Děti jsou stejné, ale učitelé se musí vydat novými cestami

S učitelkou matematiky a biologie na základní škole ve Vimperku Janou Doležalovou jsme hovořili o tom, jak náročné, ale přitom důležité je zařazovat do výuky finanční a statistickou gramotnost.

Kdy jste se poprvé dozvěděla o Minisčítání?

Projekt Minisčítání znám úplně od začátku. Účastníme se ho s dětmi pokaždé, když ho statistický úřad vyhlásí.

Co vás na tomto projektu nejvíc zaujalo?

Líbí se mi, že se jedná o poměrně rozsáhlé statistické šetření, s nímž mohu s žáky dál pracovat. Není to jenom vzorek jedné třídy, ale účastní se ho spousta škol z celé republiky, takže můžeme dělat srovnání a zjišťovat, jak jsou na tom jinde. Důležitá je také šířka témat, na která směřují jednotlivé otázky.

Mgr. Jana Doležalová

Vystudovala matematiku a biologii pro základní a střední školy na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Učitelskou praxi začala na gymnáziu ve Vimperku. Brzy však přestoupila na základní školu ve Smetanově ulici, kde pracuje dodnes. Během praxe si doplnila vzdělání o angličtinu a finanční gramotnost. Již zhruba 10 let vyučuje budoucí pedagogy na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. V roce 2023 jí byla udělena Cena guvernéra ČNB za přínos k rozvoji finanční a ekonomické gramotnosti.

V posledním ročníku Minisčítání jste se podílela na přípravě metodických listů pro učitele. Co vás k tomu vedlo?

Měla jsem pocit, že tak nádherná aktivita trochu zapadá. Že by potřebovala dostat více do povědomí učitelů a navést je k tomu, aby se na stránky Minisčítání vraceli. Účast by neměla spočívat jen v tom, že děti v počítačové učebně vyplní dotazníky, a tím to skončí. Témata se dají využít v různých hodinách, umožňují zařadit statistiku do výuky a děti zábavnou formou vést k tomu, jak se statistickými daty pracovat. V poslední době mám totiž pocit, že statistika nám sice přináší velmi mnoho důležitých informací, ale lidé je neumějí číst. Často používají zkreslené údaje nebo ty přesné nedokážou správně interpretovat. Souvisí to s kritickým myšlením, které by si děti měly osvojit už na základní škole, aby se ve světě dokázaly dobře orientovat.

Další důvod byl, že v novém rámcovém vzdělávacím programu pro základní školy je zcela oprávněně posílena role statistiky. Chtěla jsem učitelům ukázat, že Minisčítání je jednou cest, jak statistiku do vyučování nejen dostat, ale také ji udělat zajímavou a atraktivní.

Vy sama jste k zařazení statistiky do výuky došla přes finanční gramotnost. Je to tak??

Já jsem začínala učit v roce 1989 a v devadesátých letech, když se začala rozvíjet tržní ekonomika, mi přišlo důležité dát dětem nějaké znalosti o tom, jak fungují finance a na co by si měly v životě dávat pozor. Pustila jsem se do toho, a ono mi to vždycky nějak samo ukázalo, kterým směrem se vydat dál. Nejprve jsem finanční gramotnost probírala v hodinách matematiky, pak jsem ji spojovala s ostatními předměty, a následně jsem záběr rozšířila ještě o měkké dovednosti. Ty jsou v reálném životě velmi důležité a je dobře, když se je děti naučí rozvíjet už v raném věku. Nyní pracuji na spojování finanční gramotnosti a statistiky.

Ona finanční gramotnost není jenom to, že umím spočítat jednoduché a složené úročení. Učitel by měl s dětmi diskutovat o různých životních situacích. Třeba zjišťovat, co všechno patří do nezbytných výdajů, a jestli se třeba i na nezbytných výdajích dá něco ušetřit. Těch situací se dá vymyslet celá řada, a u mnoha z nich lze vhodně využít i statistiku.

Jak se na běžných školách statistika vlastně učí?

Statistika a pravděpodobnost se na základních školách probírá ve velmi omezeném měřítku. Žáci v šestém ročníku počítají aritmetický průměr a v osmém ročníku se dozvědí, co jsou modus a medián.

My ale musíme statistiku dostat i do jiných předmětů, nejen do hodin matematiky nebo informatiky. Důležité je propojení, aby děti dokázaly vnímat téma v souvislostech a byly schopné to, co se naučí ve škole, využít i v běžném životě. Statistika není jen záležitost matematiky a informatiky. Významné místo má také v ostatních předmětech.

A daří se zapojovat do výuky statistické gramotnosti rovněž učitele ostatních předmětů?

V propojování předmětů vidím směr, kudy se ve školství musíme ubírat. Ale je pravda, že k tomu máme ještě poměrně málo materiálů. Učitelé jsou zahlceni prací, která je s učitelským povoláním spojená, a na zavádění nových metod už jim mnohdy nezbývá čas ani síly. Proto by měly být připraveny metodické materiály, které k mezipředmětovosti vedou, nabízejí vhodné příklady, ukazují dobrou praxi a učitelé je mohou využít jako návod nebo inspiraci, jak jednotlivá témata uchopit. Když jsem ve školství začínala, úlohou učitele bylo předávat dětem informace. Dnes se klade důraz na to, aby děti informace nacházely a ověřovaly samy. Prosazuje se projektová výuka, kdy děti pracují ve skupinách, kladou otázky a samy si vybírají věci, které je zajímají. Učitelé se musí naučit učit jinak, což není vůbec snadné. Na naší škole mezipředmětová spolupráce funguje, ale je to běh na dlouhou trať. Musí se na tom pracovat systematicky a musí k tomu být dobře nastavené podmínky a tým, kterému jde o stejnou věc. Za tyto změny ve výuce jsem velmi ráda.

Připravují se na nové formy výuky už studenti pedagogiky na univerzitách?

Já můžu mluvit za Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde také působím. Například velmi zajímavou aktivitou je program STEMuJU, v němž studenti pedagogické fakulty přinášejí žákům a jejich učitelům do škol zajímavé aktivity, které propojují znalosti přírodovědných předmětů a informatiky s reálným životem. Děti tyto aktivity nesmírně baví. Myslím, že to je dobrá zkušenost, která s nástupem na novou cestu hodně pomáhá.

Co vás z odpovědí na otázky v posledním ročníku Minisčítání nejvíce zaujalo?

Já jsem odpovědi záměrně ještě podrobně nestudovala. Nechtěla jsem si vytvořit vlastní názor dřív, než nechám rozebrat výsledky dětmi. Nejzajímavější je totiž právě to, co děti samy objeví, co je zaujme a jaké vysvětlení je k tomu napadne. Dnes jsme s vyhodnocováním výsledků začali. Povídali jsme si o tom, jak na jednotlivé otázky odpovídala naše třída a co z toho můžeme vyvodit. V dalších hodinách budou žáci porovnávat naši třídu s ostatními třídami ve škole a naši školu s dalšími školami ve městě, okrese i kraji. K výsledkům a tématům Minisčítání se tak budeme několikrát vracet.

To je na tom projektu vlastně nejdůležitější, že se k němu dá neustále vracet a využívat ho opakovaně v různých hodinách. Je mi ale jasné, že učitelé nemají moc času se rozsáhlými výsledky sami probírat, takže by nebylo od věci připravit jim návod, jak s Minisčítáním dál pracovat, k čemu je možné výsledky využít a jak je zapojit do kontextu v rámci vyučování.

Proč mezi neoblíbené předměty děti zařazují hlavně matematiku a český jazyk?

Já proto vysvětlení nemám. Na naší škole to tak není. Myslím, že to je trochu zažitý názor, který děti nějak automaticky přebírají, a vlastně ani nemusí být pravda. Tam, kde nějaké předměty v neoblíbenosti příliš vystupují, by možná bylo dobré výuku trochu změnit. Zvolit jinou metodu, jiný přístup...

Z výsledků také vyplývá, že děti tráví hodně času online. Je to podle vás velký problém?

V prvé řadě si musíme uvědomit, že je jiná doba. My jsme seděli u televize, dnešní děti tráví čas online. Samozřejmě, že těch hodin je moc. Otázka ale je, co děti na internetu dělají.

Já jsem odpůrce zákazů. Nechci dětem zakazovat mobily nebo práci online. Naším úkolem je jim vysvětlit, k čemu nám online prostředí slouží, co je tam dobrého a co špatného. A pak ve vzájemné diskuzi dojít ke společnému rozhodnutí, kterým se pokusíme čas na internetu zkrátit. V mé třídě jsme se například s dětmi dohodli, že omezíme mobil mimo výuku pouze na dvě přestávky denně. Děti to akceptují a samy si uvědomují pozitivní vliv. Všimly si, že se víc baví s kamarády a vymýšlejí společné aktivity.

Jak často by se mělo Minisčítání opakovat?

Podle mě je optimální jednou za dva roky. Není to moc často, aby to děti omrzelo, a zároveň to umožňuje sledovat vývoj v čase. Některé otázky se opakují, a žáci tak mohou zjišťovat, jak se změnil jejich názor nebo situace třeba mezi tím, když chodili do šestky a do osmičky.

Změnily se nějak výrazně děti od doby, kdy jste začínala učit?

Děti jsou pořád víceméně stejné. Stejně radostné, stejně se dají motivovat a stejně rády nasávají nové informace. Mění se doba a okolní svět, ve kterém se připravují na život. To musíme jako učitelé přijmout, a i my se musíme vydat novými cestami. Nemůžeme učit pořád stejně. Není to úplně jednoduché, ale na druhé straně dnes máme k dispozici spoustu nových nástrojů a možností, o kterých se nám dřív ani nesnilo. Někdy říkám, že ani nemůžu odejít do důchodu, protože teď se tak krásně učí.

Mám třeba ráda skupinovou práci. Dřív jsme směřovali k tomu, abychom ve třídě vytvářeli tým. Dnes jsou děti tak rozdílné, že sice pořád jde o týmovost, ale důraz je třeba klást na respektování jednotlivých osobností. Aby děti dokázaly spolupracovat, a přitom respektovat jeden druhého.

Kdybyste byla ministryní školství s neomezenými pravomocemi. Co byste změnila jako první?

Zařídila bych, aby v oblasti finanční gramotnosti učitelé přesně věděli, co mají učit. My o finanční gramotnosti jenom mluvíme, ale učitelé nemají potřebné podklady, nejsou vytvořené metodiky, jak s dětmi pracovat. Stejné to bylo s mediální výchovou a totéž nastane se statistikou. My chceme, aby se vše na školách učilo, víme, že to je správné, ale neděláme nic pro to, aby učitelé dostali materiály, které k tomu potřebují. Vůbec jim to neusnadňujeme. Pokud však nezměníme metody práce, budeme stále přešlapovat na místě.

Školství by také mělo být apolitické. Teď se vždycky načrtnou nějaké změny, a mnohdy jsou i dobré, jenže pak se změní ministr, a začínáme znovu. Ale každý obor má své problémy, a školství určitě není výjimkou.

Jaký je váš názor na známkování?

Já učím na druhém stupni a myslím si, že známky do školy patří. Ale jako učitelé musíme být velmi citliví. Na jedné straně má známka vypovídat o tom, co žák umí a neumí, ale na druhé straně musí být motivující. Se známkováním proto musíme spojovat takové aktivity, aby každý žák zažíval ve škole úspěch. Bez toho nemůže škola fungovat.

Rozhovor vyšel v březnovém vydání časopisu Statistika&My.