Berní rula zavedla pořádek

Berní rula z 50. let 17. století je první úplný soupis daňových povinností poddaných v Českém království.

Základní daní pozdního feudalismu u nás byla daň ze zemědělské půdy, jejíž rozvrhování a vybírání bylo výsadou stavovské obce. Již v předbělohorské době bývalo povolování berní žádaných panovníkem hlavním bodem jednání stavovských sněmů a současně také hlavní zbraní šlechty proti absolutistickým snahám vládnoucího rodu Habsburků. Po okleštění stavovských práv Obnoveným zřízením zemským z roku 1627 zůstávala berní agenda jediným význačným právem stavů.

Předbělohorská berní přiznání z jednotlivých dominií měla mnoho závad – především tu, že vrchnosti v nich nepřiznávaly skutečný stav poddaných. Nesrovnalosti se stupňovaly v letech třicetileté války, která s sebou přinášela vylidňování celých vsí a opouštění obdělávatelné půdy. Přitom finanční požadavky panovnického dvora stále rostly. Získávání sněmem svolené berní částky však bylo vzhledem k nepravdivým přiznáním stále svízelnější. Vlivem této situace si císařský dvůr dočasně vynutil zavedení spotřebních daní z potravin, tzv. akcízů, jejichž vybírání bylo plně v kompetenci zeměpanských úřadů. Aby stavovské sněmy neztratily svou poslední zbraň proti trůnu natrvalo, musely se postarat o vypracování přehledných podkladů pro rozvržení berní. Tímto podkladem mohl být pouze podrobný a revidovaný soupis dani podrobené půdy – zemský katastr.

Opravdu důkladné zjišťování

Pojem berní rula vznikl z latinského catastrum rollare. Slovo catastrum znamenalo „soupis pozemků za účelem berním“ a výraz rollare označoval svinutý pergamen. Staročeské slovo berně znamená daň, odtud pochází lidové označení pro finanční úřad „berňák“.

Hlavním účelem berní ruly bylo zjistit počet a majetek berních poplatníků. Týkalo se to ovšem jen poddanských pozemků a usedlostí, nikoliv majetku šlechty a duchovních. Z hlediska statistiky je zajímavý postup, který stanovilo usnesení zemského sněmu pro celé zjišťování. Základ tvořily přiznávací listy jednotlivých vrchností, pro něž byly předepsány nové důkladné formuláře. Uvádět se musel každý jednotlivý poplatník i jeho majetek, sumární přiznání nebylo povoleno. Formulář doprovázely přesné pokyny pro vyplňování i výčet pokut a trestů vězením za nesprávné přiznání.

K provedení této „jenerální vizitace“ celé země byla českým zemským sněmem jmenována hlavní komise, která měla mimo jiné právo jmenovat čtyřčlenné stavovské komise vizitační. Jejich úkolem bylo na každém panství a statku v celém kraji osobním výslechem každého poplatníka zjistit všechny potřebné údaje. Zjištěné skutečnosti měly komise porovnat nejen s přiznávacími listy odevzdanými na jaře 1653, ale dokonce i s dřívějšími přiznávkami z roku 1615. Vše měly také důkladně na místě zkontrolovat, osobně zhlédnout všechna pole, přepočítat dobytek a výsledky zapisovat individuálně do předepsaného formuláře.

Instrukce byly velmi přesně propracovány a statistický formulář tvořila velmi účelně uspořádaná tabulka. V tehdejších krajích bylo zapisováno do zvláštní ruly každé panství, statek i královské město, jednotlivé osady uvnitř panství se řadily zpravidla abecedně, poddaní obvykle podle velikosti majetku. Zvláštní formuláře měla města.

Osedlí, chalupníci a zahradníci

Rula v originále obsahuje tyto údaje: panství nebo statek, majitele, obec, jméno a příjmení hospodáře, výměru polí, dobu osevu (jaro/podzim), vlastnictví potahu (koně/voli), zda dotyčný chová krávy, jalovice, ovce, kozy a svině. Mimo jiné se zaznamenávala i kvalita půdy, rozloha lesa a druh stromů, vlastnictví mlýna, povoznictví a podobně. Nechybějí ani údaje o tom, do jaké berní skupiny hospodář patří – sedlák (osedlý), chalupník, zahradník.

Nejsou uvedeni podruzi ani čeleď, tedy poddaní bez berního a především zdanitelného majetku. Zachycovány jsou ale i pusté a vyhořelé usedlosti a nově se usazující poddaní v letech 1652–1654. Uváděla se řemesla, pokud byla poddanými provozována. Nestejným způsobem komise zaznamenávaly kostely, fary, lesy, počet ovčáckých mistrů a pacholků. V berní rule z roku 1654 pochopitelně ještě neexistuje číslování domů. To bylo nařízeno až roku 1770.

Pro výměru kontribuce byla zvolena základní berní jednotka – tzv. 1 osedlý (sedlák), jehož obdobou byl ve městě soused. Osedlý, který většinou vlastnil celý lán půdy (60 korců), odpovídal čtyřem chalupníkům nebo osmi zahradníkům (domkářům). Osedlý platil v průměru osm zlatých státní berně ročně, později se částka několikrát zvýšila a roku 1705 činila už 50 zlatých.

Nedostatky a stížnosti

Výsledek poměrně rozsáhlé práce, od níž se očekávala dokonalá náprava berního systému, však nebyl ideální, protože seznamy vznikaly ve velkém spěchu. Hlavní komise proto už roku 1655 uložila zvláštnímu výboru revizi nedávno dokončené ruly. Ani ta ale nedopadla podle představ. Nejvyšší berníci, kteří byli členy výboru, se totiž brzy přesvědčili, že důkladná kontrola všech položek je nad jejich síly i možnosti.

Proti zápisům v berní rule se brzy objevilo mnoho stížností. Vrchnostem se většinou nelíbilo, že na některých panstvích, kde byla půda lépe zmapována, se daně výrazně zvýšily. Také podhorské kraje byly, vzhledem k menším výnosům, znevýhodněny. Nejčastějším předmětem stížností byla pak samotná jednotka 1 osedlý, kterou někteří odpůrci ruly požadovali založit na výměře 70 korců namísto 60.

Roku 1666 se zemský sněm usnesl na nové generální vizitaci, při níž byla stanovena i bonita polí. Pole byla tříděna na dobrá, prostřední a špatná, zvlášť byly uváděny i úhory, lada a pusté role, rybníky, luka, lesy, štěpnice, chmelnice a vinice. Vizitace však nakonec nebyla provedena celá, překontrolovány byly jen majetky poplatníků, vůči jejichž zápisu se objevily stížnosti.

Význam pro současnost

Z pohledu současného historického bádání má rula hned několik využití. Nejvíce přínosná je pro genealogy, z hlediska onomastiky (vědy o vlastních jménech) má význam výskyt příjmení v různých regionech. Již v 17. století užívali příjmení takřka všichni obyvatelé, kteří odváděli daně, u obyvatelstva pracujícího na statcích, u nádeníků apod. se však vyskytovalo v menšině.

V současnosti nejčastější příjmení Novák či Novotný nepatří v berní rule k nejrozšířenějším. Těmi jsou příjmení odvozená od řemesel (Kovář, Kolář, Švec, Krejčí, Tkadlec), která byla zřejmě zapsána podle skutečné činnosti. Nejčastěji používaná jména rodná (křestní) se v jednotlivých enklávách (hlavně české a německé) dosti lišila. Na území, kde žilo převážně české obyvatelstvo, se nejvíce vyskytoval Jan (23 %), dále Václav, Jiří, Jakub, Matěj, Martin, Tomáš a Mikuláš. U žen se nejfrekventovanější jména určují obtížněji, protože počet žen (ve velké většině jde o vdovy) není v berní rule velký. Nejčastějšími jmény byly Anna, Dorota, Kateřina, Ludmila, Alžběta a Máří Magdalena. Je zajímavé, že jméno Marie, jež od 18. století s přehledem vede díky prosazení mariánského kultu, se v berní rule příliš často neobjevuje.

Předělem v evidenci obyvatel se stala třicetiletá válka, po jejímž skončení se začaly pevně organizovat kanceláře městské i vrchnostenské a vyžadovala se stálá, pevná a dědičná pojmenování osob. Začala se ustalovat dědičná rodová příjmení a vznikaly přísně vedené matriky. Úsilí osvícenského státu o přesné, ustálené a praktické příjmení vyvrcholilo vydáním patentu císaře Josefa II. (1. listopadu 1780), jímž se ustaluje dědičné příjmení, upravuje se jeho užívání a stanoví se povinnost je používat.

Sociology i hospodářské historiky na rule zajímá nejen sociální složení obyvatel (počet osedlých, chalupníků, zahradníků, respektive měšťanů), ale také výskyt jednotlivých řemesel a podobně. Berní rula proto představuje nejbohatší autentický zdroj údajů pro zkoumání dějin sociálních poměrů v Čechách.

Rula je uložena v Národním archivu v Praze. Rozdělena je do knih podle krajů, nedochovala se kniha pro Slánský kraj a chybí i údaje pro asi třetinu Boleslavského. Originály knih nejsou veřejnosti přístupné, avšak většina z nich již byla vydána tiskem. Generální rejstřík ke všem svazkům berní ruly vydalo nakladatelství Libri v roce 2003.

Berní rula

Článek si můžete přečíst v říjnovém vydání časopisu Statistika&My.