Základní trendy demografického vývoje jsou podobné

Ve všech zemích V4 obyvatelstvo stárne a není zajištěna prostá reprodukce obyvatel.

Z pohledu počtu obyvatel, ale i rozlohy, je největší zemí Visegrádské čtyřky jednoznačně Polsko. Podle dat Eurostatu mělo na počátku roku 2022 celkem 37,65 milionu obyvatel, což bylo 3,6krát více než Česko a 3,9krát více než Maďarsko. Počet obyvatel Česka byl 10,52 milionu, Maďarska 9,69 milionu. Nejméně lidnatou zemí V4 je Slovensko s 5,43 milionu obyvatel.

Nejrychleji ztrácí obyvatel Maďarsko

Mezi lety 2012 a 2022 (porovnání k 1. 1.) se počet obyvatel Slovenska zvýšil o 30,3 tisíce a Česka o 11,2 tisíce. V dalších dvou zemích došlo mezi danými roky naopak k výraznému poklesu. V Maďarsku o 242,9 tisíce osob a v Polsku dokonce o 409,5 tisíce. S ohledem na různě velké populace jednotlivých zemí poskytne mnohem lepší obrázek o vývoji změn (roční) přírůstek obyvatel vyjádřený na 1 000 obyvatel dané země. Ten byl téměř po celé období let 2012–2021 kladný jak v Česku (až na rok 2013 – úbytek o 0,4 ‰ obyvatel), tak na Slovensku (až na rok 2021 – úbytek o 4,6 ‰) a pohyboval se v rozpětí 0,3–4,1 ‰. V Maďarsku a Polsku docházelo naopak ke snižování  počtu obyvatel, přičemž úbytek kolísal v rozmezí –0,1 až –4,9 ‰ (až na roky 2012, 2016 a 2017 v Polsku, kdy populace stagnovala či velmi mírně rostla). V porovnání zemí V4 tak největší zisk obyvatel zaznamenávalo nejčastěji Česko, pouze v letech 2012 a 2013 ho předstihlo Slovensko. Největší populační úbytek vykazovalo zpravidla Maďarsko, v letech 2019 a 2021 jej vystřídalo Polsko.

Celkový přírůstek/úbytek obyvatel v daném čase a na daném území lze rozložit na měnu přirozenou (rozdíl mezi počtem živě narozených dětí a počtem zemřelých osob) a stěhování (rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých). V průměru let 2012–2019 byla bilance přirozené měny kladná na Slovensku (0,6 ‰ obyvatel ročně) a v Česku (0,1 ‰), naopak záporná v Polsku (–0,4 ‰) a v Maďarsku (–3,7 ‰). Maďarsko přitom ztrácí obyvatelstvo přirozenou měnou nepřetržitě již od roku 1981, zatímco ostatní země zaznamenaly první úbytky až v 90. letech 20. století nebo na počátku 21. století. Výjimečné byly pro všechny země V4 roky 2020 a 2021, kdy vlivem rozšíření nemoci covid-19 výrazně narostly počty úmrtí, což vedlo (v roce 2021) k nejvyšším úbytkům populace přirozenou měnou od 2. světové války (Maďarsko: –6,4 ‰, Polsko: –5,0 ‰, Slovensko: –3,1 ‰, Česko: –2,7 ‰). Změna velikosti populace v důsledku zahraniční migrace byla v průměru období let 2012–2019 ve všech zemích kladná, přičemž nejvyšší průměrné hodnoty dosáhlo saldo migrace v přepočtu na tisíc obyvatel u Česka (2,1 ‰ obyvatel ročně), dále Maďarska (1,7 ‰) a Slovenska (0,6 ‰). V případě Polska šlo o zisky jen nepatrné. Detailní data Eurostatu o státním občanství migrantů ukazují, že v posledních pěti letech mělo Česko a Maďarsko největší saldo s občany Slovenska či Ukrajiny, Maďarsko ještě s občany Maďarska. U Slovenska se jednalo o občany Česka, Maďarska a Slovenska. Pro Polsko nejsou příslušná data dostupná. Z porovnání relativních přírůstků na 1 000 obyvatel vyplývá, že populace Česka rostla převážně díky zahraničnímu stěhování, populace Maďarska a Polska se naopak zmenšovaly vlivem převahy záporné přirozené měny a Slovensko získávalo nové obyvatele poměrně stejně jak přirozenou měnou, tak i stěhováním.

Přírůstek obyvatel na 1 000 obyvatel

Nejnižší úroveň plodnosti má Polsko

Ve všech zemích V4 působí dlouhodobě trend charakteristický i pro další vyspělé státy světa, a sice stárnutí obyvatel. V populaci se dynamicky zvyšuje zastoupení seniorů (ve věku 65 a více let) na úkor osob v produktivním věku (15–64 let). V letech 2012–2021 se zvyšovala váha seniorů v populaci Česka a Maďarska každoročně v průměru o 0,4 procentního bodu, v Polsku a na Slovensku ještě o desetinu p. b. více. Nejvyšším podílem seniorů se v roce 2022 (k 1. 1.) vyznačovalo Česko s 20,6 %, těsně v závěsu následovalo s 20,5 % Maďarsko. V Polsku dosahoval podíl seniorů 19,1 % a na Slovensku 17,4 %.

Ve všech čtyřech zemích již několik let převažuje seniorská složka obyvatel nad dětskou ve věku 0–14 let. Nejdříve tato situace nastala v Maďarsku (poprvé k 1. 1. 2006), o rok později také v Česku, v roce 2015 v Polsku a od roku 2019 trvá na Slovensku. Početní převahu seniorů nad dětmi nezvrátil ani mírný nárůst podílu dětské složky v posledních letech (v Maďarsku lze mluvit spíše o stagnaci) spolu s vyšší úmrtností v době pandemie covidu-19. Na počátku roku 2022 tvořila dětská složka v populaci Maďarska 14,6 %, v Polsku 15,4 %, v Česku a na Slovensku 16,1 %.

Na velikost dětské populace má vliv především úhrn živě narozených dětí v čase. Pokud však chceme měřit intenzitu rození, použijeme k tomu ukazatel úhrnné plodnosti. Ten udává průměrný počet dětí, který by se narodil jedné ženě během jejího reprodukčního období (15–49 let věku) za předpokladu zachování měr plodnosti daného roku i v dalších letech. V období let 2012–2021 postupně rostla úhrnná plodnost jak v Česku, kde byla po celou dobu nejvyšší v rámci zemí V4 (z 1,45 dítěte na jednu ženu v roce 2012 na 1,83 v roce 2021), tak také v Maďarsku a na Slovensku (v obou případech z 1,34 dítěte na jednu ženu v roce 2012 na 1,61, resp. 1,63 v roce 2021). Všechny tři uvedené země zaznamenaly v roce 2021 svou dosud nejvyšší úroveň plodnosti za posledních téměř 30 let. Odlišně probíhal vývoj v Polsku, kde byla úroveň plodnosti v porovnání zemí V4 v celém období let 2012–2021 nejnižší. V letech 2012–2015 zde stagnovala na hladině 1,3 dítěte na jednu ženu, poté se do roku 2017 zvýšila na 1,48 (nejvyšší od roku 1998), ale v letech 2018–2021 poklesla zpět na 1,33, tj. na úroveň z let 2012–2015. Při těchto hladinách plodnosti není ani v jedné zemi V4 do budoucna zajištěna prostá reprodukce obyvatel – pro tu by bylo potřeba překonat hranici 2,1 dítěte na jednu ženu. Současně se ve všech zemích V4 dlouhodobě pozvolna zvyšuje průměrný věk prvorodiček. V roce 2021 byl nejvyšší v Česku (28,8 roku) a v Maďarsku (28,6 roku) a mezi lety 2012 a 2021 v obou zemích vzrostl o 0,9 roku. V Polsku se průměrný věk prvorodiček zvýšil o 1,5 roku na 28,1 roku, na Slovensku o 0,5 roku na 27,3 roku.

Průměrný počet narozených dětí na jednu ženu

Nejvyššího věku se dožíváme v Česku

Vývoj počtu obyvatel významně formuje také úroveň úmrtnosti. Tu nejlépe vystihuje tzv. naděje dožití (střední délka života), udávající průměrný počet let života, který má osoba daného věku ještě před sebou, pokud zůstanou zachovány úmrtnostní poměry daného roku beze změn i v dalších letech. Mezi lety 2012 a 2019 se střední délka života mužů zvýšila nejvíce na Slovensku (o 1,8 roku na 74,3 roku), poté v Maďarsku a Polsku (o 1,5 roku na 73,1 roku, resp. 74,1 roku), nejméně pak v Česku (o 1,3 roku na 76,4 roku). U střední délky života žen došlo k největšímu navýšení také na Slovensku (o 1,3 roku na 81,2 roku), poté ale následovalo Česko s Maďarskem (o 1,0 roku na 82,2, resp. 79,7 roku) a nejkratší byl její přírůstek v Polsku (o 0,8 roku na 81,9 roku).

V roce 2020 a ještě více v roce 2021 došlo k významnému zvýšení počtu zemřelých ve všech zemích V4 vlivem pandemie covidu-19. Oproti průměru let 2012–2019 zemřelo v roce 2021 na Slovensku o 39 % více obyvatel, v Polsku o 32 %, v Česku o 27 % a v Maďarsku o 21 %. Zároveň ve všech těchto zemích došlo k přerušení dlouhotrvajícího (od 90. let 20. století) trendu růstu naděje dožití. Největší pokles střední délky života mužů i žen mezi roky 2019 a 2021 nastal na Slovensku (o 3,1, resp. 3,0 roku na 71,2, resp. 78,2 roku), dále v Polsku (o 2,5, resp. 2,3 roku na 71,6, resp. 79,6 roku), v Maďarsku (o 2,4, resp. 1,9 roku na 70,7, resp. 77,8 roku) a k nejmenšímu v Česku (o 2,3, resp. 1,7 roku na 74,1, resp. 80,5 roku). Vzájemné porovnání zemí V4 pak ukazuje, že narozené děti se v průměru dožívají nejvyššího věku v Česku, poté v Polsku a na Slovensku (v případě chlapců narozených v letech 2018–2020 v obráceném pořadí), a nejkratší průměrnou délku života mohou očekávat obyvatelé Maďarska (ve srovnání s Českem o 3,4 roku u mužů a o 2,7 roku u žen).

Průměrný počet narozených dětí na jednu ženu

Aktuálně nejnižší rozvodovost na Slovensku

Mezinárodní srovnání sňatečnosti a rozvodovosti je bohužel omezeno z důvodu nedostupnosti potřebných detailních dat. Musíme si tak vystačit s jednoduchými (hrubými) ukazateli, jako je např. počet sňatků/ rozvodů na 1 000 obyvatel dané země, i když jejich srovnávací schopnost může být ovlivněna rozdílnou věkovou strukturou populací. V Česku a na Slovensku měl počet sňatků na tisíc obyvatel v letech 2012–2019 mírně rostoucí trend (v Česku nárůst ze 4,3 na 5,1 ‰, na Slovensku ze 4,8 na 5,4 ‰). První covidový rok 2020 však přinesl výrazné snížení sňatečnosti a i přes následný nárůst zůstal poslední dostupný údaj z roku 2021 (4,5 ‰ resp. 4,8 ‰) pod úrovní z roku 2019. Stejně se v posledních dvou letech vyvíjela sňatečnost také v Polsku, kde však nenavazovala na rostoucí trend, nýbrž na stagnaci či mírný pokles (mezi lety 2012 a 2019 z 5,4 na 4,8 ‰, v roce 2021 pak 4,5 ‰). Specifický byl vývoj sňatečnosti v Maďarsku. Zde hrubá míra sňatečnosti rostla nejen mezi lety 2012–2019 (z 3,6 na 6,7 ‰), ale i v letech 2020 a 2021 (až na 7,4 ‰). Za výrazným vzestupem sňatečnosti stály především (v roce 2019) zavedené výhodné manželské půjčky cílené na zvýšení porodnosti v zemi. Počet rozvodů na tisíc obyvatel se po většinu času snižoval ve všech čtyřech zemích. V roce 2021 byl nejvyšší v Česku (2,0 ‰), dále v Maďarsku (1,9 ‰) a v Polsku (1,6 ‰), relativně nejméně rozvodů (vzhledem k počtu obyvatel) bylo na Slovensku (1,5 ‰).

Počet sňatků na 1 000 obyvatel

Pozn.: Všechny uvedené údaje byly čerpány z databáze Eurostatu a mohou se lišit od dat zveřejňovaných oficiálními statistickými úřady zemí V4.
Článek si můžete přečíst v říjnovém čísle časopisu Statistika&My.