Předstihují pobaltské státy Česko ve mzdách?

Porovnávat mzdové úrovně v různých zemích není snadné a často ani jednoznačné. V kurzech měny nebo v paritě kupní síly? Průměry, mediány, anebo decily? Který zdroj použít?

Některá tvrzení jsou nezpochybnitelná: Česko patří v Evropské unii k těm zemím, kde nejsou mzdy nadprůměrně vysoké, ale zároveň tu nejsou ani nejnižší. Pro přesné určení pořadí zemí lze ale použít více konceptů.

Podívejme se na detailní výsledky strukturální mzdové statistiky za rok 2022, které zveřejnil aktuálně Eurostat, a to i pro některé evropské státy mimo EU.

Pokud zkoumáme průměrné hodinové mzdy v podnicích a organizacích s 10 a více zaměstnanci (což byla povinná skupina v tomto zjišťování; bez veřejné správy) přepočítané kurzem na euro, pak jsou rozdíly na kontinentu obrovské – nejvyšší hodinové mzdy najdeme ve Švýcarsku (44,55 eur), nejnižší pak v Albánii (3,41 eur). Albánci tak nedosahují ani 8 % švýcarské hodnoty. Uvnitř Evropské unie jsou rozdíly poněkud menší: bulharských 5,55 eur je 17 % nejvyšší hodnoty v Dánsku (32,56 eur). Česko mělo po přepočtu průměrnou hodinovou mzdu 9,54 eur, což bylo jen 29 % dánské, ale také 172 % bulharské. České hodinové mzdy byly mírně vyšší než třeba v Řecku, v Lotyšsku, na Slovensku, v Portugalsku a v Polsku, na druhé straně byly poněkud nižší než v Estonsku, v Litvě či na Maltě.

Tento pohled ovšem nebere v úvahu, co si za svou mzdu může zaměstnanec koupit na domácím trhu. Zboží a služby jsou totiž typicky dražší v těch zemích, kde jsou vysoké mzdy, což je logické, neboť mzdy jsou (především ve službách) zároveň hlavním nákladem. Přepočet na paritu kupní síly (PPS) tak vysoké mzdové rozdíly mezi zeměmi značně sníží. To vidíme na přiloženém grafu, kde se po přepočtu švýcarské mzdy sníží na 28,31 PPS, také např. islandské poklesnou z 28,12 eur na 17,95 PPS, což odpovídá zhruba úrovni Švédska.

Průměrné hodinové mzdy v roce 2022

Zdroj: Eurostat

Na druhé straně se zlepší postavení chudých států, např. albánské mzdy se zvýší na dvojnásobek (6,38 PPS), podobně srbské stoupnou z 5,45 eur na 9,34 PPS, a bulharské z 5,55 eur na 9,20 PPS, takže se dostanou alespoň na 38 % dánské hodnoty.

Rovněž české mzdy si polepší na 11,82 PPS. Zároveň však Česko po přepočtu přeskočily dva původně chudší státy. Polské mzdy se totiž dostaly z 8,61 eur na 14,02 PPS, a rumunské ze 7,43 eur na 13,29 PPS. Přepočet nepřinesl sestup jiného státu pod českou úroveň, takže v žebříčku jsme si pohoršili.

Rozdíly v čase klesají

Strukturální mzdová šetření se čtyřletou periodicitou probíhají v EU již nějakou dobu, a máme tak možnost srovnávat dlouhodobější vývoj. Za dvanáct let od roku 2010 se mzdy v takřka všech zemích zvýšily. Výjimkou je Řecko, kde průměrná hodinová mzda klesla v eurech o 15 %, resp. o 5 % z hlediska kupní síly. U ostatních států je pravidlem, že tam, kde byly mzdy velmi nízké, rostly nejrychleji. Rozdíly se proto snižovaly a životní úrovně obyvatel Evropské unie se sbližovaly.

Nejvyšší vzestup průměrné hodinové mzdy najdeme v Lotyšsku, kde se dostala ze 4,15 PPS v roce 2010 na 11,45 PPS v roce 2022, což představuje nárůst o 176 %. Druhý nejrychlejší byl v Rumunsku, o 155 %, z 5,30 na 13,29 PPS, na třetím místě je Litva se 147 %, z 5,81 na 14,33 PPS, a na čtvrtém Bulharsko s nárůstem o 100 %. Česko je až na osmém místě s 58 %. Velmi slabý růst byl na Kypru (4 %), v Portugalsku (11 %), v Irsku (14 %) a v Nizozemsku (16 %).

Z pohledu České republiky je poněkud nepříjemné sledovat, jak rychle ji dohánějí a předhánějí pobaltské státy. V roce 2006 se ještě všechny tři nacházely hluboko pod českou úrovní 6,93 PPS. Nejlépe na tom bylo Estonsko s 5,56 PPS, poněkud hůře Litva s 5,08 PPS a nejhůře Lotyšsko s 4,60 PPS. Zejména za poslední desetiletí ale jejich mzdy rychleji rostly, takže Litva již Česko výrazně předstihla, Estonsko ho v roce 2022 dotáhlo a Lotyšsko k tomu mělo nakročeno. Připomeňme, že všechny pobaltské státy jsou již nejméně po deset let součástí eurozóny.

Medián a decily, pracující chudoba

Strukturální mzdové statistiky, ve kterých se shromažďují údaje o jednotlivých zaměstnancích, nám dokáží nabídnout mnohem detailnější obraz o výdělcích než jen průměry. Ve většině států jsou mzdové distribuce širší než v Česku, takže průměr tam může být více vytažený extrémními hodnotami nad oblast běžných výplat. To je příklad Kypru, kde sice průměrná mzda byla vyšší než česká, ale při porovnání mediánů (prostředních hodnot) dopadá hůře. Decilový poměr, lidově řečeno porovnání výdělků standardního chudého a bohatého zaměstnance, byl na Kypru nejvyšší ze zemí EU (4,76), v Česku byl takřka poloviční (2,86). To pak znamená, že bohatý zaměstnanec v Česku bral jen asi dvě třetiny toho, co bohatý na Kypru, ale chudý bral naopak o 8 % více než jeho kyperský souputník.

Nejnižší decilové poměry najdeme tradičně ve skandinávských státech, kde se pohybují pod 2,5, dále ve Švýcarsku (2,72) a Slovinsku (2,82). Naopak nejvyšší mzdová diferenciace je kromě Kypru v Bulharsku (4,5), Lotyšsku (4,27), Irsku (4,17) a Rumunsku (4,06). Ostatní státy se pohybují mezi slovenskou hodnotou 2,92 a maďarskou 3,71.

Šířka distribuce se promítá rovněž do dalšího socioekonomického ukazatele, obecně nazývaného pracující chudoba, odborněji podíl nízkovýdělkových zaměstnanců, přičemž pro hranici nízkého výdělku se používá 2/3 mediánové hodnoty v daném státě. V Evropě pracuje za takto nízkou mzdu zhruba každý šestý. Proporce se ovšem významně liší, což závisí nejen na šíři distribuce, ale rovněž na stanovení minimální mzdy.

Medián a krajní decily hodinových mezd v PPS v roce 2022

Zdroj: Eurostat

Nejmenší podíl nízkovýdělkových zaměstnanců mělo v roce 2022 Portugalsko, kde činil jen 1,8 %. Následovaly Švédsko (4,1 %), Finsko (6,5 %) a Itálie (8,8 %), okolo desetiny se pohybovaly Slovinsko, Francie a Dánsko. Španělsko a Slovensko měly 13 %, a pak již následovalo Česko s 13,8 %. Nejvyšší problém s pracující chudobou měly Bulharsko (26,8 %), Rumunsko (23,9 %) a Lotyšsko (23,3 %). K poslední uvedené zemi je však třeba říci, že tam podíl nízkovýdělkových významně poklesl, neboť ještě v roce 2010 činil 27,8 % a byl vůbec nejvyšší ze všech zemí EU. Podobně se snížil podíl nízkovýdělkových zaměstnanců na Litvě z 27,2 % v roce 2010 na 17,9 % v roce 2022, a v Estonsku z 23,8 % na 21,2 %. Pobaltské země se tak vyrovnávají s neblahým postsovětským dědictvím vysokých třídních rozdílů. V Česku se podíl nízkovýdělkových zaměstnanců také značně snížil, z 18,2 % na 13,8 %. V některých státech se však navýšil, např. v Belgii výrazně vzrostl z 6,4 % na 15,9 %, ve Francii z 6,1 % na 9,7 % a poněkud odstrašující příklad je Bulharsko, kde stoupl z 22 % na 26,8 %.

Náklady práce

Vraťme se ještě jednou k titulní otázce. Eurostat vydal nedávno odhad hodinových nákladů práce pro členské země, založený na jiném datovém zdroji. Šlo o šetření referenčního roku 2020, které bylo protažené krátkodobými indexy nákladů práce (LCI) k současnosti, tedy až do roku 2024. Podle těchto odhadů hrubých úrovní mzdových i nemzdových nákladů je před Českem zatím pouze Estonsko, nicméně podle samotného LCI, sledujícího čtvrtletní vývoj nákladů práce, byly mzdové indexy až do 4. čtvrtletí 2024 ve všech pobaltských státech podstatně vyšší než u nás, kde byly z pohledu EU pouze průměrné. Ve srovnání s bazickým rokem 2020 vzrostly náklady práce do 4. čtvrtletí 2024 v Česku o 21 %, v Estonsku o 43 %, v Lotyšsku o 47 % a v Litvě dokonce o 63 %. V takové situaci se předstižení jeví jako neodvratné.

Údaje z oblasti statistiky trhu práce naleznete na webu ČSÚ zde.