Počet uživatelů pečovatelské služby klesl, výdaje na ni nikoli

Co se týče počtu klientů i celkových výdajů, je pečovatelská služba nejvýznamnější terénní sociální službou. Zvýšení výdajů na ni je dáno zejména zvýšením výdajů na platy a mzdy. Od 1. července 2017 bylo uzákoněno zvýšení platů a mezd v sociálních službách o 23 %. Průměrné roční výdaje na jednoho klienta pečovatelské služby představovaly v roce 2017 přes 26 tis. Kč. Průměrná roční úhrada od jednoho uživatele pečovatelské služby se za posledních deset let téměř zdvojnásobila, vyšplhala se tak na necelých 8 tis. Kč za rok. Úhrady klientů pečovatelské služby se na celkových příjmech za tuto službu podílely z 29,2 %. Dalším zdrojem příjmů byly dotace od Ministerstva práce a sociálních věcí, dotace od krajů či zřizovatele. Z toho je zřejmé, že úhrady od klientů nepokryjí celkové náklady na pečovatelskou službu. Hlavním nákladem služby je mzda pracovníka, který vykonává přímou péči o klienta. Hodinová sazba většiny úkonů, které provádí pečovatel, se pohybuje kolem 90–130 Kč, přičemž úhrada se poměrně krátí podle skutečně spotřebovaného času. Ne každá hodina výkonu práce pečovatele je hrazena. Jedná se například o poskytování bezplatného základního sociálního poradenství, účast na školeních, čas přesunu mezi jednotlivými klienty apod.

Úhrady klientů se mohou výrazně lišit podle rozsahu služeb, které využívají

Například klient, který by využíval pouze služby spočívající v každodenní donášce oběda (bez zahrnutí nákladů na jídlo), by v průměru zaplatil 5 475 Kč za rok (cena této služby se pohybuje mezi 10 a 20 Kč za každou donášku). V případě, že by klient využíval pečovatelskou službu ve větším rozsahu, například by kromě donášky oběda využíval pomoc s vedením domácnosti či pomoc s péčí o vlastní osobu, a to v rozsahu pěti hodin týdně, zaplatil by přibližně 3 tis. Kč měsíčně. Vzhledem k výši průměrné roční úhrady jednoho klienta je zřejmé, že většina klientů využívá služeb pečovatelské služby v omezené míře
– donášky obědů, úklid či nákup jednou týdně. Otázkou zůstává, do jaké míry klienti služby ve větším rozsahu skutečně nepotřebují a do jaké míry si je nemohou dovolit z finančních důvodů.
S hrazením nákladů na pečovatelskou službu může klientům pomoci příspěvek na péči. Ten je určen osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb. Výše příspěvku se pohybuje mezi 880 a 13 200 Kč měsíčně podle stupně závislosti vycházejícího z toho, kolik z deseti základních životních potřeb, mezi které patří mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, osoba není schopna vykonávat. V roce 2017 pobíralo příspěvek na péči v průměru 353 tis. osob měsíčně, z toho 31 % v prvním stupni, 33 % ve druhém, 23 % ve třetím a 13 % ve čtvrtém stupni závislosti.

 Jsou kapacity poskytovatelů pečovatelské služby dostatečné?

Počet klientů pečovatelské služby se v jednotlivých krajích liší. Rozdíly jsou dány zejména počtem obyvatel a věkovou strukturou daného kraje, zároveň ale také socioekonomickou situací kraje a dostupností pečovatelské služby. Relativně nejvyšší počet uživatelů pečovatelské služby byl v roce 2017 v Plzeňském kraji a v Kraji Vysočina. Naopak nejnižší počet byl zaznamenán v krajích Ústeckém a Moravskoslezském. V roce 2017 bylo evidováno celkem 5 171 neuspokojených žádostí o pečovatelskou službu. V jednotlivých krajích byly tyto počty rozdílné. Relativně nejvyšší počet neuspokojených žádostí o pečovatelskou službu (v přepočtu na 1 000 obyvatel daného kraje) byl evidován v krajích Plzeňském, Karlovarském a v Kraji Vysočina; nejnižší pak v krajích Středočeském a Ústeckém.
Poskytovatelé pečovatelské služby se shodují na tom, že terénní péči mohou obvykle zajistit všem žadatelům. Neuspokojené žádosti o pečovatelskou službu jsou často žádostmi o umístění v domově
s pečovatelskou službou. V roce 2016 bylo v domech s pečovatelskou službou celkem 34 156 bytů.
Problematické je rovněž poskytování pečovatelské služby v malých odlehlých obcích. Nemusí se jednat pouze o nedostatek personálu či služebních vozů poskytovatelů, ale i o neochotu některých starostů. Přitom podle zákona o sociálních službách by při zprostředkování pomoci v sociální oblasti měly obce spolupracovat jak s dalšími obcemi, tak i s poskytovateli sociálních služeb. Obce by rovněž měly zajišťovat dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území. Nedostatečná informovanost spolu se skutečností, že si klienti nemohou péči dovolit z finančních důvodů nebo nejsou ochotni za službu platit, když vidí, že domácí zdravotní péče je bezplatná, brání většímu rozšíření pečovatelské služby.

Více se dočtete zde: Zdravotnictví, pracovní neschopnost