Trh práce se pozvolna proměňuje

V Česku oproti ostatním státům OECD přetrvává vysoká míra celkové zaměstnanosti. Rezervy jsou však v zaměstnanosti mladých lidí a žen s malými dětmi. Nižší je i úroveň mezd.

Na sklonku loňského roku uplynulo třicet let od vstupu Česka do organizace OECD. Ta sdružuje vyspělé tržní ekonomiky, jež současně představují pestrou paletu zemí zasahujících do pěti světadílů s odlišným historickým i kulturním vývojem. Jednou z významných oblastí, za kterou OECD přispívá tuzemské decizní sféře svými analýzami, expertízami či doporučeními, je také trh práce. Nabízí se tak srovnání, jak si v některých oblastech ve vztahu k těmto ekonomikám stojíme. Nejpřirozenější rámec pro komparaci sice představují státy EU (díky volnému pohybu osob či společným principům hospodářské a sociální politiky), avšak též s řadou mimoevropských členů OCED pojí Česko významnější ekonomické vazby, a i oni stojí před podobnými výzvami, mezi něž se řadí například stárnutí populace nebo transformace na znalostní ekonomiku.

Problémové skupiny

Dle pojetí národních účtů pracovalo v roce 2024 v Česku po přepočtu na plné úvazky rekordních 5,39 milionu osob, proti roku 1995 téměř o 300 tisíc více. Podíl Česka na zaměstnanosti všech členských států OECD se za uvedené období přesto mírně snížil (na 0,8 %). Podstatnější však je, že míra zaměstnanosti (MZ) osob v produktivním věku (15–64 let) v Česku narůstala svižněji než v OECD, a také její dosažená úroveň u mužů (81,2 %) i žen (69,5 %) byla v roce 2024 vyšší. Česko si udržuje vysokou MZ ve středních věkových skupinách a u lidí v předdůchodovém věku (55–64 let), kde v roce 2024 dosahovala 77,0 % (muži: 80,8 %, ženy 73,2 %) a mezi státy OECD byla pátá nejvyšší (po Islandu, Japonsku, Švédsku a Novém Zélandu). Prostor pro zlepšení ale existuje u 15–24letých, kde se MZ v Česku na rozdíl od OECD dlouhodobě nezvyšuje a zůstává relativně nízká – předloni činila jen 24,5 % a byla mezi všemi členy pátá nejnižší (po Řecku, Itálii, Slovensku a Chile). V důsledku obtížného slaďování pracovního a rodinného života a nedostatečné nabídky zkrácených pracovních úvazků (i přes dílčí zlepšení v posledních pěti letech) přetrvává v Česku stále relativně nízká MZ žen ve věku 30–39 let. Podobně jako řada ekonomicky méně vyspělých členských států ze střední a východní Evropy zaostáváme i v pracovním zapojení osob mladšího důchodového věku (65–74 let), jež je navíc výrazně vzdělanostně a regionálně diferencované. Roli zde hraje i zdravotní stav této populace.

Míra nezaměstnanosti 15 až 64letých v roce 2024 a její změna oproti roku 2005

Pozn.: Starší údaje za Kostariku nebyly dostupné.

Zdroj: databáze OECD

Vliv cizinců v Česku a Čechů v cizině

Zvyšování zaměstnanosti v Česku nastalo hlavně po roce 2010. Projevil se efekt hospodářského růstu, jenž postupně srazil míru nezaměstnanosti. Ta od roku 2017 patří v rámci OECD k nejnižším – aktuálně spolu s Japonskem, Mexikem, Islandem a Polskem. Vliv rovněž měla imigrace, vyšší aktivita žen i posouvání důchodového věku. V posledních čtyřech letech ovlivnil dynamiku tuzemského trhu práce i příliv ukrajinských uprchlíků. Podle expertních odhadů MPSV a MPO pracovalo na konci roku 2025 v Česku legálně celkem 1,08 milionu cizinců (935 tisíc zaměstnanců a 146 tisíc podnikatelů), o polovinu více než na konci minulé dekády. Z toho občanů států OECD, jejichž přístup na tuzemský pracovní trh je většinou spojen s minimálními administrativními překážkami, bylo ovšem „pouze“ 394 tisíc (z nich 80 % ze států sousedících s Českem) a za posledních šest let se jejich počet zvýšil jen slabě (+14 %). I přes rostoucí migrační otevřenost patří Česko stále v rámci OECD k zemím s nižším zastoupením cizinců, speciálně oproti členům ze západní Evropy.

Počet tuzemských občanů žijících v zahraničí se navyšoval dlouhodobě jen mírně, a v současné dekádě spíše stagnuje. To má vliv i na celkový objem remitencí, tedy odhadů peněžních převodů, jež posílají do svých domácích ekonomik pracovníci ze zahraničí. Ty zahrnují jak výdělky (ve formě náhrad zaměstnancům) lidí krátkodobě pobývajících v cizině (pendlerů, sezonních pracovníků), tak část úspor (osobní transfery), jež proudí od občanů dlouhodobě usazených v zahraničí jejich rodinám a blízkým do mateřských zemí. Zatímco do roku 2017 zůstávalo pro Česko celkové saldo remitencí mírně přebytkové, v poslední dekádě vykazuje deficit, jenž kolísá okolo 20 mld. Kč ročně. Zúžíme-li ale pohled jen na vztahy se státy OECD, stále převažuje příliv remitencí do Česka nad jejich odlivem, a v posledních letech tento přebytek také mírně roste (až ke 40 mld. Kč). Česko ho však předloni dosáhlo jen s méně než polovinou členských států – nejvíce s Německem (+48 mld. Kč) a Rakouskem (+19 mld. Kč), Velkou Británií a Irskem (v součtu +8 mld. Kč). Řádově méně pak se Švýcarskem či s některými vzdálenějšími státy (USA, Kanada, Austrálie a Nový Zéland). Naproti tomu deficit přetrvává hlavně se státy Visegrádské skupiny – zdaleka nejvíce se Slovenskem (–28 mld. Kč).

Vysoký podíl průmyslového sektoru

Během transformačních procesů v české ekonomice se postupně proměňovala její odvětvová skladba. Rostl význam terciárního sektoru služeb, a to na úkor primárního sektoru a některých průmyslových oborů. K rychlejším posunům obecně docházelo v 90. letech a také kolem roku 2010. Podíl průmyslu (při poklesu váhy energeticky náročných segmentů ve prospěch oborů vyrábějících investiční zboží) na celkové zaměstnanosti dlouhodobě spíše stagnoval, a teprve po roce 2019 dochází i kvůli dopadům energetické krize k poklesu jeho váhy. I tak je podíl průmyslu na zaměstnanosti v Česku mezi státy OECD dlouhodobě nejvyšší. Podobně jako na Slovensku a ve Slovinsku se v něm soustřeďuje zhruba čtvrtina všech pracujících, téměř dvojnásobek než v průměru za OECD. V rámci zpracovatelského průmyslu jsou v Česku silněji zastoupeny obory se středně nízkou (např. kovodělný průmysl) a středně vysokou technologickou náročností (výroba motorových vozidel). Role těch s nejvyšší náročností, které se vyznačují silnou kapitálovou náročností a vysokou přidanou hodnotou, je relativně slabší (např. farmacie či letecký a kosmický průmysl). Podíl sektoru služeb na celkové zaměstnanosti zůstává navzdory dlouhodobému rozvoji drobného podnikání v Česku v rámci OECD relativně nízký. V roce 2024 činil 62 % (nižší podíl mělo s 58 % jen Turecko), naopak v pětině členských států (zahrnující např. USA, Velkou Británii, Švédsko či Izrael) šlo o více než 80 %. Relativně nižší roli má v Česku zejména obchod, aktivity navázané na cestovní ruch a také zdravotní a sociální péče. Naopak v oblasti high-tech aktivit výrazněji nezaostáváme, především vlivem rychle se rozvíjející oblasti ICT.

Skladba zaměstnanosti podle odvětví v roce 2024 a její změna oproti roku 2008

¹⁾ Zahrnují odvětví: informační a komunikační činnosti, peněžnictví a pojišťovnictví, profesní, vědecké a technické činnosti.

²⁾ Zahrnují odvětví: veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení, vzdělávání, zdravotní a sociální péče.

Zdroj: databáze OECD

Ve mzdách máme co dohánět

Spolu s postupným přibližováním Česka k výkonům nejvyspělejších ekonomik se zvyšovala i kupní síla tuzemských mezd. V roce 1995 dosahovala v Česku průměrná mzda zaměstnance vyjádřená v paritě kupní síly 40 % úrovně OECD (z postkomunistických zemí náležících do OECD drželo významně lepší úroveň jen Slovinsko), v roce 2024 pak 63 % (sedmá nejnižší úroveň v rámci OECD). Mezi státy střední Evropy na tom byly předloni hůře již jen Maďarsko (57 %) a Slovensko (59 %). Polsko vystoupalo na 72 %, Litva na 87 % a Slovinsko zhruba na úroveň OECD (101 %). České mzdy konvergovaly k úrovni OECD nerovnoměrně, nejvíce se sblížily v období 2000 až 2007 a dále mezi lety 2015 až 2019 (až 67 %). Poté se ovšem pozice Česka zhoršovala (vlivem vysoké inflace a nepříznivého vývoje produktivity práce), podobně jako na Slovensku či v Estonsku, které byly s ohledem na silnější dovozní závislost energií z Ruska více zasaženy dopadem války na Ukrajině. Naproti tomu pozice Slovinska a Lotyšska se dále zlepšovala. S poklesem kupní síly mezd se mezi roky 2019 a 2023 potýkaly například i Německo s Rakouskem.

Průměrná mzda zaměstnance po přepočtu na plná úvazek (v USD převedených do parity kupní síly, úroveň OECD = 100)

Pozn.: Nejnovější údaje Kolumbie, Kostarika a Chile – rok 2023, Turecko – rok 2022.

Nejstarší údaje: Chile – rok 1996, Kolumbie – rok 2005.

Zdroj: databáze OECD

Zatímco ve výši mezd Česko v rámci zemí OECD zaostává, z pohledu celkových mzdových rozdílů příliš nevybočuje. V roce 2023 pobírala desetina nejlépe placených tuzemských zaměstnanců (pracujících na plný úvazek) hrubou mzdu 3,2krát vyšší než desetina nejhůře placených. Podobně na tom byla v průměru celá OECD s maximem v Chile (5,2) a minimem ve Švédsku (2,2). Jinak jsme na tom v podílu nízkovýdělkových osob. Ten vyjadřuje zastoupení pracovníků, jejichž hrubé výdělky nedosahují v dané zemi dvou třetin střední úrovně (mediánu) výdělků. Tento podíl v Česku činil 17,5 % a podle dostupných údajů byl mezi státy OECD desátý nejvyšší. Úroveň Česka mírně převyšovaly některé středoevropské státy (Polsko, Maďarsko), výrazněji pak Velká Británie a USA (shodně s 23 % podílem). Dalším příkladem jsou vyšší rozdíly mezi výdělky mužů a žen. Ty v Česku dlouhodobě přetrvávají, i navzdory rostoucí vzdělanosti žen. V roce 2023 zaostával v tuzemsku medián hrubé mzdy žen (pracujících na plný úvazek) za výdělky mužů o 13,6 % (v OECD byl genderový rozdíl mzdy 10,3 %, ve státech OECD náležících současně do EU pak 9,2 %).