Středověké, novověké a barokní statistické prameny v českých zemích

Statistické prameny z doby středověku, novověku a baroka jsou velmi roztříštěné a neměly celostátní povahu. Patří mezi ně různé soupisy majetku sloužící k výběru daní, seznamy povinností poddaných vůči pánům, seznamy pro odvody rekrutů a dále zápisy z praktické činnosti církve.
Zakládací listina litoměřické kapituly knížete Spytihněva II. je pergamenová listina s výčtem majetku dodnes stojícího litoměřického kostela svatého Štěpána. Významná je nejen pro dějiny statistiky, ale i obecně pro celou naši historii. Jedná se o vůbec nejstarší dochovaný originál písemného dokumentu vzniklého v Čechách. V 11. století ještě nebylo běžné stvrzovat právní pořízení listinou. Proto se nejedná o právní dokument, ale o pouhý pamětní zápis. V době Spytihněvova založení měla právní průkaznost stále ještě svědecká výpověď, nikoli písemnost. Nevydal ji přímo kníže, ale pořídila si ho sama litoměřická kapitula záhy po svém založení v roce 1058, aby se uchovaly informace o jejím nabytém majetku. Postupem času získávala kapitula další movitý i nemovitý majetek, takže k původnímu textu byly připojovány další zápisy. K listině je zavěšena knížecí pečeť, ovšem jedná se o středověké falzum, protože v polovině
11. století se v našich zemích pečetě na listiny ještě nepřipojovaly. Písemnost je rovněž významná tím, že se na pergamenu nachází česky psaný pamětní zápis ze začátku 13. století. Jde o vůbec nejstarší větu v češtině, kterou zde pro zajímavost uvádíme.

Pozemková daň se vybírala již v 11. století

Od 11. století a pravděpodobně již dříve byla v Čechách vybírána pro panovníka pozemková daň nazývaná berně. Podkladem pro její vybírání byly tzv. berní seznamy. Nejstarší, až do dnešních dob dochovaný doklad pochází z roku 1379. Větší štěstí mají angličtí historikové, kteří mohou čerpat informace ze slavné Knihy posledního soudu (Domes­day Book). Tu nechal v roce 1086 sepsat anglický král Vilém I. Dobyvatel a byli do ní zapsáni všichni držitelé půdy jeho království. Podle tohoto podrobného majetkového průzkumu zde žilo okolo 9,3 tis. držitelů půdy z řad šlechty a duchovenstva, 85 tis. svobodných majitelů, 108 tis. poddaných, 89 tis. nájemců a 25 tis. otroků. Z toho lze odvodit, že v Anglii v té době bylo přibližně 300 tis. hlav rodin a žilo zde tedy asi 1,5 až
2 mil. osob. Díky údajům zachovaným v tomto na středověk velmi detailním soupisu může mnoho současných obyvatel Velké Británie dohledat své i nešlechtické předky až do 11. století.

Daň z hlavy

Z doby vlády krále Vladislava II. Jagelonského (1471–1516) máme doklady o tom, že český zemský sněm stanovil také daň z hlavy, což logicky předpokládalo existenci seznamů obyvatelstva. Tyto seznamy sloužily zřejmě jako podklady při sestavování různých soupisů s počty vesnic – například Třeboňský rukopis z roku 1410 uvádí počet vesnic v Čechách, Pražský soupis zahrnuje počet vesnic v království v roce 1462. Zachoval se také cenný doklad městské statistiky – soupis a odhad domů v městě Ústí nad Labem z roku 1471 a soupis pozemků a stodol ústeckých měšťanů z roku 1479.

Díky Berní rule bylo možné zjistit majetek poplatníků

Po třicetileté válce byla v roce 1654 sepsána Berní rula. Jejím hlavním účelem bylo zjistit počet a majetek berních poplatníků, kteří by habsburskému císaři mohli odvádět daně. Obsahuje tedy seznam osob povinných platit daně a informace o každé jednotlivé usedlosti. Týkala se ale pouze rustikálních (poddanských) pozemků a hospodářství.
Údaje o majetku poddaných v Berní rule zahrnovaly například informace o výměře jejich polí, době osevu (jaro/podzim), o vlastnictví potahu (koně/voli) či zda hospodář chová krávy, jalovice, ovce, kozy nebo prasata. Nechyběly ani informace o tom, zda a kdy hospodářství vyhořelo, do jaké berní skupiny hospodář patří (sedlák, chalupník, zahradník) a jaké řemeslo provozuje.

Soupis poddaných podle víry evidoval veškeré obyvatelstvo

Vědci zabývající se náboženskými dějinami českých zemí v 17. století mohou využít tzv. soupis poddaných podle víry z roku 1651. Patent vydaný českými místodržícími nařizoval majitelům panství pořídit seznam obyvatel na základě příslušnosti ke katolické víře a zaslat ho místodržitelské kanceláři v Praze. Každý soupis začíná vrchností, tzn. majitelem panství, pokud tam trvale bydlel nebo byl jeho správcem, včetně úřednictva a služebnictva. Poté následuje výčet obyvatelstva podle měst, městeček a vsí. Stejným způsobem byli evidováni měšťané královských měst. Na duchovenstvo a vojsko se tato povinnost nevztahovala. Nejdůležitějším údajem soupisu byla informace o náboženském vyznání. U nekatolíků se poznamenávalo, zda u nich je či není naděje na obrácení na katolickou víru.

Středověk byl rovněž dobou, kdy se u nás poprvé objevily církevní matriky. České země měly ale značné zpoždění za vyspělou západní Evropou, kde se první matriky objevují již ve 13. století. Nejstarší dodnes dochovanou církevní matrikou na našem území je evangelická matrika narozených města Jáchymov z roku 1531.

Do matrik se zapisovaly svatby, křty a pohřby. Jazykem zápisu byla obvykle čeština nebo němčina podle jazykové oblasti fary. Změna nastala za vlády císařovny Marie Terezie, kdy v roce 1760 vyšlo nařízení o povinném užívání latiny. Až do roku 1784 byly matriční zápisy ve větách, jejichž forma byla předepsána. I přesto nebyly zápisy jednotné a lišily se podle pisatele – faráře nebo jeho zástupce. V roce 1781 se matriky staly veřejnými listinami, od roku 1784 museli duchovní předávat údaje z matrik státním úřadům. V roce 1785 se zápisy unifikovaly a od větného zápisu se přešlo k vyplňování předtištěných formulářů. Všechny tyto státní zásahy jsou již spojeny s novou epochou v historii statistiky. Nástup osvícenského absolutismu přinesl radikální změny ve statistickém zákonodárství i ve vlastním zjišťování.