Lesy v Česku se mění

Zásoba dříví po dlouhém období nárůstu stagnuje.

K poklesu nedošlo díky listnáčům. Dvěma hlavními zdroji údajů pro hodnocení stavu a vývoje lesů v České republice jsou lesní hospodářské plány a osnovy (LHPO) a Národní inventarizace lesů (NIL).

Lesní hospodářské plány

LHPO slouží v prvé řadě jako nástroj vlastníků lesů pro hospodaření. Díky dlouhé tradici se však přirozeně staly i cenným zdrojem informací o stavu a vývoji našich lesů. Již před rokem 1914 byly LHPO zpracovány asi pro tři čtvrtiny lesů na našem území. V roce 1935 pak byla zvláštním výnosem Ministerstva zemědělství zřízena samostatná Lesní taxační kancelář pro zpracování LHPO ve státních lesích. Současný Národní lesnický institut (NLI) na tradici Lesní taxační kanceláře navazuje.

LHPO mají zpravidla desetiletou platnost. Jejich obsahem je, v případě zatím převládající metody věkových tříd, celoplošný popis stavu daného lesního majetku, na základě kterého je pak odvozena maximální celková výše těžby (MCVT) pro celé období platnosti LHPO. Mezi hlavní, v terénu šetřené veličiny patří plochy, věk, zastoupení dřevin, tloušťky, výšky nebo bonity dřevin. Z těchto údajů se pomocí tabulek odvozují zásoby dříví a přírůsty. V rámci celostátní databáze LHPO je pak možné vyhodnotit i vlastnickou strukturu lesů a další údaje.

Vlivem mnohaleté tradice a následně i povinnosti zpracování LHPO je pro Českou republiku dostupná dlouhá časová řada vývoje hlavních produkčních ukazatelů našich lesů. S ohledem na desetiletou platnost LHPO je potřeba upozornit, že data v celostátní databázi jsou v průměru 5 let stará a vztahují se vždy k prvnímu roku platnosti daného LHPO. Významné změny v průběhu platnosti LHPO, způsobené např. kalamitami, se tak projeví až se zpožděním, při následné obnově LHPO. Zároveň v průběhu let docházelo ke zpřesňování používaných metod, které také měly vliv na vývoj hlavních produkčních ukazatelů.

Průměrná roční výše přírůstu, těžby a mortality (m³/ha/rok b. k.)

Zdroj: NIL2 a NIL3 (2011–2020)

Změny od roku 1930

Na základě dat LHPO se celková zásoba dříví od roku 1930 více než zdvojnásobila. V roce 1930 byla na úrovni 307,0 mil. m³, a zatím nejvyšší hodnoty 702,9 mil. m³ dosáhla v roce 2018. Od tohoto roku vlivem kůrovcové kalamity postupně klesala a v roce 2024 činila 679,4 mil. m³. Průměrná zásoba pak vykazuje stejný trend, kdy vzrostla ze 130,4 m³/ha v roce 1930 na maximální hodnotu 269,9 m³/ha v roce 2018, a následně poklesla na 259,5 m³/ha v roce 2024.

Celkový běžný přírůst (CBP) se zvýšil z 9,2 mil. m³ v roce 1950 na 21,9 mil. m³ v roce 2024. Vyjádřeno v hektarových hodnotách došlo k nárůstu z 3,7 m³/ha na 8,5 m³/ha. CBP se tedy za posledních 74 let také více než zdvojnásobil. Kulminace ve výši 22,4 mil. m³ (8,7 m³/ha) dosáhl v letech 2019 a 2020. Na vývoj hodnot CBP měla vliv i aktualizace modelových hodnot přírůstů v tabulkách používaných pro zpracování LHPO, kdy se mezi roky 1990 a 2000 CBP zvýšil o 17 procentních bodů (p. b.).

Také u druhové skladby našich lesů došlo k významné změně. V roce 1950 měly jehličnany zastoupení 85,8 %, a do roku 2024 jejich plošný podíl klesl na 66,8 %. Došlo tedy k celkovému poklesu jehličnanů o 19 p. b. Nejvíce se snížilo zastoupení smrku ztepilého ze 60,0 % na 45,0 %, a naopak narostly podíly buku lesního ze 4,6 % na 10,0 %, dubů z 3,6 % na 8,0 % a ostatních listnáčů ze 4,4 % na 9,6 %.

Data LHPO nám také ukazují významnou pozitivní změnu ve způsobu hospodaření. Ta je vyjádřena hospodářským způsobem, tedy plánovaným způsobem obnovy lesa. V roce 2004 byl na 60 % plochy lesa plánován hospodářský způsob holosečný. Po dvaceti letech je holosečný způsob plánován jen na 17 % plochy lesa a zvýšil se podíl všech ostatních hospodářských způsobů. Násečný způsob, tedy použití malých holosečných prvků, vrostl z 22 % na 48 %. Podrostní způsob, kdy nový porost vzniká pod ochranou mateřského, se zvýšil z 18 % na 31 % a výběrný způsob, kdy jsou při těžbě vybírány jednotlivé stromy nebo jejich skupinky, se zvýšil z 1,3 % na 3,7 %.

Plocha lesa

Zdroj: NIL3 (2016–2020)

Národní inventarizace lesů

NIL probíhá na území České republiky od roku 2001 a je založena na principu výběrového šetření. Jejím hlavním cílem je poskytovat objektivní a přesné informace o stavu a vývoji našich lesů. Tyto informace vycházejí z dat opakovaného terénního šetření na inventarizačních plochách a jejich následného vyhodnocení pomocí matematicko-statistických metod. Výstupem NIL jsou odhady ukazatelů (vlastností lesa), zpracované pro celé území Česka nebo pro vybraná geografická členění (např. kraje, přírodní lesní oblasti apod.). Přesnost výsledků je vyjádřena formou intervalových odhadů. Od roku 2016 pokračuje NIL v kontinuálním režimu s pětiletou periodou návratu na inventarizační plochy. Sezonní sběr dat (jaro/podzim) po celém území Česka zajišťuje prostorovou i časovou reprezentativnost výsledků.

Vývoj mezi lety 2011 a 2020

Plocha lesa na území České republiky trvale narůstá. V období mezi NIL2 a NIL3 (2011–2020) došlo k nárůstu plochy lesa o 45,2 ± 10,5 tis. ha. Tento nárůst byl převážně důsledkem přírodních procesů (sukcese). Za zmínku stojí, že se ve značné míře týkal porostů, které splňují definici lesa podle FAO FRA, avšak nejsou evidovány jako lesní pozemky v katastru nemovitostí. Odhad plochy lesa pro období NIL3 (2016–2020) dosahuje výše 2 923,2 ± 37,6 tis. ha, což odpovídá lesnatosti 37,1 ± 0,5 %. Zajímavostí je, že v době terénního šetření NIL nebylo na 11,1 ± 0,5 % tohoto území provedeno zařízení LHPO. Vyjádřeno plošně, jedná se o 325,6 ± 15,5 tis. ha. Lze předpokládat, že tomuto území bude v následujících letech věnována zvýšená pozornost.

Česko dlouhodobě patří mezi státy s nejvyšší hektarovou zásobou dříví v Evropě – odhad pro období NIL3 činí 302,8 ± 3,8 m³/ha bez kůry (b. k.). Celková zásoba dříví byla vyčíslena na 862,8 ± 15,6 mil. m³ b. k.

Celková a hektarová zásoba dříví v krajích

Zdroj: NIL3 (2016–2020)

Pro účely mezinárodního srovnání mezi jednotlivými státy slouží odhad zásoby v kůře. Ten dosahuje výše 964,8 ± 17,2 mil. m³ s k., což odpovídá 338,6 ± 4,1 m³/ha s k. Jehličnany se na zásobě podílejí 70,6 ± 0,8 %, a výrazně tak převyšují listnáče (29,4 ± 0,8 %). Dominuje smrk ztepilý, který tvoří přibližně polovinu celkové zásoby dříví (50,7 ± 0,9 %). Následují borovice lesní (13,3 ± 0,5 %), buk lesní (9,5 ± 0,5 %) a duby (6,8 ± 0,4 %).

V souvislosti s rozsáhlou kůrovcovou kalamitou, která v uplynulých letech zasáhla prakticky celé území Česka, vyvstává otázka, zda došlo k významné změně zásoby dříví. Ta je výslednicí přírůstu, těžby a mortality. Pokud jsou tyto procesy v rovnováze, zásoba dříví se výrazně nemění.

Kontinuální NIL umožňuje poskytovat odhady i pro dílčí změnová období, která vstupují do výsledného odhadu za celé období mezi NIL2 a NIL3 (2011–2020). Na počátku přírůst zřetelně převyšoval těžbu a zásoba dříví tak dále narůstala. Postupem času se rozdíl mezi přírůstem a těžbou snižoval, přičemž do bilance stále více vstupovala mortalita. V závěru již součet těžby a mortality průkazně převyšoval nad přírůstem, což vedlo k dílčímu poklesu zásoby. Pro období 2011–2020 jako celek však platí, že těžba nepřesáhla přírůst dříví snížený o mortalitu (tzv. čistý přírůst). Bilance změny zásoby dříví zůstala vyrovnaná, průkazný pokles zásoby jehličnanů byl kompenzován nárůstem listnáčů.

Průměrná roční změna hektarové zásoby jehličnanů a listnáčů  (m³/ha/rok b. k.)

Zdroj: NIL2 a NIL3 (2011–2020)

Zatímco bilance změny zásoby dříví vychází pouze z hodnocení kmenů hroubí (s výčetní tloušťkou alespoň 7 cm s kůrou), odhady zastoupení dřevin zahrnují všechny živé jedince od výšky 10 cm, tedy i obnovu. Podíl jehličnanů mezi NIL2 a NIL3 poklesl z 57,5 ± 1,0 % na 54,9 ± 0,7 %, zatímco podíl listnáčů vzrostl ze 42,5 ± 1,0 % na 45,1 ± 0,7 %. Statisticky průkazný je zejména ústup smrku ztepilého ze 42,9 ± 0,9 % na 40,3 ± 0,7 %. V případě buku lesního byl naopak zaznamenán nárůst z 10,0 ± 0,6 % na 11,1 ± 0,4 %.

Vývoj zásob, přírůstů a těžeb v následujícím období lze modelovat s různou mírou úspěšnosti. Spolehlivé informace bude možné poskytnout již vyhodnocením aktuálně probíhajícího cyklu NIL4 (2021–2025). V současnosti je hlavním cílem NIL poskytovat údaje s dostatečnou aktualizací, nejlépe každoročně. Díky kontinuálnímu sběru dat se tento cíl postupně stává dosažitelným.