Cenová hladina rostla průměrně o 1,1 % ročně

Dlouhodobě (2003–2012) rostla cenová hladina (měřená implicitním deflátorem HDP) v České republice průměrným ročním tempem ve výši 1,1 %. Nicméně v letech 2010–2011 bylo možné sledovat pokles cenové hladiny v důsledku vývoje cen v jednotlivých ekonomických oblastech. Z hlediska ročních změn však tento pokles trval jen dva roky.
V roce 2012 tak cenová hladina opět vzrostla – o 1,4 %. Tento opětovný meziroční nárůst byl způsoben jak růstem cenové hladiny výdajů na konečnou spotřebu o 2,1 %, tak zvýšením cen v rámci tvorby hrubého kapitálu o 0,5 %.
Za důvod růstu cenové hladiny v roce 2012 můžeme označit i vazbu mezi cenami exportu a importu. Směnné relace z pohledu deflátorů klesly o 0,5 %, avšak vzhledem k rokům 2010, kdy klesly o 1,9 %, a 2011 (snížení o 1,6 %) došlo ke zpomalení poklesu. Tlak na snížení deflátoru hrubého domácího produktu z pohledu cen v zahraničním obchodě klesal.
Cenový vývoj v konkrétních oblastech ekonomiky zachycuje statistika v podobě jednotlivých cenových indexů.
Kromě často zmiňovaného indexu spotřebitelských cen (CPI), jehož tempa růstu nebo poklesu jsou známa jako inflace nebo deflace, existuje řada dalších, o kterých se v souvislosti s vývojem ekonomiky hovoří. Například se jedná o dílčí indexy cen výrobců (PPI) a indexy vývozních a dovozních cen ve spojení se změnou směnných relací. Tyto indexy jsou mezi sebou propojeny a společně udávají tempo růstu cenové hladiny celé ekonomiky. To můžeme měřit pomocí implicitního deflátoru hrubého domácího produktu.

Ceny spotřebního zboží a služeb

Index spotřebitelských cen sleduje vývoj cen spotřebního zboží a služeb. Vychází z předem definovaného spotřebního koše s vybranými produkty, jejichž váha je konkrétně určena. V letech 2003 až 2012 rostly roční hodnoty CPI prakticky neustále, průměrné tempo bylo 2,4 %.
V hodnotách meziročních změn CPI lze vypozorovat určité intervaly. Období 2003–2008 lze označit za „periodu zvyšování temp růstu CPI“. Maximální hodnoty tempo dosáhlo v roce 2008 (6,4 %). Podíl na uvedeném vývoji měla vysoká výkonnost ekonomiky, která se projevovala růstem nominálních mezd a poklesem nezaměstnanosti. To následně ústilo ve vyšší poptávku po spotřebních produktech.
V roce 2008 k růstu cen přispělo i zvýšení daně z přidané hodnoty. Konkrétně došlo k růstu snížené sazby DPH z 5 % na 9 %.
V roce 2009 poklesla změna CPI k hodnotě 1,1 %. Důvodem byl ekonomický útlum, z něho plynoucí skokový růst nezaměstnanosti a s ním související snížení kupní síly spotřebitelů. Od té doby až do roku 2012 nabývalo tempo růstu i přes nesnižující se nezaměstnanost znovu na intenzitě. V roce 2012 tak hodnota CPI stoupla o 3,3 %.
Na postupném opětovném zvyšování spotřebitelských cen se podílel růst nominálních mezd. V období útlumu pravděpodobně docházelo k propouštění méně kvalifikované pracovní síly a průměrné mzdy tak měly tendenci růst. Vliv na růst cen mělo i další navýšení daně z přidané hodnoty o jeden procentní bod v lednu 2010 (na 20 % pro základní sazbu a 10 % pro sníženou) a podílel se na něm také nárůst snížené sazby v roce 2012 z 10 % na 14 %.

Jak se měnily ceny výrobců

Vývoj cen produkce průmyslových výrobců, stavebních prací, tržních služeb a zemědělských producentů nejlépe zobrazují indexy cen výrobců. Mají dopad na další indexy a celkovou cenovou hladinu v ekonomice.
V období 2006–2012 vykazoval index cen zemědělských výrobců rostoucí trend. Průměrné meziroční tempo růstu činilo 3,9 %, avšak s velmi výraznými výkyvy, které byly způsobeny zejména měnícími se cenami rostlinné produkce.

Na přelomu let 2007 a 2008 došlo z důvodu nízké světové úrody (v roce 2007) a obavy z další nízké sklizně k velmi výraznému růstu cen obilovin. To se projevilo i v cenách rostlinné produkce v České republice. Například cena pšenice se v roce 2007 zvýšila o 45 %. Značný propad zemědělských cen v roce 2009 (o 24,9 %) byl ovlivněn vysokou úrodou ve světě, následným poklesem cen obilovin (v porovnání s rokem 2008), ale také bohatou úrodou v Česku. Ceny se proto extrémně snížily. V roce 2011 naopak došlo k jejich růstu (o 21,2 %). Příčinou byly rostoucí ceny rostlinných výrobků na světových trzích a to i přesto, že tuzemská úroda byla poměrně dobrá.
V roce 2012 svět opět postihla neúroda, proto se v druhé polovině roku zvýšily světové ceny, zejména pšenice. Díky slušné tuzemské úrodě nebyl dopad na vývoj cen zemědělské produkce v České republice tak významný (nárůst jen o 3,8 %).
Index cen průmyslových výrobců také vykazoval rostoucí trend, avšak bez výrazných zlomů. Maximální pokles byl zaznamenán v roce 2009 (o 3,2 %). Důvodem bylo zejména snížení cen v těžbě a dobývání (o 3,9 %) a ve zpracovatelském průmyslu (o 5,5 %). Za tímto vývojem stálo snížení poptávky v důsledku poklesu ekonomiky – objem produkce v sektoru těžby a dobývání poklesl meziročně o 14,8 %, ve zpracovatelském průmyslu dokonce o 16,4 %.

V roce 2012 došlo ke zvýšení cen průmyslových výrobců o 2,2 %. V kontextu předchozího vývoje lze tento růst označit za lehce podprůměrný (průměrný růst činil 2,4 %). Nejrychleji se zvýšily ceny v oblasti zásobování vodou a služeb souvisejících s odpadními vodami (růst o 8,1 %), což lze ostatně označit již za dlouhodobý trend.
Ceny stavebních prací a ceny tržních služeb vykazovaly podobný vývoj, rostly až do roku 2009, od roku 2010 naopak mírně klesají (výjimkou byl rok 2005, kdy v sektoru tržních služeb došlo ke snížení cen; v roce 2011 ceny tržních služeb naopak vzrostly). Příčinu ve změně trendu opět hledejme v ekonomické recesi, která měla dopad na snížení poptávky. V případě stavebních prací zmiňme velmi vysokou poptávku po daných produktech v předkrizovém období (růst produkce v odvětví stavebnictví v roce 2006 dosáhl +12,3 %, v roce 2007 dokonce +13,6 %). Můžeme tak mluvit až o „přehřátí“ stavebního sektoru. Naopak řada tržních služeb může být domácnostmi či podniky chápána jako produkty, které nejsou životně důležité, což se projevilo v období ekonomického útlumu ve snížení poptávky a tedy i cen.

Ceny v zahraničním obchodě

Zásadní je vývoj cen v zahraničním obchodě. Importované produkty ovlivňují ceny finálních produktů, což se projevuje i v indexu spotřebitelských cen. Vazba vývozních a dovozních cen v podobě směnných relací ovlivňuje v krátkém období hrubý domácí produkt, v dlouhém pak konkurenceschopnost ekonomiky.
Od roku 2003 do roku 2008 byly směnné relace poměrně stabilní. V roce 2009 došlo ke snížení importních cen o 3,5 %, na čemž participoval i pokles cen minerálních paliv a maziv o 26,0 %. Výrazný podíl na tomto vývoji mělo splasknutí cenové bubliny na trhu s ropou v druhé polovině roku 2008 z hodnoty 140 dolarů za barel ke 40 dolarům.

Ve srovnání s rokem 2008 přestaly v roce 2009 klesat exportní ceny strojů a dopravních prostředků (růst o 4,0 %) a průmyslového spotřebního zboží (+4,2 %). Tomu napomohlo i značné dočasné znehodnocení české koruny. Tento vývoj se projevil mírným růstem indexu exportních cen o 0,2 % a následně ve zlepšení směnných relací o 3,9 %. Směnné relace tak dosáhly maximální hodnoty v rámci celého desetiletí.
Vývoj v následujících letech příliš příznivý nebyl. Docházelo k výraznějšímu růstu importních cen, exportní ceny naopak zaostávaly. Jedním z důvodů byly importní ceny minerálních paliv a maziv. Ve srovnání s rokem 2009 byly v roce 2012 vyšší o 75,2 %. Obdobně rostly importní ceny živočišných a rostlinných olejů (o 31,4 %) a ceny surových nepoživatelných materiálů s výjimkou paliv (o 31,3 %). Na tomto vývoji se výrazně podílela cena ropy. Zatímco v roce 2010 stál barel ropy 80 dolarů, v letech 2011–2012 jeho cena dosáhla 120 dolarů. Tyto změny pak tlačily na směnné relace, které byly v roce 2012 o 6,6 % horší než v roce 2009.

Více se dočtete zde: Inflace, spotřebitelské ceny , HDP, národní účty