Příjmová nerovnost v České republice

V současném světě je potřeba znát, jak vývoj společnosti dopadá nejen na společnost jako celek, ale jak rovnoměrně jsou dopady ekonomického vývoje rozloženy, zda z tohoto vývoje čerpají všechny složky společnosti a nejen některé. Tomuto trendu se říká inkluzivní růst.
Nerovnost v příjmech lze sledovat pomocí několika různých indikátorů. Většina z nich je založena na porovnání procenta nejbohatších a procenta nechudších. Podle údajů ze šetření Životní podmínky 2015, probíhajícího u českých domácností, disponovalo 10 % nejbohatších osob v České republice 5,2krát vyššími příjmy než 10 % nejchudších. Častěji se udává poměr S80/S20 (známý jako koeficient nerovnosti příjmů), podle něhož připadalo v roce 2015 na pětinu osob s nejvyššími příjmy 3,5krát více příjmů než na pětinu osob s příjmy nejnižšími. Za posledních deset let se tato hodnota drží stále v rozmezí 3,4–3,6, přičemž žádný vývojový trend není patrný.
Ve srovnání mezi evropskými zeměmi vykazuje ČR dlouhodobě vedle severských zemí (především Norska, Finska a Islandu) jednu z nejnižších hodnot tohoto indikátoru. Naopak největší nerovnosti v příjmech udávají kromě Rumunska a Bulharska (hodnoty vyšší než 6,0) také země Pobaltí a jižní státy (zejména Španělsko a Řecko). Průměr tohoto koeficientu za země EU se dlouhodobě pohybuje kolem hodnoty 5,0 a za poslední desetiletí nedošlo k žádné výrazné změně.
Mnohem podstatnější je sledovat příjmovou nerovnost v rámci zkoumané země. Při pohledu na různé sociální skupiny v ČR není překvapivé, že vysoce nivelizované příjmy najdeme mezi důchodci, zatímco osoby samostatně výdělečně činné mají rozpětí příjmů široké.  Avšak celkově jsou příjmy v ČR poměrně velmi rovnoměrně rozdělené, což mimo jiné vyplývá právě z politického nastavení rozsáhlé redistribuce příjmů.
Toto zhodnocení vhodně dokresluje index Robina Hooda (Hoover Index). Ten vyjadřuje, kolik procent příjmů by muselo být přerozděleno, aby se dosáhlo jejich rovnoměrného rozložení. Pro rok 2015 byl tento index v ČR na úrovni 17,4 %. To znamená, že pro dosažení příjmové rovnosti by bylo potřeba přerozdělit od bohatších pouze necelou pětinu příjmů chudším.