Bydlení v Česku

Pračka a barevný televizor jsou již ve vybavení domácnosti standardem. Myčku má 54 % a sušičku 32 % domácností. Domácností, které si tyto spotřebiče nemohou dovolit, ubývá.

Podle výsledků zjišťování Životní podmínky (EU-SILC) lidé nejčastěji bydlí v bytech, které se nacházejí v rodinných nebo bytových domech. Struktura bydlení podle druhu obývaného bytu se mezi roky 2005 a 2024 prakticky nezměnila. V rodinných domech žije okolo 43 % domácností, zatímco v bytových domech 56 %. Zhruba 1 % domácností žije v jiných budovách, v nichž se sice nacházejí byty, ale primárně neslouží k bydlení (např. školy, fary, výrobní objekty).

Poněkud odlišná je situace v případě právní formy užívání bytu. Obyvatelé rodinných domů jsou zpravidla i jejich vlastníky, proto je podíl domácností bydlících ve vlastním domě dlouhodobě stabilní a pohybuje se mezi 38 a 39 %. Bydlení v bytových domech z pohledu vlastnictví bytů naopak prodělalo velké změny. Výrazně vzrostl podíl osobního vlastnictví – zatímco v roce 2005 vlastnilo byt jen 18 % všech domácností, v roce 2024 už to bylo 28 %. Zaměříme-li se pouze na domácnosti žijící v bytových domech, tak v roce 2024 jich vlastnila byt téměř polovina, zatímco v roce 2005 méně než třetina. Tento trend jde ruku v ruce s poklesem družstevního bydlení, v roce 2005 bydlelo v družstevním bytě téměř 14 % ze všech domácností, v roce 2024 pak jen 5,5 %. Podíl nájemního bydlení mezi roky 2005 až 2020 pozvolna klesal z 25,5 % domácností na 19 %, od roku 2021 však opět začal narůstat. Vliv zde mělo zejména zpřísnění limitů pro získání hypoték zavedené ČNB. Podíl domácností, které žijí u příbuzných nebo známých, je po celé sledované období poměrně nízký, nicméně zřetelně se projevuje pomalý nárůst. V roce 2005 žila u příbuzných a známých téměř 4 % domácností a v roce 2024 už to bylo 7 %. Zvýšení nastalo převážně u jednočlenných domácností seniorů, kteří sice reálně užívají stále stejný byt, ale formálně jej bezúplatně převedli na blízké příbuzné – nejčastěji na děti či vnoučata. Jedná se o finančně výhodné předávání majetku mezi generacemi, aniž by se v budoucnu stal součástí dědického řízení.

Právní forma užívání bytu (%)

Zdroj: ČSÚ, SILC

Životní prostor se zvětšuje

K zajímavým změnám dochází ve velikosti bytů. V roce 2005 připadalo v průměru na jednu osobu v domácnosti 30,1 m² obytné plochy, v roce 2024 to bylo 37,2 m² na osobu. Nárůst souvisí s postupným zmenšováním průměrné velikosti domácností, která za posledních 20 let poklesla z 2,52 na 2,30 osoby na domácnost.

Roste ale také počet obývaných místností jednou domácností. Do obytných místností se započítává ložnice, jídelna, obývací pokoj či dětský pokoj. Naopak sem nespadá koupelna, toaleta, předsíň, šatna či samostatná kuchyň, pokud slouží výhradně k přípravě jídel, a nikoliv ke stolování. K největším změnám v počtu užívaných místností domácnostmi došlo hned na počátku sledovaného období mezi lety 2005 a 2011, poté už se jednalo o změny spíše pozvolné. Nejvýraznějším trendem je, že klesá podíl domácností žijících v bytech s jednou, resp. dvěma obytnými místnostmi. Mezi lety 2005 a 2024 se podíl domácností žijících v jedné obytné místnosti snížil z 9 % na 4 % a ve dvou místnostech dokonce z 29 % na 17 %. Podíl bytů se třemi obytnými místnostmi se po celé období pohybuje mezi 34 % a 37 % a nevykazuje žádný klesající ani stoupající trend. Naproti tomu narostl podíl domácností se čtyřmi (z 16 % na 24 %) a pěti a více obytnými místnostmi (z 10 % na 19 %). Uvedené údaje se týkají souhrnně bytů v bytových i rodinných domech.

Při pohledu na rodinné a bytové domy zvlášť seukazuje, že domácnosti v rodinných domech jsou větší. V roce 2024 byly tvořeny v průměru 2,6 člena, na jednu osobu připadalo v průměru 43,5 m² a měly 1,7 obytné místnosti na osobu. Naproti tomu domácnosti v bytových domech byly v roce 2024 složeny průměrně z 2,1 člena, na jednu osobu vycházelo v průměru 31,2 m² a 1,3 obytných místností.

Počty obytných místností na domácnost (%) a průměrná plocha bytu na osobu (m²)

Zdroj: ČSÚ, SILC

Vybavenost domácností roste

V rámci zjišťování Životní podmínky jsou respondenti dotazováni na některé vybavení domácnosti. Konkrétní předměty vybavení se v průběhu času obměňují podle toho, zda jsou již považovány za standardní, anebo ještě za určitý nadstandard. Například pračku, barevný televizor a telefon (mobilní či pevnou linku) má již v současnosti téměř každá domácnost (98–99 %). Jen minimum osob uvádí, že by si je nemohly dovolit (0,2–0,4 %), a proto se již ve vybavení domácnosti nezjišťují. Po celé období se ale sleduje vlastnictví automobilu. Podíl domácností s osobním automobilem narůstá (z 60 % v roce 2005 na 73 % v roce 2024), růst je ovšem v posledních letech pozvolný. Již málokdo si auto nemůže dovolit (v roce 2024 jen 5 % oproti 17 % v roce 2005) a ty, kteří ho nemají, k tomu vedou jiné než finanční důvody. Po celé období se také zjišťuje, zda domácnosti mají počítač nebo notebook. Podíl jimi disponujících domácností strmě vzrostl. Zatímco v roce 2005 toto vybavení mělo jen 42 % domácností, dnes je to již 83 %. Přitom výrazně poklesl podíl domácností (ze 14,5 % na 2,3 %), které si ho finančně nemohou dovolit. Křivku vývoje vlastnictví počítače nebo notebooku kopíruje přístup na internet zjišťovaný od roku 2017. Ten počínaje rokem 2019 vykazuje dokonce vyšší podíl než v případě počítače nebo notebooku. Je to odraz prudkého rozvoje vysokorychlostních mobilních sítí a široké nabídky mobilních telefonů s rychlým připojením na internet. Stejně jako nedávno osobní počítače, v současnosti již ani internet není téměř pro nikoho nedostupný, neboť jen 1,4 % domácností si připojení k internetu nemůže dovolit z finančních důvodů.

Vybavenost domácností vybranými předměty denní potřeby (%)

Zdroj: ČSÚ, SILC

Od roku 2017 šetření Životní podmínky zjišťuje také vlastnictví myčky nádobí a sušičky prádla a ukazuje, jak zastoupení obou těchto spotřebičů roste. Myčku měla v roce 2024 více než polovina domácností (růst ze 41 % na 54 %), sušičku téměř třetina (nárůst z 13 % na 32 %). Obecně lze říci, že u všech sledovaných předmětů vybavení klesá počet domácností, které si je nemohou dovolit. U žádného nepřekračuje podíl domácností, které jej nemají z finančních důvodů, 7 % (nejvyšší sušička prádla, myčka nádobí a auto). U domácností, které dané věci nemají, se často jedná o jiné důvody než finanční, jako je nedostatek místa v domácnosti (spotřebiče) nebo skutečnost, že danou věc nepotřebují (spotřebiče, auto, počítač nebo notebook).

Růst nákladů na bydlení ovlivnily hlavně ceny energií

Velmi diskutované jsou v posledních několika letech náklady na bydlení, které šetření Životní podmínky rovněž každoročně sleduje. Mezi náklady na bydlení patří nájemné či úhrada za užívání bytu, elektřina, plyn, fond oprav, společné služby pro celý dům, ústřední vytápění a teplá voda, vodné a stočné, odvoz odpadků, paliva, pojištění domu nebo bytu a další podobné náklady. Nezapočítávají se však splátky hypotéky nebo úvěru na pořízení bytu, které jsou považovány za investice. Stejně tak sem nepatří ani samotná cena bytu či domu.

Při porovnání meziročních indexů nákladů na bydlení je zřejmé, že (až na jednu výjimku v roce 2015) každý rok oproti roku předchozímu vzrostly. Od roku 2005 se každoročně index růstu nákladů na bydlení zvyšoval až do hodnoty 111,3 % v roce 2009. Tahounem růstu byly ceny plynu a také úhrady za užívání bytu a nájemné, které bylo v této době v poslední fázi deregulace. V období mezi lety 2010 až 2019 náklady na bydlení vesměs rostly jen pozvolna, načež toto tempo opět zrychlilo. Počínaje rokem 2013 byl ale růst nákladů na bydlení dostatečně kompenzován rychlejším růstem příjmů.

Meziroční indexy nákladů na bydlení, indexy čistých nominálních peněžních příjmů a podíl nákladů na bydlení k čistým nominálním peněžním příjmům domácností

Zdroj: ČSÚ, SILC

Zlom nastal v roce 2022, kdy náklady na bydlení domácnostem meziročně vzrostly o 10 % a o rok později dokonce téměř o 22 %. Tento prudký nárůst byl důsledkem skokového zvýšení cen energií – náklady na plyn narostly meziročně o 44 %, na elektrickou energii o 26 % a tuhá a tekutá paliva o 25 %, zatímco nájemné a úhrada za bydlení se v tomto období zvýšily jen minimálně. V roce 2024 růst nákladů na bydlení zpomalil na úroveň 107 % předchozího roku, což bylo způsobeno především stabilizací cen energií, kdy náklady na plyn a tuhá a tekutá paliva meziročně vůbec nerostly (meziroční index shodně 99,8 %). Nicméně elektřina opět stoupla o 12 %, a byla tak hlavním důvodem růstu nákladů na bydlení domácností v roce 2024.

Pokud se náklady na bydlení vyjádří jako podíl z čistých peněžních nominálních příjmů domácností, hovoříme o tzv. zátěži náklady na bydlení. Od roku 2008 do roku 2013 náklady na bydlení vůči příjmu rostly, protože v tomto období rostly příjmy pomaleji než náklady na bydlení. Nejvyšší zátěž náklady na bydlení byla v roce 2013, kdy domácnosti vydaly na náklady spojené s bydlením v průměru 18,6 % svých čistých příjmů. Poté, vzhledem k tomu, že příjmy domácností rostly rychleji než náklady, zátěž náklady na bydlení postupně klesala až na úroveň 14,4 % v roce 2021. Následně opět poměrně rychle vyskočila na hodnotu 16,7 % v roce 2023, kdy byl silný nárůst nákladů na bydlení doprovázen pomalejším růstem čistých peněžních příjmů. Ačkoli se tedy v roce 2023 nejednalo o nejvyšší podíl z čistých nominálních příjmů za sledované období, byl v populaci velmi intenzivně vnímán, neboť šlo o velmi prudký nárůst během dvou let.

Další výstupy ze šetření Životní podmínky naleznete na webu ČSÚ zde.