Lesy zaujímají více než třetinu rozlohy republiky

Následky nedávné kůrovcové kalamity se lesníkům postupně daří překonat. Výměra lesních pozemků v Česku stále narůstá.

Lesy jsou nepostradatelnou součástí našeho životního prostředí, ale mají také značný ekonomický význam. Jsou hlavním zdrojem dřeva a poskytují mnoho dalších ekosystémových služeb, a zároveň, představují důležitý biotop pro mnohé živočichy.

Informaci o ploše tohoto ekosystému v podobě výměry lesních pozemků poskytuje dlouhodobě katastr nemovitostí. Mezi lety 2023 a 2024 výměra lesních pozemků nepatrně vzrostla o 1 375 ha a k 31. 12. 2024 dosáhla dle údajů z katastru 2 683 138 ha. To odpovídá 34,0 % celkové výměry České republiky. Největší rozlohu lesních pozemků vykazoval s výraznou převahou Jihočeský kraj (381 629 ha, 14,2 % lesů v ČR). Nejvyšší podíl lesních pozemků na celkové výměře kraje měl Liberecký kraj (44,8 %), nejnižší naopak hlavní město Praha (10,7 %) a Středočeský kraj (27,5 %). Státní lesy tvořily zhruba 54 % celkové rozlohy lesů, samotný státní podnik Lesy České republiky spravoval 45 % všech lesů. Od roku 1950 se plocha lesních pozemků navýšila o 171 tis. ha. V poslední době stoupá podle údajů z katastru nemovitostí výměra lesních pozemků přibližně o 1,4–2 tis. ha ročně.

Rozloha lesní pozemků v Česku (tis. ha)

Zdroj: ČÚZK, ČSÚ

Vysoká těžba dřeva ve 21. století

Nedílnou a tradiční součástí lesního hospodaření je těžba dřeva – důležité obnovitelné suroviny přírodního původu. Jedná se o mnohostranně použitelný výrobní a stavební materiál, využitelný i jako zdroj energie, který má v historii lidstva důležitou úlohu. Těžbu je však nutné provádět s ohledem na udržitelnost přírodního prostředí.

V roce 2024 zaznamenala těžba dřeva (bez kůry) opět pokles, meziročně o 686 tis. m³ (–3,7 %) na 17 807 tis. m³. V porovnání s rekordní těžbou v roce 2020 (35 754 tis. m³) došlo ke snížení o polovinu. Objem vytěženého dříví v roce 2024 dosahoval stejné úrovně jako v letech 2006 a 2016 (17 678 a 17 617 tis. m³). Jedná se stále o nadprůměrnou hodnotu, za běžné množství lze v tomto století považovat zhruba 15 až 16 mil. m³, zatímco v 50. a 60. letech 20. století se roční těžba pohybovala až na výjimku pod 10 mil. m³, nejčastěji v rozmezí 8–9 mil. m³ (pro porovnání: v roce 2020 se pouze v Kraji Vysočina vytěžilo 8,7 mil. m³). Obdobně jako v roce 2023 i loni však byla těžba dřeva nižší než jeho přírůst v lesních porostech, a bilance zásob dřeva v lesích

tak dosáhla kladné hodnoty. V letech 2018–2022 se naopak kvůli zpracování rozsáhlé kalamity zásoba dřeva na pni snižovala. Týkalo se to především Moravy, kde v uvedeném období dosáhla těžba dřeva historicky rekordní úrovně.

Největší objemy vytěženého dříví byly loni zaznamenány v Jihočeském kraji (2 661 tis. m³), v Plzeňském kraji (2 252 tis. m³) a ve Středočeském kraji včetně Prahy (2 013 tis. m³). Situace se tak vrací k normálu, kdy se obvykle nejvíce dříví těžilo v Jihočeském kraji, který má také největší rozlohu lesů. Intenzita těžby dřeva byla 6,6 m³ dřeva na hektar lesních pozemků, na vrcholu kalamity v roce 2020 pak 13,4 m³/ ha (v Kraji Vysočina extrémních 42,0 m³/ha).

V minulém roce klesl podíl nahodilé těžby, ve které se z poloviny zpracovávalo dříví z důvodu živelních příčin, na celkové těžbě dřeva na 45,0 %, tedy na 8 019 tis. m³. Meziročně došlo u nahodilé těžby ke snížení o 3 015 tis. m³, kalamita v lesích byla tudíž v Česku na ústupu. Nejvyšší podíl nahodilé těžby na celkové těžbě dřeva daného území zaznamenal Moravskoslezský kraj (64,5 %), odkud pocházelo 10,2 % z celkové nahodilé těžby v Česku. Na Moravě probíhala nahodilá těžba intenzivněji než v českých krajích. Nejvyšší územní podíly na celkové nahodilé těžbě v Česku byly zaznamenány v Plzeňském kraji (12,2 %), v Jihočeském kraji (11,6 %) a v Kraji Vysočina (11,1 %), což souvisí s celkovým množstvím vytěženého dříví v těchto krajích. Podíváme-li se na data od roku 1950, jednoznačně nejvyšší nahodilá těžba dřeva byla zaznamenána v letech 2018–2022, kdy podíl nahodilé těžby na celkové těžbě dřeva dosáhl až 95 % (roky 2019 a 2020). Jako příčina této kůrovcové kalamity se uvádí kombinace nepříznivých klimatických faktorů (vyšší teploty, sucho), přemnožení kůrovce spolu s nedostatečným včasným zásahem proti tomuto škůdci a nevhodná druhová skladba lesů s převahou smrku. Je na místě připomenout i orkán Kyrill, který v lednu roku 2007 napáchal velké škody v lesních porostech (polomy, vývraty stromů) a výrazně zasáhl především jihozápadní část republiky. V následujících letech po orkánu postihla lesy invaze kůrovce.

Těžba dřeva (mil. m³ bez kůry)

Zdroj: ČSÚ

Jak vyplývá z již uvedeného, v rámci nahodilé těžby se těží nejvíce dřeva v tzv. hmyzové a živelní nahodilé těžbě, exhalační těžba je v posledních desetiletích zanedbatelná (pod 1 %). Nízké podíly nahodilé těžby na celkové těžbě dřeva (do 20 %) byly zaznamenány téměř výhradně jen v 50. a 60. letech 20. století. Za posledních deset let byl tento podíl nejnižší v roce 2024 (45,0 %).

Obecně lze konstatovat, že se těží především jehličnaté dřeviny. V kalamitních letech je tato skutečnost ještě patrnější. V roce 2024 bylo jehličnatých dřevin vytěženo 15 674 tis. m³, tedy 88,0 % celkové těžby. Těžba listnatých dřevin se oproti předchozímu roku zvýšila o 239 tis. m³ (+12,6 %) a dosáhla 2 133 tis. m³, což představuje rekordní hodnotu minimálně od roku 1950. Těžby listnáčů přesahující 2 mil. m³ se objevují až po roce 2010. Z konkrétních druhů dřevin výrazně převažoval smrk (68,5 %), dále s velkým odstupem následovaly borovice (13,9 %), buk (4,7 %) a modřín (4,4 %). Zastoupení jehličnanů odpovídá obvyklé situaci, zásadní roli hraje snižující se podíl nahodilé těžby. Nejvíce listnatých dřevin se těžilo v krajích Jihomoravském (424 tis. m³), Zlínském (313 tis. m³) a Olomouckém (245 tis. m³). Těžba listnáčů v těchto krajích představovala téměř polovinu veškeré těžby listnatých dřevin v Česku.

Plocha zalesňování se uměle snižuje

Nepostradatelnou činností v lesním hospodaření je zalesňování, které zajišťuje stabilní rozlohu lesů. Zalesňování zahrnuje zalesnění a obnovu lesa provedené uměle síjí a sadbou, kromě něj však v našich lesích hraje stále významnější úlohu i přirozená obnova lesa.

Loni v Česku došlo oproti roku 2023 k poklesu plochy umělého zalesňování o 5 728 ha (–16,3 %) na 29 494 ha. Stále se sice jedná o poměrně rozsáhlé zalesňování, ale s odeznívající kalamitou jeho intenzita klesá a holiny, vzniklé zejména během kůrovcové těžby, postupně ubývají. Znatelně více se zalesňovalo v 50. letech 20. století, kdy zalesňované plochy běžně přesahovaly 50 tis. ha.

V rámci zalesňování zcela převažuje sadba, jejíž podíl se již několik desetiletí pohybuje kolem 99 % a loni činil 99,3 % (29 276 ha). Síje (zalesňování s využitím osiva) se uplatnila výjimečně (219 ha), přičemž např. v roce 1958 se takto zalesnilo 7 233 ha (13 % plochy zalesňování). Při zalesňování se tedy používá zejména sadební materiál lesních dřevin (zjednodušeně sazenice). Loni se spotřebovalo 159 713 tisíc sazenic, z nichž 58,0 % tvořily listnáče. Průměrná spotřeba sazenic byla 5 455 na hektar sadby, u listnatých dřevin 7 116 a u jehličnatých 4 125. V počtu vysazených sazenic na jednotku plochy opět došlo k poklesu. Na hektar se využívalo o 3,3 % (185 ks) méně sazenic než v roce 2023. V absolutním množství se nejvíce sazenic spotřebovalo v případě buku (38 021 tis., 23,8 % ze všech sazenic) a dubu (37 712 tis., 23,6 % všech sazenic). Podíl smrku je stále poměrně vysoký, loni představoval 22,3 % všech sazenic a během posledních let se mírně navyšoval.

Zalesňování (ha)

Zdroj: ČSÚ

V loňském roce převažovala plocha zalesňovaná jehličnatými dřevinami, které byly použity na 16 309 ha, tedy na 55,3 % celkové zalesňované plochy. Rozdíl ve prospěch jehličnanů činil 3 123 ha. Zvýšené využívání jehličnanů je patrné zejména během 60. let 20. století, v roce 1981 se podíl jehličnanů vyšplhal až na 87 % (s podílem smrku 61 %), přičemž ještě v roce 1960 tvořil 59 %. V letech 2019–2021 mírně převládala plocha zalesněná listnáči, po roce 2021 se znovu postupně navyšuje plocha zalesňovaná jehličnany.

Z jednotlivých dřevin zaujímal loni největší zalesňovanou plochu smrk (35,1 %), dále buk (16,2 %), dub (15,2 %) a borovice (8,4 %). V posledních letech je patrný nárůst využití modřínu, jeho zastoupení na celkovém zalesňování bylo 5,1 %. Nejnižší podíl smrku byl v 50. letech 20. století (až na výjimku pod 30 %), v roce 1954 pouze 20 %. Podíl buku na zalesňované ploše v průběhu času kolísal, od nejnižší hodnoty 1,6 % v roce 1981 až po 25 % v roce 2019.

Nejvíce se zalesňovalo v Kraji Vysočina (6 833 ha, tj. 23,2 % celkového zalesňování v Česku) s plošnou převahou jehličnanů (59,4 %, smrk 44,0 %). Jehličnaté dřeviny se nejvíce používaly v Jihočeském kraji (70,0 % zalesňované plochy v kraji).

Přirozená obnova lesů dosáhla rekordu

Kromě zalesňování sadbou a síjí se využívá i přirozená obnova lesa, při které se uplatňuje schopnost obnovy původního lesního porostu (stromů), zejména náletem a opadem semen nebo plodů. Pro využití potenciálu a dosažení požadovaného účelu tohoto způsobu obnovy se musí přihlížet k lokálním podmínkám.

Za rok 2024 se přirozená obnova lesů uplatnila na 12 447 ha, a tvořila tak 29,7 % z celkové plochy zalesňování a přirozené obnovy. Meziročně vzrostla plocha přirozené obnovy lesa o 2 881 ha, tedy o 30,1 %. Dle dostupných údajů se jedná o nejvyšší hodnotu v historii České republiky (původní rekord byl 10 088 ha v roce 2022). Skokový nárůst je patrný zejména od roku 2020, což souvisí s nutností znovu zalesnit rozsáhlé plochy po kalamitách, a to nejlépe s nižšími náklady než v případě umělé obnovy lesa. V přirozené obnově lesa převažovaly jehličnany (52,4 %), z dřevin se nejčastěji využíval smrk (40,2 %) a buk (18,5 %). Významně se uplatňuje také bříza (1 888 ha, 15,2 % celkové přirozené obnovy), která je typickou pionýrskou dřevinou.

Z hlediska územního se přirozená obnova lesa nejvíce uplatnila v Kraji Vysočina (18,2 % z celkové přirozené obnovy v Česku), což souvisí s několik let trvající rozsáhlou kalamitou právě v tomto kraji.

Přirozená obnova lesa (ha)

Zdroj: ČSÚ