Dárcovství orgánů v Nizozemsku

Na začátku roku 2024 bylo v nizozemském národním registru dárců orgánů zapsáno 10,6 mil. osob starších 18 let, které aktivně vyjádřily svou vůli ohledně dárcovství.

Před rokem 2020 vyžadoval registr dárců, aby se lidé pro posmrtné darování orgánů a tkání aktivně rozhodli. Ti, kteří se nerozhodli, nebyli do registru zařazeni. Registr na začátku roku 2020 obsahoval 6,9 milionu záznamů. Zákon o dárcovství z poloviny roku 2020 však stanovil, že všichni obyvatelé Nizozemska starší 18 let, pokud svou preferenci nezaregistrují, mají být do registru dárců zařazeni jako osoby, které „nemají námitky proti dárcovství orgánů“. Od doby novelizace tohoto zákona jsou tedy považováni za potenciální dárce orgánů.

Aktivně udělený souhlas s dárcovstvím orgánů mělo v roce 2024 celkem 4,8 milionu dospělých osob, což je o 1 milion více než v roce 2020. Nesouhlas aktivně vyjádřilo 4,3 milionu lidí, to je o 2 miliony více než v roce 2020. Dalších 1,5 milionu registrovaných vyjádřilo vůli, aby o případném dárcovství orgánů rozhodl jejich jménem někdo jiný.

Nad tyto aktivně se projevující osoby bylo na začátku roku 2024 v registru vedeno dalších 3,3 milionu osob, které své preference nevyjádřily, a jsou tedy vedeny jako osoby, které nemají námitky proti darování orgánů.

K 1. lednu 2020, kdy ještě platil starý zákon o dárcovství, mělo svou preferenci v registru dárců zapsanou 49 % nizozemské populace starší 18 let. K 1. lednu 2024 se tento podíl zvýšil na 72 %.

Pro dárcovství jsou častěji rodilí Nizozemci

Dospělí lidé jiného než nizozemského původu téměř dvakrát častěji než Nizozemci uvedli, že nechtějí být dárci. Z dospělých osob nizozemského původu, které zaregistrovaly svou volbu v registru dárců, jich 34 % nedalo v roce 2024 souhlas k dárcovství orgánů. Mezi dospělými osobami jiného než nizozemského původu to bylo 64 %. Nejčastěji nesouhlasily s dárcovstvím orgánů osoby marockého nebo tureckého původu (96, resp. 89 %). Nejmenší míra nesouhlasu byla mezi osobami pocházejícími z jiných evropských zemí nebo z Indonésie (45 %).

Skutečnost, že lidé jiného než nizozemského původu nejsou tak ochotní stát se dárci, může vést k nedostatku dárců pro tuto skupinu. Šance na nalezení vhodného orgánu je nejvyšší v případě, že příjemce i dárce pocházejí ze stejné etnické skupiny.

Dospělí, kteří nejsou nizozemského původu a narodili se v zahraničí nebo mají oba rodiče narozené v zahraničí, častěji odmítají souhlas s dárcovstvím orgánů než dospělí narození v Nizozemsku nebo s jedním rodičem narozeným v Nizozemsku.

Z osob narozených v Surinamu se 78 % rozhodlo nedat souhlas s dárcovstvím. U narozených v Nizozemsku, ale s oběma rodiči narozenými v Surinamu, činil tento podíl 76 %. U lidí, jejichž jeden rodič se narodil v Surinamu a druhý v Nizozemsku, byl tento podíl významně nižší, a sice 53 %.

Každý, kdo je zařazen do registru dárců, může svou volbu kdykoli změnit. V období od 1. ledna 2022 do 1. ledna 2024 změnilo svou preferenci z aktivního souhlasu na nesouhlas více než 20 tisíc dospělých osob, zatímco 6 tisíc osob změnilo svou preferenci opačným směrem.

Více se dočtete zde.