Stále se učíme za pochodu

Práci statistických metodiků nám přiblížil ředitel odboru metodiky realizace statistických zpracování Pavel Skotnica.

Kolik lidí pracuje v odboru metodiky realizace statistických zpracování a jaké činnosti vykonávají?

Při plném stavu je nás třicet. Naše práce začíná defi¬nováním statistické úlohy. Základem bývá požadavek na nějaký výstup. Třeba sledování výkonů určitého odvětví, hodnoty skladových zásob a podobně. Naším úkolem je vypracovat postup, jak tento požadavek naplnit, abychom maximálně využili informace, které už máme k dispozici nebo je můžeme získat z administrativních zdrojů. Pokud potřebná data nemáme, zjišťujeme, jestli pro jejich získávání můžeme využít nějaké již existující šetření, které bychom třeba doplnili o pár otázek, nebo zda bude třeba připravit šetření úplně nové. Vše se dělá s ohledem na to, aby se minimalizovala zátěž respondentů, kteří vyplňují naše výkazy a odpovídají na otázky. Je to vlastně neustálé vyvažo¬vání mezi tím, jak přesný potřebujeme výsledek, a tím, jak obtížné a nákladné bude získání potřebných údajů.

Zároveň je třeba zajistit kontinuálnost a dlouho¬dobou udržitelnost navrženého postupu, aby celý proces mohl být spravován, ve srovnatelné nebo lepší kvalitě, i když dojde k obměně zaměstnanců, kteří data získávají a zpracovávají.

Mnoho našich statistik je harmonizovaných s ostatními zeměmi EU, aby se jejich výsledky daly porovnávat. Vycházíte tedy z nějakých společných evropských metodik?

Harmonizace zpravidla určuje, co se má sledovat a jakou formu má mít výstup. V tom, jak se kon¬krétní data získávají, bývají mezi různými zeměmi odlišnosti, protože v každé jsou k dispozici trochu jiné zdroje, mají tam jiné zvyklosti, legislativu nebo rozdílné institucionální uspořádání.

Když jsme na konci devadesátých let zahajovali proces přistoupení k EU, byl nám jako mentor přidělen francouzský statistický úřad právě proto, že pod¬mínky ve Francii jsou dost podobné našim. Francouzi nám tedy předali své zkušenosti a my jsme je využili a postupně upravili pro české prostředí.

Ing. Pavel Skotnica

Vystudoval obor matematické inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. V ČSÚ pracuje od září 1995, kdy nastoupil jako odborný referent odboru metodiky statistiky. V roce 1997 byl jmenován vedoucím oddělení statisticko-matematických metod a v roce 2002 ředitelem odboru matematicko-statistických metod. Agenda odboru se postupně rozšířila a došlo k jeho přejmenování na odbor metodiky realizace statistických zpracování.

Jak jste v rámci ČSÚ zapojeni do zavádění nového informačního systému SIS 5.0?

To je obrovský úkol, na jehož plnění se podílí téměř celý úřad. Našeho odboru se týká zejména přechod na nové technologie. Nemění se tolik metodiky nebo průběh zpracování statistických úloh, jako spíš technologické platformy, na kterých celý proces běží. Taková změna je vždycky spojena s řadou obtíží a nečekaných komplikací, a my musíme zajistit, aby se to neprojevilo na kvalitě výstupů. Zatím jsme na žádný velký problém nenarazili, tak věřím, že vše zvládneme dobře. Ještě toho ale máme hodně před sebou, v každém případě to pro nás budou nové zkušenosti.

Zároveň s přechodem na nové platformy také vyvíjíme několik nových nástrojů, třeba pro přebírání administrativních dat nebo pro napojení na Informační systém sdílených služeb, prostřednictvím kterého by mělo docházet k předávání dat veřejné správy.

Jaké další úkoly v současné době řešíte?

Velkou část našich kapacit věnujeme transformaci procesů publikování dat. V souladu se strategií úřadu usilujeme o to, aby veškeré výstupy byly k dispozici ve veřejně dostupné databázi DataStat. Historicky máme mnoho datových sad, které jsou uložené v různých formátech a podobách podle toho, kdy vznikly a jaké technologie se tehdy používaly. My je teď musíme sjednotit, aby si uživatelé mohli prostřednictvím DataStatu sestavovat výstupy podle vlastních požadavků, data kombinovat, tvořit z nich časové řady nebo výběry podle svých kritérií. K mnohým datovým sadám je také třeba doplnit metadata, aby vše zůstalo přehledné a byl srozumitelný konkrétní obsah údajů.

Dalším aktuálním úkolem je zavádění nové klasifikace ekonomických činností NACE. Po přechodnou dobu musíme zajistit dva typy výstupů – podle původní i nové NACE včetně zpětných přepočtů časových řad.

Ovlivní vaši práci aktuálně nabíhající Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele?

Ano, a významně. Namísto informací od vybraného vzorku firem budeme mít díky Jednotnému hlášení data o všech zaměstnancích. To je obrovské navýšení objemu dat a my musíme zajistit dostatečné kapacity pro jejich zpracování a ochranu. Změní se samozřejmě i některé statistické postupy, protože už nebudeme dělat odhady, ale budeme mít přesné skutečné údaje. Na druhou stranu už nebude třeba posílat firmám některé mzdové výkazy a žádat je o vyplnění.

To vše ale přijde nejdříve až od příštího roku. Teď jsme zatím na úplném začátku, ve fázi technologických příprav. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které celý systém zastřešuje, zatím řeší hlavně ope¬rativní problémy se získáváním dat od firem a my zůstáváme trochu v pozadí. Už se ale uskutečnily první testovací přebírky dat a naši experti je analyzují a zkoušejí různé varianty jejich dalšího zpracování pro účely statistiky.

Zajišťujete také ochranu dat před hackery?

Nedostupnost citlivých dat z externího prostředí ČSÚ zabezpečuje metodicky odbor bezpečnosti. Ten stanovuje pravidla, která vlastníci příslušných informačních aktiv ve spolupráci se sekci IT dodržují. Vedle toho v rámci zpracování se musíme postarat o to, aby nebyly zveřejněny citlivé individuální údaje nebo takové informace, z nichž lze individuální údaje odvodit. Podniká-li v Česku v příslušném odvětví málo firem a například z krajského členění by se daly vyhledat ekonomické ukazatele vypovídající o jednom konkrétním ekonomickém subjektu, pak je nutné data agregovat do hrubšího, méně detailního členění, aby nebylo zřejmé, jak velkými příspěvky se na celkové hodnotě podílely jednotlivé subjekty.

V ČSÚ už pracujete řadu let a za tu dobu jste se jistě musel potýkat s řadou výzev a úkolů. Které z nich byste označil jako nejnáročnější?

Přijde mi, že složité úkoly přináší každá doba. Náročné bylo třeba období před vstupem do EU, kdy jsme harmonizovali naše statistiky s evropskými a Eurostat nás kontroloval, zda děláme vše metodicky správně a v dostatečné kvalitě. Rozsah našich výstupů se hodně rozšířil a zároveň jsme šli do většího detailu.

Možná ještě obtížnější byla doba v polovině devadesátých let, kdy jsem do ČSÚ nastoupil. Po sametové revoluci se počet ekonomických subjektů rychle rozrostl ze zhruba sto tisíc na více než milion. Ze získávání dat od všech se muselo přejít na výběrové metody, a to mimo jiné znamenalo i nasazení složitějších statistických metod. Už nestačilo čísla jenom sečíst, bylo nutné vytvářet reprezentativní vzorky výběrů a zvažovat jak požadavky na přesnost, tak i možnosti rozpočtu ČSÚ.

A do třetice bych za velmi náročný úkol označil překonávání nedůvěry k administrativním datům. Tato data nevznikají primárně pro statistické účely, a mohou tedy z tohoto hlediska mít určité „statistické“ vady. Jsem však přesvědčený, že jejich důležitost ve statistice bude jenom narůstat, a pokud se vhodně využijí, mohou se stát velkým přínosem.

Jak těžké je získat kvalitní lidi do vašeho týmu?

Zájem samozřejmě kolísá. Když se ekonomice daří, hlásí se nám do výběrových řízení na uvolněné pozice uchazečů málo, naproti tomu v době krize v roce 2009 jsme vybírali ze stovky zájemců. Ale zatím se nám ve velké většině případů podařilo vybrat správně. Náš tým je tak poměrně stabilní, a doplňování stavu nepředstavuje nějak zásadní problém. Myslím, že nabízíme docela rozmanitou a tvůrčí práci, a už při pohovoru se pozná, jestli uchazeče zaujala a jestli ho bude bavit. Nicméně je nutné podotknout, že pokles reálných mezd ve státní správě je značný. I v druhé polovině devadesátých let nabízel ČSÚ oproti současnosti pro absolventy i zku¬šenější uchazeče podmínky, které lépe konkurovaly možnostem v privátní sféře. Na pražské pracoviště proto hlásí jen zaopatření nadšenci. Bohužel, tento problém se netýká jen ČSÚ, ale většiny ústředních orgánů státní správy. Získat lidi se znalostí tvorby a implementace informačních systémů bývá mnohdy hodně obtížné.

Co všechno musí zájemce o práce ve vašem odboru umět?

Určitě nemáme nijak přehnané požadavky. Adept by měl mít logické myšlení a matematický základ z vysoké školy technického, ekonomického nebo přírodovědného směru. Také by měl být schopen naprogramovat si nějakou malou aplikaci. Ostatní získá praxí. I my se stále učíme za běhu. Tím, jak přecházíme na nové platformy a technologie, musíme řešit nové problémy a objevovat nové cesty. Důležité je, aby uchazeče práce naplňovala a nebral ji pouze jako životní nutnost.

Rozhovor vyšel záříjovém vydání časopisu Statistika&My.