Ministerstvo financí se chová jako banka

K prvnímu říjnu letošního roku ČSÚ vydal revidované údaje o deficitu a dluhu vládních institucí, které slouží k hodnocení plnění tzv. maastrichtských kritérií. Metodika výpočtu se neustále vyvíjí, na což ČSÚ musí reagovat. V naposledy publikovaných údajích bylo provedeno několik změn. Vedle zařazení dalších subjektů do výpočtu fiskálních indikátorů došlo k důležité změně v zachycení systému řízení likvidity v rámci tzv. státní pokladny.
Systém řízení likvidity (obvykle označovaný jako „cash-pooling“) je v rámci veřejných financí využíván ke snižování úrovně zadlužení či úrokové zátěže veřejných financí. V principu se jedná o koncentraci vkladů veřejných subjektů u centrální banky pro efektivnější řízení výdajů, kdy výdaje jedné instituce mohou být financovány volnými finančními prostředky jiné instituce. Ta přirozeně o své prostředky nepřichází, neboť celý systém je zastřešen, řízen a garantován Ministerstvem financí, které se de facto chová jako banka.
Přestože jsou z právního hlediska vklady veřejných institucí v rámci systému vedeny u centrální banky, metodika rozlišuje ekonomické a právní vlastnictví. V tomto pojetí je ekonomickým vlastníkem aktiv a dlužníkem vkladatelů nikoli centrální banka, ale právě Ministerstvo financí, které mj. o využití prostředků rozhoduje a garantuje dostatek likvidity. Volné prostředky tak byly ve statistice vládního sektoru převedeny mezi závazky Ministerstva financí současně s odpovídajícími aktivy, do nichž jsou volné finanční prostředky investovány.
Vliv na úroveň indikátorů, zejména na míru zadlužení, je v současnosti zanedbatelný. Důležitá je totiž skutečnost, že naprostá většina subjektů zapojených do systému je součástí sektoru vládních institucí, za které jsou indikátory počítány. Dluh a deficit jsou sestavovány na konsolidované bázi, kdy vzájemné vztahy uvnitř sektoru vládních institucí jsou z konečných údajů vyloučeny. Jinými slovy, volné finanční prostředky příspěvkové organizace použité ministerstvem financí se projeví jako půjčka uvnitř sektoru a konsolidovanou úroveň dluhu sektoru neovlivní. Nicméně případné zapojení prostředků dalších subjektů mimo vládní sektor automaticky navýší dluh vládních institucí.