Kde mají nejčistší vzduch?

Mezikrajské rozdíly ve vybraných charakteristikách kvality životního prostředí jsou poměrně velké.

Pro porovnání kvality životního prostředí jsme vybrali údaje za emise do ovzduší, odpady a investice do životního prostředí.

Nejvíce emisí trápí Prahu a Ústecký kraj

Na kvalitě životního prostředí se pozitivně projevuje pokles emisí. Objem emisí sledovaných znečišťujících látek (tuhé znečišťující látky, oxidy síry, dusíku a oxid uhelnatý) pocházejících ze stacionárních zdrojů REZZO^*) 1 až 3 v Česku z dlouhodobého pohledu klesá. V porovnání roku 2015 s předběžnými údaji za rok 2024 se měrné emise emitované stacionárními zdroji snížily o 64,0 % u oxidů síry (SO_X), o 52,3 % u tuhých znečišťujících látek (TZL), o 39,6 % u oxidů dusíku (NO_X) a u oxidu uhelnatého (CO) byly nižší o 35,6 %. Obdobně výrazné poklesy byly zaznamenány i u NO_X a CO emitovaných z mobilních zdrojů REZZO 4. Jejich měrné emise se od roku 2015 snížily u CO o 44,9 % a v případě NO_X o 35,5 %. K poklesu došlo rovněž u měrných emisí TZL. Tento pokles ale vlivem meziročních nárůstů v letech 2021, 2023 a 2024 nebyl tak vysoký a činil pouze 7,8 %. Zvýšení měrných emisí u mobilních zdrojů nastalo mezi lety 2015 a 2024 v případě SO_X, a sice o 21,1 %.

Měrné emise hlavních znečišťujících látek do ovzduší v Česku (tun/km²/rok)

Zdroj: ČHMÚ

Ve většině krajů jsou největším znečišťovatelem ovzduší stacionární zdroje. Výjimku představuje hlavní město Praha, kde v případě TZL, NO_X a CO převažují zdroje mobilní. Vyšší emise NO_X emitované mobilními zdroji v porovnání se stacionárními vykázaly v roce 2024 ještě kraje Liberecký, Jihomoravský a Zlínský. Nejvíce znečištěnými kraji jsou hl. m. Praha, Moravskoslezský a Ústecký kraj. Nejvyšší měrné emise CO ze zdrojů REZZO 1 až 4 byly v roce 2024 zaznamenány v Moravskoslezském kraji, Ústecký kraj byl krajem nejvíce zatíženým emisemi oxidů síry. Nejvyšší měrné emise TZL a NO_X zatěžovaly v roce 2024 hl. m. Prahu, kde zároveň byly druhé nejvyšší emise CO.

Měrné emise hlavních znečišťujících látek podle krajů v roce 2024 (tun/km², předběžný údaj)

Zdroj: ČHMÚ

Nejméně odpadů produkují obyvatel krajů Libereckého a Karlovarského

V roce 2024 se v Česku celkem vyprodukovalo 40 242 tis. tun odpadu, meziročně jeho objem vzrostl o 2 292 tis. tun (o 6,0 %). Celková produkce odpadu v letech 2018 až 2024 kolísala s tendencí k nárůstu. V porovnání s rokem 2018 se předloni vyprodukovalo o 5,8 % odpadu více.

V přepočtu na obyvatele se v Česku v roce 2024 vyprodukovalo 3 696,5 kg odpadu. Pomyslného prvenství z pohledu produkce odpadu na obyvatele dosáhl v letech 2018, 2019 a 2022 až 2024 Jihomoravský kraj, v roce 2024 se zde vyprodukovalo 4 677,9 kg odpadu na obyvatele. Naproti tomu nejnižší objemy odpadu jsou dlouhodobě vykazovány v Libereckém kraji, který byl v letech 2018 až 2024 krajem s nejnižší nebo druhou nejnižší produkcí odpadů na obyvatele. Méně odpadu vykázal v letech 2021, 2022 a 2024 pouze Karlovarský kraj, kde v roce 2024 připadalo na obyvatele 2 756,0 kg odpadu.

Stejně jako celková produkce odpadů rostla v Česku i produkce komunálního odpadu. V období 2018 až 2024 docházelo s výjimkou roku 2022 k meziročním nárůstům jeho celkového objemu. V roce 2024 bylo v Česku vyprodukováno 5 888 tis. tun komunálního odpadu, meziročně o 8,9 % více. V porovnání s rokem 2018 to bylo o 12,2 % více.

Produkce odpadů podle krajů v roce 2024

Zdroj: ČSÚ

Průměrně se na obyvatele v Česku v roce 2024 vyprodukovalo 540,8 kg komunálního odpadu. Z regionálního porovnání vychází, že nejvíce komunálního odpadu v přepočtu na obyvatele se v roce 2024 vyprodukovalo v Moravskoslezském kraji (651,5 kg). V předchozích letech patřilo prvenství Středočeskému kraji s výjimkou roku 2022, kdy jej předčil Olomoucký kraj. Nejnižší produkcí komunálního odpadu na obyvatele se v roce 2024 mohl pochlubit Liberecký kraj (482,4 kg), v letech 2018 až 2023 se na obyvatele nejméně vyprodukovalo v Karlovarském kraji.

Ve výdajích na ochranu životního prostředí vede Praha

Objem investic vynaložených v Česku na ochranu životního prostředí vykázal v letech 2015 až 2024 mírně rostoucí trend. Největší část těchto prostředků směřovala do nakládání s odpadními vodami, s výjimkou let 2016 a 2017, kdy se více investovalo do ochrany ovzduší a klimatu a nakládání s odpadními vodami zaujalo až druhou nejvyšší příčku. Třetím nejčastějším cílem investic napříč všemi roky bylo nakládání s odpady.

V roce 2024 se v Česku na ochranu životního prostředí vynaložilo 35 156 mil. Kč v běžných cenách, z toho 27,6 % vynaložili investoři se sídlem v hl. m. Praze (9 718 mil. Kč). Nejčastěji investoři v jednotlivých krajích směřovali prostředky do nakládání s odpadními vodami. Nejvyšším procentem se tento účel podílel na celkových investičních výdajích u investorů se sídlem v Karlovarském kraji a Kraji Vysočina (80,0 %, resp. 78,7 %). Ve čtyřech krajích měla vyšší prioritu ochrana ovzduší a klimatu, nejvyšší v Jihočeském kraji, kde do této oblasti směřovalo 53,0 % investic. Investoři se sídlem v krajích Ústeckém a Královéhradeckém směřovali největší objem prostředků do nakládání s odpady (57,1 %, resp. 33,0 % všech výdajů v kraji).

V hl. m. Praze vynaložili investoři značný objem prostředků také do ochrany a sanace půdy, podzemních a povrchových vod. Na tento účel zde bylo určeno 20,9 % z celkových investic v kraji. Ochrana biodiverzity a krajiny měla vysokou prioritu u investorů v Královéhradeckém a Jihomoravském kraji, směřovalo do ní 22,8 %, resp. 19,6 % všech investičních prostředků na ochranu životního prostředí.

Investice na ochranu životního prostředí podle kraje sídla investora v roce 2024 (%)

Zdroj: ČSÚ

Neinvestiční náklady na ochranu životního prostředí v Česku dosáhly v roce 2024 celkem 100 679 mil. Kč, a jejich objem rostl. Při porovnání s rokem 2020 byly v roce 2024 vyšší o 41,6 %. V průběhu let 2020 až 2024 bylo nejvíce neinvestičních nákladů spojeno s nakládáním s odpady, podíl tohoto programového zaměření se na celkových neinvestičních nákladech v jednotlivých letech pohyboval mezi 63,7 % (rok 2020) a 67,6 % (rok 2021). Druhý nejvyšší podíl souvisel s nakládáním s odpadními vodami.

Na celkových neinvestičních nákladech do životního prostředí se v roce 2024 nejvíce podíleli investoři se sídlem v hl. m. Praze, a to z 21,9 %. I zde, stejně jako v ostatních krajích, souvisely neinvestiční náklady nejčastěji s nakládáním s odpady a druhým nejčastějším účelem bylo nakládání s odpadními vodami. Výjimku tvořily pouze dva kraje. V hl. m. Praze byl druhý nejvyšší objem neinvestičních nákladů spojen s ochranou ovzduší a klimatu a v Libereckém kraji měla druhou nejvyšší prioritu ochrana a sanace půdy, podzemních a povrchových vod. Ochrana ovzduší a klimatu byla rovněž důležitá v krajích Moravskoslezském a Ústeckém. Podíl neinvestičních nákladů, který s tímto programovým zaměřením souvisel, tam dosáhl 18,1 %, resp. 11,3 %.

^*) Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší je evidováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), který se podle závislosti na druhu zdrojů a na jejich tepelných výkonech člení na:

REZZO 1:

Zahrnuje stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším a zařízení zvlášť závažných technologických procesů; zařízení uvedené skupiny jsou označována jako „velké zdroje znečišťování“.

REZZO 2:

Zahrnuje technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW a zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek; uvedená skupina je označována jako „střední zdroje znečišťování“.

REZZO 3:

Zahrnuje technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší; uvedená skupina je označována jako „malé zdroje znečišťování“.

REZZO 4:

Zahrnuje mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, které znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla; uvedená skupina je označována jako „mobilní zdroje znečišťování“.