdíly mezi pozemky rustikálními a dominikálními a novinkou bylo, že každý pozemek měl být před zápisem přesně vyměřen. Všechny pozemky pro každou obec pak navíc byly označeny katastrálními čísly a zakresleny do náčrtku, který představuje počátek katastrálních map.

Sčítání lidu za Marie Terezie

Významným mezníkem v dějinách statistického zjišťování na našem území se za vlády Marie Terezie stalo také první rozsáhlejší sčítání obyvatel z roku 1754. Tomu předcházelo vydání patentu 13. října 1753 o každoročním sčítání lidu. Potřeba zdokonalení evidence obyvatel přímo souvisela s rozsáhlou reformní činností, která si vyžadovala objektivní informace o obyvatelstvu. Již tehdejší národohospodáři označovali snahu řídit někoho, aniž bychom o něm měli dostatečné údaje, za nesmyslnou a pošetilou. Sečteno bylo všechno přítomné obyvatelstvo každé osady, které bylo roztříděno podle pěti věkových skupin a podle pohlaví. Zjišťoval se rovněž stav obyvatel, tedy zda jsou svobodní nebo sezdaní.
Počátky soustavného vědeckého shromaž­ďování statistických údajů v českých zemích jsou spojeny se jménem Josefa Antonína rytíře Rieggera (1742–1795), profesora na pražské univerzitě, který s osvícenskou horlivostí publikoval různé údaje o Čechách. Se spolupracovníky začal v roce 1787 vydávat sebraný materiál ve spisu Materialen zur alten und neueren Statistik von Böhmen. Obsahuje souhrnné a kriticky pojaté zprávy ze starší dostupné literatury o velikosti a obyvatelstvu Čech v různých dobách, výsledky konskripcí duší, tabulky o měně obyvatelstva, jeho náboženství, školství, výrobě potravin, některá hospodářská data atd.

Nová epocha ve statistickém zjišťování

Pravděpodobně na podnět rytíře Rieggera vydalo české gubernium 30. září 1788 formulář pro sčítání průmyslových velkozávodů a formuláře pro tabulku zemědělskou a populační. Tyto formuláře představují počátek nové epochy ve statistickém zjišťování, protože díky nim se například dospělo ke zjištění skutečného počtu obyvatelstva v Čechách.
Důležitou událostí v dějinách statistiky v našich zemích byl vznik Vlastenecko-hospodářské společnosti pro Království české v roce 1788. Ta navázala na činnost Zemědělské společnosti, která byla založena roku 1769. V roce 1797 vydává tajemník společnosti František Fuss, jinak úředník úřadu podkomořího v Praze, rozsáhlou publikaci Skizze einer ökonomisch-statistischen Landeskunde des Königreichs Böhmen. Dílo je první soustavnou prací o zemědělské statistice Čech. Tvoří jej 11 tabulek, které podle krajů poskytují údaje o základech zemědělské výroby, půdě, obyvatelstvu, o výsledcích rostlinné výroby i o stavu různých druhů dobytka. Nechybí ani textové zpracování hlavních poznatků, které obsahuje i vzájemné srovnání krajů.
Za počátek státem organizované statistiky v českých zemích je považován 30. listopad 1856, kdy proběhlo první zasedání Ústředního výboru pro statistiku polního a lesního hospodářství Čech. Tento výbor byl zvláštní, nově vytvořený orgán c. k. Vlastenecko-hospodářské společnosti. Prvním předsedou byl zvolen hrabě Albert Nostitz a po něm kníže Karel Schwarzenberg. Výkonným orgánem ústředního výboru byla Statistická kancelář, kterou vedl Eberhard Antonín Jonák, jenž připravil návrh organizace a celkové působnosti kanceláře.
Vedle statistických údajů o stavu zemědělství měly být sledovány například obecné poměry obyvatel či rozdělení podle národnosti. Statistická kancelář zahájila činnost počátkem roku 1858 a kromě přednosty a tajemníka měla jednoho pomocného pracovníka. Pro místní šetření vznikla síť důvěrníků. V každém z 207 politických okresů v Čechách byl jmenován nejprve jeden a poté dva delegáti, se kterými dále spolupracovali subdelegáti pro menší oblast.

Sčítání jednou za deset let

I v dnešní době prováděná celostátní sčítání lidu, domů a bytů mají svůj základ a vzor v prvním sčítání z roku 1869. Census se konal na základě zákona z března roku 1869 a zachycoval stav k 31. prosinci 1869. Určoval také, že sčítání lidu se mají provádět v desetiletých obdobích, a to vždy k poslednímu prosinci roku končícího nulou. Samotné provedení zajišťovaly obce, sčítací jednotkou se stala domácnost. Dotazníky vyplňovali majitelé domů nebo sčítací komisaři. Výsledky ukázaly, že v roce 1869 žilo na našem území 7,57 mil. obyvatel a stálo zde 994,8 tis. domů. Jednalo se o první sčítání lidu v moderním pojetí, na jehož základě lze porovnávat základní demografické údaje až po současnost.

Více se dočtete zde: Statistiky