Lidé se zdravotním postižením pracují častěji než před šesti lety

V roce 2024 pracovala polovina lidí se zdravotním postižením ve věku 20–64 let, u lidí bez postižení to bylo 85 %.

Mezi lety 2018 a 2024 vzrostl podíl lidí se zdravotním postižením, kteří měli zaměstnání nebo jinak pracovali. Zatímco v roce 2018 pracovalo 41 % lidí ve věku 20–64 let se zdravotním postižením, o šest let později to bylo již 50 %. Stále je to ale o poznání méně oproti populaci lidí bez postižení daného věku, ve které v roce 2024 pracovalo 85 %.

Mezi lidi se zdravotním postižením jsou v rámci výběrového šetření o lidech s postižením počítáni jak lidé s přiznanou invaliditou, příspěvkem na péči či průkazem pro osoby se zdravotním postižením, tak lidé, kteří lékařem uznané postižení nemají, ale cítí se kvůli dlouhodobým zdravotním problémům omezeni ve vykonávání běžných činností. Za pracující jsou pak považováni všichni, kteří v referenčním týdnu odpracovali alespoň jednu hodinu za odměnu, bez ohledu na to, zda se jednalo o zaměstnanecký poměr, podnikání či práci na dohodu, nebo pracovali jako pomáhající rodinní příslušníci.

Rozdíly v pracovních aktivitách

V míře zaměstnanosti jsou určité rozdíly i podle toho, zda se jedná o člověka s postižením od mládí nebo s postižením vzniklém až v průběhu života následkem úrazu či onemocnění. Mezi lidmi ve věku 20–64 let, u kterých se zdravotní postižení začalo projevovat do věku 9 let, pracovalo 39 %, zatímco z těch, u nichž se zdravotní potíže objevily až ve věku 40–49 let, pracovalo 55 %.

Ze všech pracujících ve věku 20–64 let se zdravotním postižením byla v roce 2024 zhruba polovina zároveň příjemcem invalidního důchodu, nejčastěji prvního či druhého stupně. Příjemci invalidního důchodu třetího stupně tvořili pouze 6 % ze všech pracujících osob se zdravotním postižením v produktivním věku. Naprostá většina pracujících osob se zdravotním postižením byli zaměstnanci (88 %), dále 11 % tvořily osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a 1 % OSVČ se zaměstnanci. Celkem dvě třetiny pracujících se zdravotním postižením pracovaly (respektive podnikaly) na plný úvazek, třetina pak na zkrácený úvazek či měla jinou formu práce, např. na dohodu. Jako důvod částečného úvazku (respektive práce na dohodu apod.) byly uváděny nejčastěji zdravotní důvody (v 85 % případů), 6 % bylo z rodinných či osobních důvodů včetně péče o dítě či jinou osobu, 5 % bylo proto, že daný typ práce na plný úvazek vůbec nebyl k dispozici. Zbylá 4 % představovala jiné důvody, včetně toho, že daný člověk nemohl práci na plný úvazek najít. Častěji měli plný úvazek muži než ženy se zdravotním postižením (74 % vs. 60 %).

Pracovní úvazek u osob se zdravotním postižením ve věku 20–64 LET (%)

Zdroj: ČSÚ

Ze všech pracujících se zdravotním postižením ve věku 20–64 let změnilo 43 % někdy v životě kvůli svému zdravotnímu omezení práci, ať už zaměstnavatele, nebo pozici. Žen se zdravotním postižním změnilo práci 48 %, mužů 38 %.

Hlavně na volném trhu

Třetina měla určité potíže s hledáním současného zaměstnání a 12 % deklarovalo velké potíže. Žádné potíže s hledáním práce nemělo 36 % a zbylých 19 % v době hledání posledního zaměstnání ještě nemělo žádné zdravotní omezení, potíže s hledáním zaměstnání kvůli zdravotním problémům tudíž rovněž nemělo.

Celkem 16 % pracujících lidí se zdravotním postižením se setkalo s diskriminací v práci nebo na pracovním trhu v souvislosti se svým zdravotním postižením, častěji diskriminaci zaznamenaly ženy (18 %) než muži (15 %). Potíže zvládat změny nebo stres v práci kvůli zdravotnímu postižení měla polovina všech pracujících se zdravotním postižením ve věku 20–64 let a 7 % s tím mělo velké potíže.

Potíže osob se zdravotním postižením ve věku 20–64 let při hledání současného zaměstnání (%)

Zdroj: ČSÚ

Na chráněném trhu práce, tedy u zaměstnavatele, který zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců a byl Úřadem práce uznán za zaměstnavatele na chráněném trhu práce, pracovalo 10 % pracujících osob se zdravotním postižením ve věku 20–64 let. Na volném trhu práce pracovalo 90 % pracujících lidí se zdravotním postižením daného věku.

Na volném trhu práce mělo úpravy pracovního režimu zahrnující například odlišné rozvržení pracovní doby, přestávek nebo práci z domova 35 % pracujících se zdravotním postižením na volném trhu práce. Dalších 10 % takové úpravy nemělo, ale vzhledem ke svému zdravotnímu postižení by je uvítalo. Úpravy pracovního prostředí jsou na volném trhu práce méně časté, mělo je 8 % pracujících s postižením a dalších 9 % je nemělo, ale potřebovalo by je.

Většina nepracujících pobírá důchod

Co se nezaměstnanosti týče, ta mezi lidmi s postižením ve věku 20–64 let dosahovala 4,4 %. Mezi lidmi bez postižení daného věku byla nezaměstnaná 2 % osob. Ostatní lidé s postižením (45 %) byli ekonomicky neaktivní a vzhledem ke svému zdravotnímu postižení ani práci nehledali.

Když se zaměříme na skupinu lidí se zdravotním postižením ve věku 20–64 let, kteří nepracují (tedy nezaměstnaní a ekonomicky neaktivní), zjistíme, že téměř polovina z nich má přiznaný invalidní důchod třetího stupně a téměř čtvrtina pak invalidní důchod prvního nebo druhého stupně. Dalších 13 % bylo již ve starobním důchodu, ať už předčasném, nebo řádném. Zbylých 14 % žádný důchod nepobíralo.

Osoby se zdravotním postižením ve věku 20–64 let podle druhu důchodu (%)

Zdroj: ČSÚ