Nejničivější je konzumně orientovaná civilizace

Jak byste vysvětlil laikům, co je to udržitelný rozvoj?

Myšlenka udržitelného rozvoje vznikla jako reakce na velmi vážné upozornění autorů slavné knihy Meze růstu, která vyšla už v roce 1972, o nemožnosti sladit exponenciální ekonomický růst s účinnou ochranou životního prostředí a zachováním životně důležitých přírodních zdrojů. Neméně slavná kniha Naše společná budoucnost pak přišla s řešením: růst se nemá zastavit, ale změnit, má se stát trvale udržitelným. To znamená přizpůsobit se mezím, které poskytují přírodní podmínky. Teoreticky je to celkem jasné, ale jak to prakticky uskutečnit, jasné není. Vezměte si třeba rozvoj dopravy. Jsou lidé ochotni jezdit auty jen tehdy, když je to opravdu nutné, mít menší auta, všude dbát na ochranu přírody i ovzduší? Jen si všimněte, jaký jekot vyvolal návrh Evropského parlamentu radikálněji omezit emise CO2 u nově vyráběných aut, ačkoliv to byl jen velmi dílčí návrh, který stejně nic radikálně neřeší. Nebo nedávné blokády silnic ve Francii kvůli v podstatě nepatrnému zdražení benzinu.

Co to jsou indikátory udržitelného rozvoje a proč je statistika měří?

Aniž bych šel do podrobností, je už z toho, co jsem stručně řekl, jasné, že udržitelný rozvoj je nesmírně široké téma, které se promítá do velkého počtu konkrétních oblastí. Smysl má jedině, když se celá šíře nějak komplexně podchytí. Celosvětově schválené Globální cíle udržitelného rozvoje mají 169 konkrétních podcílů, ke kterým jsou stanoveny indikátory, protože jen tak můžeme posoudit, zda se vývoj ubírá směrem k udržitelnosti. Od odstraňování hladu a chudoby přes pitnou vodu, energetiku, udržitelná města až po ochranu přírody.

Jaké investice na ochranu životního prostředí považujete za klíčové?

V současné době je to oblast energetiky, kterou je nutno z gruntu přebudovat, protože se v krátké době několika málo desetiletí musíme úplně zbavit fosilních paliv, počínaje uhlím, ale i ropy a zemního plynu. To je obrovský úkol a bez mimořádně velkých investic do obnovitelných zdrojů, baterií, chytrých sítí atd. se to neobejde. Samozřejmě přitom nesmíme zapomínat na všechny další oblasti, které také vyžadují investice: čistírny odpadních vod, recyklační zařízení na zpracování odpadů všech typů včetně plastů, šetrnější zemědělské technologie a mnoho dalšího.

prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., dr. h. c.

Vystudoval analytickou chemii na Univerzitě Karlově a pracoval jako chemik v Ústředním ústavu geologickém až do listopadu 1989. Byl místopředsedou Ekologické sekce Čs. biologické společnosti při ČSAV. Zastával a zastává četné veřejné funkce doma a v zahraničí.Současně je profesorem Univerzity Karlovy.

Kdy a proč jste začal spolupracovat s Českým statistickým úřadem?

Před mnoha a mnoha lety. Mým tématem jsou dlouhodobě indikátory udržitelného rozvoje, a tedy klíčovou je otázka dat, jejich pořizování a zpracování. První knížku na toto téma, kde jsem prvním autorem, jsme vydali už v roce 1997, vyšla v Londýně. To má samozřejmě ke statistice velmi blízko. Ostatně všude na světě se samy statistické služby otázkami indikátorů udržitelného rozvoje intenzivně zabývají.

Jaké výzvy v souvislosti s udržitelným rozvojem čekají ČSÚ v nejbližším období?

Zcela zásadní. Česká republika přijala svou strategii, přihlásili jsme se i k celosvětovým iniciativám, a to všechno má smysl jen tehdy, bude-li to spočívat na pevných základech spolehlivých dat a indikátorů. Bez statistické služby se to nemůže obejít. Mnohé z toho jsou poměrně nové věci, které dosud naše statistika nesleduje. Nemohu jít do podrobností, to by přesáhlo rámec tohoto rozhovoru. Ale výzva je to celkově opravdu velká.

Letos se kvůli extrémně suchému létu zvedly ceny zemědělských výrobků. Začalo u nás vládnout středomořské podnebí?

Globální změna klimatu postupuje velmi rychle, zvyšování průměrné teploty a současné sucho jsou jen některé z jejích projevů. Příjemné středomořské podnebí nás určitě nečeká, spíše počasí s velkými výkyvy a extrémy, nahoru a dolů, prudké srážky i sucha, i když celkově tepleji.

Má na oteplování Země hlavní podíl oxid uhličitý, který uniká do atmosféry při spalování fosilních paliv, anebo to mohou být i astronomické vlivy, například měnící se intenzita slunečního záření?

Odpověď je v tomto případě stručná. Emise oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv jsou daleko nejvýznamnější příčinou, i když se uplatňují i další skleníkové plyny z lidmi způsobených emisí. Extraterestrické vlivy sice rovněž existují, ale mají mnohonásobně menší význam. Ale nehovořme jen o oteplování, globální změna klimatu má mnoho dalších projevů, viditelnějších a nepříjemnějších, u nás spojených zejména s extrémními událostmi.

Déšť a sníh jsou jedinými zdroji vláhy pro všechny rostliny. Jak dlouho by trvalo, než by vyschla celá střední Evropa? Jak vůbec můžeme zajistit, aby z České republiky voda odtékala pomaleji?

Celkové vyschnutí střední Evropy naštěstí nehrozí, změna klimatu nepřinese výraznější snížení celkových srážkových úhrnů. Ale rozložení srážek se změní, a rozhodně zvýšená starost o vodní zdroje je namístě. Základním úkolem je zadržovat vodu v krajině. Znamená to lepší hospodaření na zemědělské půdě, pestrou krajinu, všude, kde to jde, tůňky a rybníčky, meze, remízky, přirozená koryta potoků.

Až do konce 60. let byla plodinová rozmanitost polních kultur mnohem větší než dnes. V současné době mají dominantní podíl tři plodiny: pšenice, ječmen a řepka. Můžeme zabránit degradaci půdy?

Myslím, že dominantní trojicí je spíš pšenice, kukuřice a řepka. Tím hůře. Zabránit degradaci půdy různého typu od eroze přes zhutnění a snížení biodiverzity je urgentní a mimořádně náročný úkol. Teoreticky je známo, co dělat, ale jak to uskutečnit, je velký problém. Nemůže to jít bez pochopení a spolupráce na všech úrovních od ministerstev po jednotlivé farmáře. Změnit je třeba skoro všechno, od zemědělských dotací přes různé metodické postupy až po posílení odpovědných přístupů vlastníků a uživatelů půdy.

Podle Světové zdravotnické organizace dýchá více než 90 % dětí znečištěný vzduch, jedná se zejména o lidi v chudších zemích. Jak je na tom Evropa? Kde je nejhůře a kde nejlépe? A jak jsou na tom regiony České republiky?

Je to tak, a o děti jde především, ale nejen o ně. Evropa je na tom samozřejmě řádově lépe než obyvatelé chudých rozvojových oblastí v Indii, subsaharské Africe, ale to neznamená, že dobře. Také v Evropě umírají stovky tisíc lidí ročně předčasně v důsledku znečištění ovzduší a Česká republika je na tom ve srovnání spíše špatně. Nejhorší situace je regionálně v Moravskoslezském kraji, ale v důsledku klíčového vlivu lokálních topenišť v zimě trpí i velké množství sídel po celé republice.

Na ekvádorském souostroví Galapágy v Tichém oceánu vznikne první soukromá přírodní rezervace. Koncem října zakoupili aktivisté ostrov San Cristóbal, kam v roce 1835 zamířil i přírodopisec Charles Darwin. Je to jediný možný způsob, jak ochránit přírodu před náporem turistického průmyslu?

Jistě to není jediný způsob, ale rozhodně slibný. Nápor turistů je obrovský a čelit mu není snadné. Ale soukromé rezervace vzniklé výkupem pozemků za účelem ochrany přírody jsou důležitými ini­ciativami. U nás tímto směrem postupuje úspěšně Český svaz ochránců přírody svým programem Místo pro přírodu.

Kterou oblast lidské činnosti považujete pro životní prostředí za nejničivější?

Lidé, snad až na výjimky, neničí přírodu a životní prostředí úmyslně. Navíc si mnohdy uvědomují, že dělají něco, co by dělat neměli, třeba u nás farmáři, co špatně hospodaří, ale ke špatnému chování jsou donuceni – nebo si alespoň myslí, že jsou donuceni – ekonomickou nutností. Jako například chudí rolníci v Brazílii, kteří vypalují nesmírně cenný tropický prales, aby tam mohli pěstovat sóju nebo chovat dobytek. Ovšem důležitější je celkově to, co nazýváme neudržitelnými vzorci spotřeby výroby, a to nejsou jen jednotlivé oblasti lidské činnosti, ale bohužel celkový směr naší dnešní konzumně orientované civilizace.