Kolik známe dinosaurů

Aktuální statistika vládců druhohor.

Celkový počet vědecky platných druhů druhohorních neptačích dinosaurů činil k letošnímu 20. lednu 1 586. Jaký je to rozdíl například jen od časů prvního Jurského parku na počátku 90. let minulého století, kdy bylo známo pouze něco přes 300 dinosauřích druhů! Od ještě mnohem vzdálenější doby prvního vědeckého popisu druhohorního neptačího dinosaura (kterým byl teropod Megalosaurus, představený Williamem Bucklandem v únoru 1824) tak máme průměrně každý rok popsáno 7,89 nového dinosauřího druhu. Samozřejmě však existuje obrovský nepoměr mezi prvními přibližně 170 lety výzkumu a posledními třemi dekádami, kdy dochází doslova k explozi nových objevů. Například jen v rekordním roce 2010 bylo formálně popsáno přes 60 nových rodů druhohorních dinosaurů, a každý rok je průměrně popisováno přes čtyřicet dalších.

Přibližně 1 303 z 1 586 druhů (tedy 82,16 %) je vědecky platných nebo potenciálně vědecky platných, zbývajících zhruba 283 (17,84 %) jsou pak druhy pochybné nebo se jedná o mladší synonyma.

Dinosauří velmoci jsou Čína a USA

Pořadí podle kontinentů je již dlouhodobě stejné a jasně v něm dominuje Asie. Na jejím území bylo k uvedenému datu vědecky popsáno 561 druhů, což odpovídá téměř rovným 36 % z celku. Severní Amerika je druhá s 394 druhy, tedy zhruba 25,3 % z celkového počtu. Následuje Evropa s 237 druhy (15,2 %) a s miniaturním odstupem za ní Jižní Amerika s 229 druhy (14,7 %). Afrika zatím „nabídla“ světu 107 dinosauřích druhů (6,9 %) a Austrálie s pouhými 24 druhy zahrnuje jen 1,5 % z celkového počtu. Nejméně druhů má zatím na svém kontě ledová Antarktida, která s šesti vědecky popsanými druhy nedosahuje ani půl procenta z celku. Tento stav ale samozřejmě vůbec neodpovídá skutečné bohatosti jednotlivých pevninských celků, co se dinosauřích fosilií týká. Zatímco Evropa a Severní Amerika jsou do značné míry detailně prozkoumány, Antarktida prakticky vůbec (Afrika a Jižní Amerika s Austrálií na tom jsou jen o trochu lépe). Díky tomu mají dnešní kontinenty na severní polokouli nesrovnatelně více objevených dinosauřích fosilií a popsaných druhů. Mimochodem, na svoji rozlohu má nejvíce popsaných druhů Evropa – průměrně jeden druh na 42 979 km². Nejméně má pak dle očekávání Antarktida s jedním druhem na rozlohu 2 366 667 km².

Z jednotlivých států vede jasně Velká Británie s jedním druhem na 2 572 km² plochy, následovaná Portugalskem (3 689 km²) a Lesothem (6 071 km²). Naopak, nejhůře ze započítaných států je na tom kromě Antarktidy a Grónska široširé Rusko s jedním druhem dinosaura na každých průměrných 1 315 250 km² plochy.

Ještě zajímavější je pak seřazení jednotlivých států podle počtu platných dinosauřích druhů, popsaných na jejich území. Na prvním místě se v posledních letech drží Čína, nyní již s 347 druhy (21,8 %). Ta je velmi těsně následována dřívějším „lídrem tabulek“ – Spojenými státy americkými s 307 druhy (19,3 %). Třetí pořadí patří Argentině se 180 druhy (11,3 %). Na dalším stupni žebříčku stojí Mongolsko se 108 druhy (6,8 %) a kousek za ním s 95 druhy první evropský stát Velká Británie (6,0 %). „Velkou šestku“ nejbohatších států z hlediska počtu popsaných dinosauřích nálezů pak doplňuje s 83 druhy (5,2 %) Kanada. Následuje hluboký seskok o rovných čtyřicet druhů až k Brazílii s počtem 43 druhů (2,7 %). Dále se v tabulce nachází Španělsko s 38 druhy (2,4 %), Jihoafrická republika s rovnou třicítkou druhů (1,9 %) a Indie s Francií shodně s 29 druhy (1,8 %). Přes dvacítku druhů se v současnosti dostávají ještě Portugalsko (25 druhů) a Austrálie (24 druhů).

Česká republika se s jediným popsaným druhem (Burianosaurus augustai) nachází aktuálně na sdíleném 46. až 55. místě (méně než 0,1 %). V současnosti jsou vědecky platné druhy popsány již z padesáti pěti států světa, z toho devatenácti evropských, patnácti asijských, jedenácti afrických, sedmi jihoamerických a tří severoamerických. Prvních šest zemí dává přitom dohromady 70,3 % všech popsaných dinosauřích druhů.

Nejvíce známe teropodů

Podle systematického zařazení jasně početně vedou plazopánví dinosauři (Saurischia) nad ptakopánvými (Ornithischia), a to konkrétně 984 druhy vůči 593. Plazopánví (teropodi a sauropodomorfové) tedy počtem svých popsaných druhů „vedou“ v poměru 62,40 % ku 37,60 %. Konkrétněji jsou jasně vedoucí skupinou teropodní dinosauři s 554 druhy (35,1 %), přičemž představují více než třetinu všech známých dinosaurů. Následují sauropodi s 356 druhy (22,6 %) a ornitopodi s 249 druhy (15,8 %). Další v pořadí jsou rohatí dinosauři se 123 druhy (7,8 %) a ankylosauři se 105 druhy (6,7 %). Následují sauropodomorfové mimo vlastní sauropody (76 druhů; 4,8 %), dále stegosauři (32 druhů; 2,0 %) a pachycefalosauři (28 druhů; 1,8 %). Poslední přirozenou skupinu tvoří heterodontosauři s celkově 8 druhy (0,5 %). Zbývajících 46 druhů, tedy necelá 3 % z celku, pak dosud není možné přesněji systematicky zařadit. Toto rozdělení samozřejmě odpovídá klasickému třídění dinosaurů, nikoliv podstatně novějšímu (a ne nutně správnému) pohledu z posledních deseti let. Druhohorní neptačí dinosauři existovali po dobu nejméně 167,2 milionu let. V průměru tedy žilo v každém milionu let druhohorní éry (počínaje obdobím svrchního triasu, dobou před 233,2 milionu let a konče dobou terminální křídy před 66,0 milionu let) asi 9,5 druhu dinosaura. Ve skutečnosti však známe drtivou většinu dinosauřích druhů až z období pozdní svrchní křídy před 84 až 66 miliony let.

Loňská statistika je pozitivní

V loňském roce pokračovala pozitivní změna, která nastala již v roce 2024, kdy byl zvrácen dlouhodobější trend v poklesu počtu nově popsaných druhů neptačích dinosaurů. Zatímco za rok 2023 bylo vědeckému i laickému světu představeno „pouze“ 26 nových druhů dinosaurů, v roce 2024 to bylo 47 a v roce 2025 jen o jeden méně. Přesněji se přitom jedná o 41 nových rodů i druhů a o pětici nových druhů již dříve popsaných rodů. Rekordním zůstává rok 2010, během kterého bylo popsáno více než šest desítek nových dinosauřích rodů.

Mezi patnácti zeměmi, z jejichž území byli v loňském roce dinosauři popsáni, dominovala opět Čína se 14 novými druhy, následovaná Argentinou s 8 druhy a až třetími Spojenými státy americkými se sedmičkou nových druhů. Další v pořadí byly Mongolsko s pěti druhy, Velká Británie a Rumunsko se dvěma druhy a devět dalších zemí s druhem jediným. Podobně jako v roce 2024, i vloni pomyslně zvítězila mezi všemi kontinenty Asie, a to s 21 druhy, zatímco Severní Amerika zaznamenala 9 druhů, Jižní Amerika 8 druhů, Evropa 7 druhů, a konečně Afrika nabídla dvojici nových dinosauřích druhů. Austrálie a Antarktida vyšly v loňském roce „naprázdno“.

Loni nebyl popsán žádný megasauropod, který by mohl být považován za jednoho z největších sauropodů vůbec. Mezi nejdelší vloni popsané dinosaury nicméně nepochybně patří pozdně jurský čínský druh Tongnanlong zhimingi, jehož délku paleontologové odhadují na 25 až 26 metrů.

Nejmenším loni popsaným druhem je pravděpodobně mongolský pozdně křídový alvarezsaurid druhu Manipulonyx reshetovi s odhadovanou délkou pouze kolem 50 cm. Bylo však popsáno několik dalších velmi malých dinosaurů s tělesnou délkou kolem 1 metru.

Převzato z webů DinosaurusBlog a Osel.cz.

Foto: autor, Lebka druhu Tyrannosaurus rex v Přírodopisném muzeu v Paříži (2011)