Pozorovat oblohu stojí za to už jenom pro ten úžas,

říká předsedkyně České astronomické společnosti Soňa Ehlerová.

Na která témata se nejvíce zaměřuje současný astronomický výzkum?

Už asi dvacet let jsou oblíbeným tématem exoplanety. S jistotou víme, že existují, ale spousta dalších věcí o nich zůstává neznámých. Astronomové proto vyvíjejí metody, jak zjišťovat složení atmosféry exoplanet, teplotu na jejich povrchu, materiály, z nichž jsou utvořeny a podobně.

Dalším frekventovaným tématem posledních zhruba deseti let jsou gravitační vlny. Ty byly poprvé detekovány v roce 2015, tedy asi sto let poté, co byly předpovězeny. Sledování vesmíru jejich prostřednictvím nám nabízí úplně novou perspektivu než „klasické“ metody založené na pozorování elektromagnetického záření nebo na detekci částic. Přináší nové poznatky, a vědce proto láká se tímto směrem vydat.

Jaké nezodpovězené otázky současné astronomy nejvíce trápí?

Odpovědi na nějaké otázky hledáme pořád. Stále něco neznáme. Nedokážeme úplně přesně říci, jak vesmír vznikl, nevíme skoro nic o temné hmotě a temné energii. Z chování vesmíru vyplývá, že zde jsou, ale není zřejmé, co je jejich podstatou.

Přirozená zvědavost nás nutí ptát se třeba na to, zda je na exoplanetách život. Pokud ano, jak bychom ho mohli najít, co bychom měli sledovat, abychom si tím mohli být jisti. A jestli existuje mimozemský život, vyvinula se někde inteligentní civilizace?

RNDr. Soňa Ehlerová, Ph.D.

Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a od roku 1995 pracuje v Astronomickém ústavu AV ČR. Je členkou Akademické rady AV, působí v řadě odborných astronomických organizací na domácí i mezinárodní úrovni a astronomii vyučuje i studenty Univerzity Karlovy. Svou vědeckou činnost zaměřuje na studium mezihvězdné hmoty a procesů, které v ní probíhají.

Vy věříte v mimozemský život?

Vesmír je natolik veliký, že se někde nějaký život vyvinout mohl. Zatím ale o žádném nevíme. A pokud jde o inteligentní život, je otázka, zda je vzhledem k rozlehlosti vesmíru vůbec reálné ho někde objevit a spojit se s ním.

Proč je důležité vynakládat čas a peníze na výzkum hvězd a vzdáleného vesmíru?

Čistě pragmaticky je vesmír plný procesů, které na Zemi nedokážeme nikdy replikovat. Ale jejich poznání nás může inspirovat třeba k hledání nových způsobů získávání energie, přenosu informací, výroby speciálních materiálů a podobně. Přístroje a technologie vyvíjené pro průzkum vesmíru najdou také často praktické využití i na Zemi a pomáhají posouvat naše možnosti a znalosti kupředu.

Ale možná ten nejdůležitější důvod je, že zkoumání vesmíru nám říká něco o postavení člověka a lidstva ve světě. Asi před sto lety to krásně shrnul tehdejší ředitel Lickovy observatoře Robert Grant Aitken, který napsal: „Dát lidem vědomosti a naučit je pokoře, dát jim pocítit úžas, to je pravou misí astronomie.“ Já s tím plně souhlasím. Pozorovat oblohu stojí za to už jenom pro ten úžas, pro uvědomění si významu naší existence.

Které astronomické objevy z poslední doby vás nejvíce zaujaly?

Pro mě jsou zajímavé všechny objevy týkající se vývoje mladého vesmíru. Z pozorování hodně mladých galaxií, například pomocí kosmického teleskopu Jamese Webba, ale i pozemských přístrojů jako ALMA, vidíme, co se ve vesmíru dělo krátce po jeho vzniku.

Fascinující bylo také pozorování tří mezihvězdných komet, které nepocházejí z naší Sluneční soustavy jako převážná většina ostatních, ale přilétly sem ze vzdáleného vesmíru. První byla v roce 2017 1I/ʻOumuamua, pak v roce 2019 2I/Borisov a loni 3I/ATLAS. Byly to takové zprávy o tom, že naše Sluneční soustava není izolovaná od okolního vesmíru, ale je součástí mnohem většího celku, který do toho, co se u nás děje, může zasáhnout.

Součástí právě připravované mise Comet Interceptor bude družice, která bude čekat na vhodnou kometu, nejlépe takovou, která se ke Slunci ještě nikdy nepřiblížila. Když takovou kometu objeví, vystartuje k ní a bude ji podrobně zkoumat. Kdyby se podařilo takto zachytit kometu pocházející z mezihvězdného prostoru, byl by to mimořádný úspěch.

Jak velké nebezpečí představují tělesa z vesmíru, která by se mohla srazit se Zemí a způsobit tady katastrofu?

To riziko je opravdu minimální, ale samozřejmě ho úplně vyloučit nemůžeme. Důležité je dozvědět se o hrozícím nebezpečí včas, abychom byli schopni učinit nějaká opatření. U velkých objektů, od nichž by hrozilo úplné zničení planety, máme poměrně dobře propočítány dráhy na několik let dopředu, takže jejich kontakt se Zemí můžeme s velkou jistotou a s dostatečným předstihem vyloučit. Menší tělesa, která by sice Zemi úplně nezničila, ale mohla by způsobit velké škody, už tak dobře zmapovaná nemáme. Proto běží řada programů, které mají za cíl je sledovat a v případě potřeby včas lidstvo varovat.

V roce 2022 se uskutečnil test, kdy NASA navedla sondu ke srážce s měsíčkem Dimorphos kroužícího kolem asteroidu Didymos. Nárazem se podařilo změnit dráhu měsíčku i asteroidu, a potvrdilo se tak, že je možné ovlivnit dráhu asteroidu, a tím odvrátit hrozící katastrofu.

Jak se na astronomických výzkumech a objevech podílejí čeští vědci?

Řekla bych, že jsme sice malá, ale celkem rozvinutá země. Jsme členy většiny astronomických organizací a zapojujeme se do celé řady velkých mezinárodních programů. Astronomie je silně mezinárodní věda, nejen proto, že obloha je společná pro všechny, ale také kvůli tomu, že mnohé přístroje a technologie ke zkoumání vesmíru jsou velmi nákladné a jednotlivé země by si je samostatně nemohly dovolit.

Do astronomických pozorování jsou ve velké míře zapojeni také amatéři. Na jakých projektech se podílejí nejčastěji?

Amatéři se určitě uplatňují i v jiných vědních oborech, ale je pravda, že v astronomii je amatérská činnost hodně populární. Největší přínos má zejména v případech, kdy je třeba provádět dlouhé řady pozorování nebo analyzovat velká množství dat. Astronomové amatéři se tak podílejí například na pozorování proměnnosti hvězd nebo udržují tradici kreslení Slunce. To je klasická metoda, při které se ručně zakreslují útvary pozorované na slunečním povrchu. Takto astronomové zaznamenávali svá pozorování dávno před tím, než se začala používat fotografie a další zobrazovací metody. My díky tomu a díky práci jejich současných následovníků máme opravdu dlouhé časové řady záznamů pořízených stejnou metodou, které můžeme porovnávat a zjišťovat, jak se za tu dobu měnila sluneční aktivita.

Jsou data z astronomických sledování přístupná všem?

Astronomie je velmi otevřená věda, spousta dat od významných institucí, například NASA, ESA, ESO či ALMA se nachází v otevřených archivech. Pokud vznikly na základě žádosti nějakého vědeckého týmu, bývají obvykle drženy pro autory zhruba rok, a poté se uvolňují pro použití široké veřejnosti.

Moderní doba přináší na jedné straně lepší vědecké přístroje, ale na druhé straně také nárůst světelného znečištění. Je to pro astronomy opravdu takový problém, jak se občas dozvídáme z médií?

Se světelným znečištěním se astronomové potýkají už desítky let. Už od devatenáctého století se staví observatoře v odlehlých lokalitách, daleko od civilizace, abychom se tomuto nežádoucímu jevu vyhnuli. Když se ještě umístí na vrchol nějaké hory, zbavíme se tím dost velké vrstvy atmosféry a oblačnosti, čímž se také podmínky pro pozorování výrazně zlepší. Takže světelné znečištění pocházející ze Země se dá alespoň částečně eliminovat, i když s tím, jak neustále narůstá, je to čím dá obtížnější.

Významně horší problém ovšem způsobují konstelace komunikačních a navigačních satelitů, které v posledních letech začaly na nízkých oběžných drahách kolem Země velmi rychle přibývat. Každý takový satelit více či méně odráží sluneční světlo, a když jsou jich na obloze stovky a tisíce, prakticky se jim při pozorování noční oblohy nelze vyhnout. Jediným řešením je vynést teleskop vysoko nad jejich oběžné dráhy, což je ovšem velmi složité a nákladné. Takže takových teleskopů moc nemáme. Snímky z těch ostatních jsou odrazy ze satelitů nějak poznamenány a musejí se, někdy dost složitě, čistit a upravovat. Mnoho snímků se průletem satelitu přes pozorovanou oblast znehodnotí úplně.

Problém představuje i radiové znečištění. Satelity mezi sebou a s přístroji na Zemi komunikují prostřednictvím radiových vln, a tím ruší pozorování v určitých pásmech elektromagnetického záření.

Existují nějaká závazná pravidla, kterými by se mělo působení ve vesmíru řídit, aby si různé aktivity navzájem neškodily?

Při OSN působí Výbor pro mírové využívání kosmického prostoru COPUOS. Ten určitá doporučení vydává, jejich dodržování však bohužel nelze vymáhat. Jsou spíš na bázi dobrovolnosti, a ne každý provozovatel satelitů se jimi řídí. Někteří, jako třeba Space X, s astronomy mluví a snaží se problémům předcházet, jiní žádné ohledy na zájmy druhých neberou.

V této souvislosti bych chtěla zmínit ještě jeden negativní efekt satelitů, o kterém se moc nemluví, ale určitě bychom ho neměli brát na lehkou váhu. Pohled na oblohu je součástí kulturně přírodního dědictví, pro spoustu lidí je obloha zajímavá a inspirativní. Když ale přes hvězdné nebe křižují okem viditelné satelity, ten původní obraz to ruší, a nemyslím si, že to je správně.

Ovlivňuje astronomická pozorování i takzvané kosmické smetí?

Bohužel ano. Pozorování oblohy znesnadňuje i spousta trosek, úlomků a drobných částeček vynesených při kosmických letech a rozptýlených kolem Země. I ty totiž odrážejí světlo, a je doloženo, že současná noční obloha je jejich vlivem o něco světlejší, než byla před deseti lety.

Má dobývání kosmu také vliv na klima?

Samotné starty raket, i když se při nich uvolňuje do atmosféry nemálo zplodin, ve srovnání s ostatními aktivitami člověka velký vliv mít nebudou. Problém ale je ukončování životnosti satelitů. Ty se obvykle po splnění své mise nechají shořet v atmosféře. Teď se zatím nic neděje, ovšem když těch satelitů bude mnoho, začnou se ve vysokých vrstvách atmosféry hromadit látky, které se tím hořením uvolní. A to vyvolává určité obavy. Konkrétně se mluví třeba o hliníku, který by mohl opětovně narušit ozónovou vrstvu. Lidstvo se s tím bude muset v příštích letech nějak vypořádat.

Co byste si přála, aby astronomové v blízké budoucnosti objevili?

Určitě by bylo zajímavé objevit život na nějaké exoplanetě. Ale to by se spíš jednalo o zjištění, že existuje velká pravděpodobnost, že tam něco takového je. Dokázat život mimo Sluneční soustavu bude velice obtížné.

Líbilo by se mi také, kdybychom pokročili ve zjišťování, co je temná hmota. Zatím o její podstatě mnoho nevíme.

Kolik členů má Česká astronomická společnost?

Je nás okolo 700. Sdružujeme lidi, kteří mají rádi astronomii, pomáháme s organizací různých pozorování a poskytujeme platformu pro vzájemnou diskuzi, poznávání a spolupráci. Máme několik odborných sekcí a naši členové mnohdy spolupracují s profesionálními astronomy. Velmi aktivní jsou v tom třeba sekce Proměnné hvězdy a exoplanety nebo Sluneční sekce. Řada našich členů se zabývá fotografováním noční oblohy a astronomických objektů a všechny baví pozorování vesmíru samo o sobě. Ale takových lidí, kteří jsou uchváceni pohledem na oblohu, je mnoho i mimo naše sdružení.

Existuje nějaká statistika, kolik máme v Česku hvězdáren a planetárií?

Přesná čísla nemáme, ale odhaduji to na 200 až 300. Většinou patří místní samosprávě, ale jsou i soukromé nebo je vlastní nějaký spolek. Přístupných pro veřejnost je kolem stovky.

Jaké zajímavé astronomické úkazy nás čekají v druhé půlce letošního roku?

Největší událostí bude zatmění Slunce. V Česku bude sluneční kotouč zakrytý z 86 procent. Dojde k němu 12. srpna večer. V tu dobu zároveň bude vrcholit meteorický roj Perseidy a výhled nebude rušit měsíc. Takže se máme na co těšit. V druhé polovině roku bude také na obloze hodně viditelných planet.

Rozhovor vyjde v dubnovém vydání časopisu Statistika&My.