Digitální svět pohlcuje české děti

Jak české děti používají média? Zásadně jinak než předchozí generace.

Minisčítání sice nepracuje s reprezentativním vzorkem, ovšem vzhledem k velkému množství respondentů bychom měli data brát vážně. A můžeme se zamyslet nad trendy, které se zde jednoznačně ukazují.

Výsledky vlastně nepřinesly žádné velké překvapení – chování dětí totiž všichni denně vidíme v rodinách, ve školách nebo na ulicích. Jaká jsou tedy ta hlavní zjištění?

Většina dětí tráví v online prostředí minimálně dvě hodiny denně, pětina dokonce více než pět hodin. Pro sledování aktuálních informací používá sociální sítě a obecně internet polovina dětí, pětina pak využívá televizi, následují rodiče, škola a vrstevníci jakožto spíše okrajové zdroje. Internet nejčastěji využívají k hraní her, dále ke sledování sociálních sítí, pak také ke sledování videí a hudby a komunikaci prostřednictvím zpráv.

Odkud se nejčastěji dozvídáš o tom, co se děje ve světě nebo v Česku?

Zdroj: ČSÚ, Minisčítání 2025

Naprostá většina dětí svůj první mobil obdržela mezi první a pátou třídou základní školy a pětina dokonce ještě před nástupem na základní školu. Minimum dětí by bylo ochotno se na měsíc vzdát připojení k internetu, jen každé desáté by bylo ochotno vzdát se mobilu.

Tištěný časopis nikdy nečte polovina dětí. Pětina dětí deklarovala, že nepřečte za rok žádnou knihu, polovina dětí přečte 1 až 4 knihy.

Kdy jsi dostal/a svůj první mobil?

Zdroj: ČSÚ, Minisčítání 2025

Závislosti a rizika

Výsledky jsou potvrzením, že z hlediska používání médií a práce s informacemi v současnosti u mladých nezažíváme „zásadní posun“, ale spíš totální obrat v podobě přechodu ze „světa offline“ do „světa online“. Můžeme to číst různě, třeba se pohoršovat z pozice starší generace, která trávila čas jinak. Případně mluvit o nezadržitelném pokroku ve využívání digitálních technologií. Anebo trochu provokativně konstatovat, že sledujeme v přímém přenosu drtivé vítězství sofistikovaných obchodních modelů obřích korporací nad nedospělým lidským mozkem.

Právě používání globálních sociálních sítí na úkor tradičních médií je tím největším rozdílem, když se podíváme na vývoj posledních patnácti let. A dnes tušíme, že za obchodním úspěchem těchto platforem není jen talent a píle. Sílí totiž podezření, že největší sociální sítě jsou záměrně navrženy tak, aby si na nich lidé vypěstovali závislost. Ničím neohraničená nabídka vedoucí k nekonečnému scrollování, všemožné notifikace a promyšlený odměňovací systém – tomu podléhají i dospělí, děti samozřejmě o to snáze.

Ve Spojených státech dokonce aktuálně čelí firmy Meta a Google přelomové žalobě požadující, aby firmy převzaly zodpovědnost za újmy způsobované dětem používajícím jejich sociální sítě.

O jakých újmách je řeč? Můžeme jmenovat třeba problémy se spánkem, zvýšené riziko úzkostí, depresí a stresu. Je tu problém kontaktu s toxickým obsahem různého druhu (násilí, pornografie). Sociální sítě také vytvářejí prostředí, kde děti často porovnávají svůj vzhled, životní styl nebo popularitu s idealizovanými obrazy vrstevníků či influencerů. Pasivní sledování takového obsahu spojené se srovnáváním s ostatními pak vede k narušenému sebehodnocení, což se může podepisovat třeba na schopnosti navazovat vztahy.

Kolik hodin týdně provozuješ nějakou fyzickou aktivitu?

Zdroj: ČSÚ, Minisčítání 2025

Omezení a edukace

Nechme teď stranou, jestli je žaloba v USA oprávněná a zda častý pobyt online, a zejména na sítích, může přinášet i něco pozitivního. Stejně tak prosím ignorujme hlasy volající, že je třeba vyčkat, než získáme přesvědčivé důkazy na základě dlouhodobého vědeckého bádání. Trendy jsou jasné a výše uvedený výčet rizik by měl být dostačující pro pojmenování problému a hledání řešení.

Pokud se shodneme na potřebě omezit negativní dopady, vidím v zásadě dvě cesty: za prvé v omezování přístupu dětí na sítě a za druhé v edukaci, tedy posilování schopnosti rozumět mediálním obsahům a principům fungování médií.

Nejprve se zastavme u omezování přístupu, což v praxi nejčastěji znamená stanovení věkové hranice, od kdy je legální mít účet na některé ze sítí. Česká vláda nedávno oznámila, že vážně zvažuje zákaz sítí pro děti do 15 let a mohla by tento krok ještě letos navrhnout. Inspiroval ji příklad Francie a dalších zemí. Například Austrálie zakázala přístup dětí mladších 16 let loni v prosinci. Podobné omezení zvažují nebo připravují také Dánsko, Slovinsko, Turecko, Řecko či Británie. K omezení přístupu dětí a mladistvých vyzval i Evropský parlament.

Změny na školách

Dalším opatřením vedoucím k menšímu množství času stráveného online může být omezení nebo zákaz mobilních telefonů na školách. O tom se vede debata už delší dobu a řada českých škol má v tomto ohledu pozitivní zkušenosti. Pedagogové mluví o zlepšeném chování žáků, kteří si přestávky vyplnili aktivitami jako stolní fotbal, ping-pong nebo prostým povídáním namísto „bezmyšlenkovitého scrollování“ na telefonech. Učitelé také pozorovali pokles kyberšikany a zlepšenou interakci mezi žáky v době, kdy byly telefony mimo provoz.

Kritici omezování namítají, že takové opatření musí být promyšlené a absolutní zákaz není vhodný. Připomínají, že je zejména potřeba, aby školy nejprve vytvořily dětem dostatečné alternativy pro jiný způsob trávení času, hlavně o přestávkách.

Nicméně i tady jsou země, které se nebojí uvažovat o takřka úplném zákazu. V Dánsku, které bylo v uplynulých letech jedním z tahounů digitalizace školství, nastal obrat. Na základě doporučení vládní komise a politické podpory parlamentu se připravuje legislativa, která by zakázala používání mobilů a podobných zařízení ve školách a družinách. Tento zákaz je prezentován jako krok ke zlepšení soustředění a klidnějšímu školnímu prostředí. Výjimek nemá být mnoho a mají se týkat jen žáků se zdravotním omezením nebo speciálními potřebami.

Mediální nevýchova

Když se podíváme na druhou zmíněnou možnost, jak snižovat negativní dopady intenzivního používání sítí na děti, tedy oblast vzdělávání, logicky se dostaneme ke stavu mediální výchovy na českých školách. A to není příjemný pohled.

Podle neziskové organizace Zvol si info mají jen 2 až 3 % škol samostatný předmět věnovaný mediální a informační gramotnosti. Ostatní se snaží začleňovat mediální výchovu do jiných předmětů, nebo ji učitelé jednorázově probírají v rámci jiných témat (český jazyk, občanská výchova, informační technologie). V praxi jde tedy o vůli a ochotu jednotlivých škol a učitelů, bez jednotného metodického vedení a bez garantované časové dotace.

Nedostatečná systematičnost mediální výchovy se promítá také do rozdílné úrovně kompetencí pedagogů. Významná část učitelů neprošla specializovaným vzděláváním v oblasti mediální gramotnosti a často postrádá dostatečnou podporu pro práci s tématy, jako jsou dezinformace, digitální bezpečnost, algoritmické doporučování obsahu či kritické vyhodnocování zdrojů.

V poslední době navíc vstupují do každodenní zkušenosti dětí nové technologické fenomény, zejména generativní umělá inteligence. Nástroje typu ChatGPT se rychle stávají běžně dostupnými a využívanými, často bez odpovídajícího rámce, který by dětem pomohl porozumět jejich limitům, etickým otázkám i možným rizikům. V rámci Minisčítání přitom devět z deseti dětí uvedlo, že už někdy ChatGPT nebo podobný nástroj využilo.

Využil/a jsi někdy ChatGPT nebo podobný nástroj umělé inteligence?

Zdroj: ČSÚ, Minisčítání 2025

Role rodiny

Český vzdělávací systém zde dlouhodobě selhává, a vzhledem k jeho výrazné setrvačnosti se bohužel musíme ptát, jak dlouho ještě selhávat bude. Podobně jako v dalších technologických oblastech, kde legislativa a státní politika nestíhají překotný vývoj, také v otázce zvyšování mediální gramotnosti proto hrají obrovskou roli neziskové organizace, a zejména výchova v rodinách.

Rodiče jsou ti, kdo si mohou vynutit konkrétní změny ve školství. A zdá se, že nutnost změny cítí – podle výzkumů například většina z nich podporuje omezení nebo rovnou plošný zákaz používání mobilů ve školách. Ještě důležitější je ale jejich chování a postoj v rodinách. Tady se musí snažit být dětem vzorem, vysvětlovat, diskutovat. Zkusit jim třeba ukázat, že se bez mobilního telefonu obejdou celý víkend. Ano, bude to těžké, ale nikdo jiný to za nás rodiče neudělá.