Velikost českých domácností se zmenšuje

Za 20 let klesl průměrný počet osob v jedné domácnosti z 2,52 na 2,30. Současně narostl podíl jednočlenných domácností z 23 % na bezmála 32 %.

Základní jednotkou zjišťování Životní podmínky je hospodařící domácnost (dále jen domácnost), která je charakterizována obvyklým bydlištěm osob ve stejném bytě a společným hrazením základních a provozních výdajů domácnosti.

Jedním z nejvýraznějších trendů vyplývajících z dat získaných mezi lety 2005 až 2024 je pokles průměrného počtu osob žijících v jedné domácnosti z 2,52 na 2,30. Prudší poklesy mezi lety 2011 až 2012 a 2021 až 2022 souvisejí s dopočty na populační statistiku, které se provádějí vždy po sčítání lidí, domů a bytů. Zmenšování velikosti domácností v Česku se projevuje i v nárůstu podílu jednočlenných domácností z 23 %, až na bezmála 32 %. Domácností jednotlivců je nyní již skoro stejně jako domácností dvoučlenných, jejichž podíl okolo 32 % je dlouhodobě stabilní a nevykazuje žádné klesající ani stoupající tendence. Jedná se zatím o početně nejvíce zastoupený typ domácnosti. Podíly tříčlenných domácností ve sledovaném období klesaly z 20 % na 16 % a čtyřčlenných domácností z 19 % na 15,5 %, takže jsou v současné době téměř vyrovnané. Podíl domácností s pěti a více členy je obecně po celé sledované období velmi nízký. Nicméně i ten velmi mírně klesal z 5,3 % na 4,4 %.

Struktura domácností podle počtu členů (%) a průměrný počet členů domácnosti

Zdroj: ČSÚ, SILC

S trendem snižujícího se počtu domácností s třemi a více členy úzce souvisí pokles počtu vyživovaných dětí v domácnostech. Vyživované děti jsou definovány jako děti do 25 let včetně, pokud se soustavně připravují na budoucí povolání, i když mají vlastní příjem (jako například sirotčí důchod, sociální dávky, příjmy z krátkodobé pracovní činnosti), a dále děti, které pro svůj duševní nebo tělesný stav nejsou schopny připravovat se na budoucí povolání nebo si zajistit vlastní obživu a dosud nepobírají invalidní důchod. Celkově podíl domácností s vyživovanými dětmi poklesl z 36 % na 33 %, přičemž nejnižší hodnoty dosáhl v roce 2016, kdy činil 32,5 %. Na celkovém poklesu podílu domácností s dětmi se nejvíce podílelo snížení zastoupení domácností s jedním vyživovaným dítětem ze 17,0 % na 14,7 %. Podíl domácností se dvěma dětmi během sledovaného období více kolísal, ale postupně se také mírně snížil z počátečních 16,1 % na 15,1 %. Podíl domácností s třemi a více dětmi je poměrně stabilní, nicméně se jedná o velmi malou část domácností (okolo 3 %). Naopak, jak plyne z výše uvedeného, domácností bez vyživovaných dětí postupně přibývá. Během posledních 20 let jejich podíl vzrostl z 64 % na 67 %.

Úplné rodiny stále převažují

Domácnosti rozlišujeme na základě rodinných vztahů mezi jejich členy na několik typů: úplné rodiny, neúplné rodiny, domácnosti jednotlivců a nerodinné domácnosti. Nejvyšší podíl ze všech typů mají stále úplné rodiny, které jsou definované jako soužití manželského páru, registrovaného partnerství nebo páru žijícího ve faktickém manželství či partnerství (např. druh a družka), a to buď s dětmi, nebo bez nich. Úplné rodiny dále dělíme na čisté, které jsou tvořeny párem dvou dospělých osob a případně vyživovanými dětmi, a na úplné rodiny s dalšími příbuznými, kdy v domácnosti je alespoň jedna další dospělá osoba, a to včetně již nevyživovaných dětí. Úplné rodiny jsou nejčastějším typem domácnosti, protože zahrnují všechny fáze života páru (před pořízením dětí, s dětmi, po odchodu dětí i zcela bez dětí). Nicméně podíl úplných rodin poklesl z 65,6 % na 57,5 %. Tento pokles byl způsoben jak snížením podílu úplných rodin s dalšími příbuznými, tak absolutním nárůstem domácností jednotlivců.

Domácnosti podle typů (%)

Zdroj: ČSÚ, SILC

Neúplná rodina je domácnost tvořená jedním z rodičů (matkou nebo otcem) a alespoň jedním dítětem. Rozdělujeme je na neúplné rodiny čisté, jež jsou tvořené jedním rodičem a alespoň jedním vyživovaným dítětem, a na neúplné rodiny s dalšími příbuznými, kde je v domácnosti alespoň jedna další dospělá osoba, což mohou být na příklad již nevyživované děti. Neúplné rodiny tvoří asi desetinu českých domácností. V roce 2005 jich bylo 10,7 %, pak jejich podíl narůstal až do roku 2013, kdy dosáhl 11,5 %. V dalších letech postupně klesal a v roce 2024 činil 9,9 %. Podíl čistých neúplných rodin se po celé sledované období měnil jen minimálně a v roce 2024 měl hodnotu 4,7 %. I v rámci neúplných rodin souvisel pokles jejich podílu především s ubýváním neúplných rodin s dalšími příbuznými. Zajímavým faktem je, že v rámci čistých neúplných rodin přibývá svobodných rodičů. V roce 2005 jich bylo 18,6 %, v roce 2024 již 38,3 % z celkového počtu rodičů v čistých neúplných rodinách. Naproti tomu rozvedených rodičů po celé sledované období ubývá z 68,2 % v roce 2005 na 48,9 % v roce 2024. To ukazuje na častější existenci tzv. faktických manželství.

Domácností jednotlivců soustavně přibývá, a to žen i mužů. Zatímco v roce 2005 byl podíl domácností jednotlivců 22,8 %, v roce 2024 vystoupal již na 31,9 %. Jednočlenné domácnosti tak představují druhý nejpočetnější typ domácnosti v Česku.

Posledním typem domácností jsou nerodinné domácnosti, které tvoří velmi nesourodá skupina domácností definovaná jako soužití osob, které spolu nežijí v partnerském ani rodičovském vztahu. Do této kategorie spadají například sourozenci, prarodič s vnukem, případně spolubydlící či jiné osoby, které spolu sdílejí domácnost. Po celé sledované období je však těchto domácností velmi nízký podíl (okolo 1 %).

Kteří lidé žijí sami?

Také skupina domácností jednotlivců je velmi různorodá. Nejvyšší podíl domácností jednotlivců najdeme ve věkové kategorii 65+, která tvoří zhruba polovinu ze všech jednočlenných domácností. Lidé v tomto věku často žijí sami nedobrovolně z důvodu úmrtí partnera. Ze všech žen, které žily v roce 2024 samy, se jich 65 % nachází ve věkové kategorii 65+.

Koncentrace žen jednotlivkyň v této věkové kategorii je tak velmi vysoká a souvisí s nadúmrtností mužů, především ve vyšších věkových kategoriích. Muži jednotlivci jsou do různých věkových kategorií rozděleni rovnoměrněji. Na věk 65+ připadá 31 % ze všech mužů jednotlivců. V mladších věkových kategoriích převažují samostatně žijící muži nad jednočlennými domácnostmi žen.

Vliv na počet jednočlenných domácností má také rozvodovost, a to i v případě, že z manželství vzešly děti. Po rozvodu zůstávají děti častěji v péči matky, zatímco muži pak většinou žijí sami. Projevuje se rovněž vyšší věk při zakládání rodiny, kdy se do pozice domácností jednotlivců dostávají mladí lidé, kteří se osamostatnili z domácnosti rodičů, ale ještě nezaložili rodinu ani nežijí s partnerem. Tito tzv. singles (nejčastěji definovaní jako lidé mezi 20 až 39 lety žijící sami) bývají svobodní lidé, častěji muži než ženy, kteří žijí sami buďto dobrovolně, anebo z důvodu nemožnosti najít partnera. Další skupinou jsou lidé, kteří sice mají partnera, nicméně bydlí odděleně. Část těchto mladých domácností jednotlivců pravděpodobně postupně přejde do jiných typů domácností, když začnou žít s partnerem, případně založí rodinu.

Rozložení domácností jednotlivců podle věku a pohlaví na celkovém počtu domácností jednotlivců (%, 2024)

Zdroj: ČSÚ, SILC