Má do demografického vývoje zasahovat stát?

Jitka Langhamrová
vedoucí katedry demografie Vysoké školy ekonomické

Demografický vývoj je předurčen na velmi dlouhou dobu tím, že se rodí silné či slabé ročníky narozených. Je ovlivněn také úmrtností a migrací. Stát by měl podporovat rodiny s dětmi, umožnit sladění rodiny a práce. Měl by také vhodně podporovat imigraci. Populační politika by měla být správně načasovaná tak, aby nedocházelo k dalším výkyvům ve věkové struktuře populace, které se projeví následně ve všech oblastech života společnosti. Populace by měla mít vhodné podmínky k životu a práci. Stát by měl podporovat dobré životní a pracovní prostředí, zdraví populace a zdravé a důstojné stárnutí.

Petr Mazouch
vedoucí katedry ekonomické statistiky Vysoké školy ekonomické

Stát by podle mého názoru měl zastávat politiku neutrální. Z historie víme, že ať již pozitivní impulzy, či negativní zásahy dokážou v demografické struktuře způsobit vlny, které jsou pro ekonomiku našeho typu velmi zatěžující. Místo překotných propopulačních opatření by měl stát zajistit spíše dlouhodobé stabilní prostředí bez větších změn.

Kamila Fialová
ekonomka Sociologického ústavu Akademie věd ČR

Ano. Vývoj velikosti a struktury populace přímo ovlivňuje fungování společnosti a státu. V českém kontextu má velký negativní vliv zejména stárnutí populace, které se promítá nejen do penzijního systému, ale také do oblasti zdravotnictví a sociálních služeb, školství, fungování trhu práce a dalších. Stát by měl tento vývoj reflektovat a vytvářet podmínky, které společnosti pomohou nepříznivé sociálně-ekonomické důsledky očekávaného populačního vývoje omezit. Na prvním místě je vhodná rodinná politika jako dlouhodobý nástroj a potom také promyšlená imigrační politika jako operativní nástroj s rychlejším efektem.

Dana Hamplová
socioložka Sociologického ústavu Akademie věd ČR

Myslím, že ne. Demografická situace se přirozeně mění, stejně jako věková struktura společnosti. Jsou období, kdy populace roste, a období, kdy klesá. Představa, že existuje něco jako „přirozená“ nebo „zdravá“ míra reprodukce nebo „správná“ velikost populace, je podle mě umělá. Navíc neexistuje žádné objektivní měřítko, jak určit, co by správná míra měla být. V 60. a 70. letech minulého století bylo hlavním tématem přelidnění a omezování plodnosti, nyní je hlavním tématem podpora plodnosti. To, zda je naše země dobrým místem k životu, nezávisí na tom, zda nás tu žije 10 nebo 9 milionů.

Karolína Zábojníková
analytička Českého statistického úřadu

Při existenci průběžného důchodového systému by stát na demografický vývoj neměl rezignovat. Skutečně efektivní opatření však nejsou jednoduchá. Správnou cestou ke zvýšení porodnosti mohou být politiky, které usnadňují skloubení pracovního a rodinného života a minimalizují negativní ekonomický a kariérní dopad, který má v současnosti narození dítěte. Politická opatření se ale neobejdou bez změny myšlení celé společnosti. Na druhé straně je nezbytné prodloužit počet let prožitých ve zdraví, čímž je možné posílit zaměstnanost seniorů a rovněž odlehčit zátěž, kterou stárnoucí populace představuje pro zdravotnický systém.