Penzijní závazky rostou

Problematika penzijních systémů a nutnosti jejich reforem je v poslední době hojně diskutovaným tématem ve většině států Evropské unie. Průběžný systém, který je v evropských zemích klíčovým mechanismem financování penzí, se stává při současném demografickém vývoji finančně neudržitelný. Hlavním důvodem je především zvyšující se střední délka života, která má za následek rostoucí podíl obyvatelstva v důchodovém věku, a také klesající porodnost. Identický vývoj lze shledat i v České republice, kde se za posledních 10 let zvýšila naděje dožití při narození přibližně o 2 roky a podíl obyvatelstva ve věku 65+ vzrostl ze 14,9 % na 19,6 %.

S cílem získat data pro hlubší analýzu finanční udržitelnosti důchodových systémů ukládá EU členským státům povinnost reportovat v tříletých intervalech doplňkovou tabulku nabytých penzijních nároků k danému datu. Ačkoliv jsou data v této tabulce z velké části odhadem založeným na mnohých ekonomických a demografických předpokladech, které se v čase mění, celková hodnota penzijních nároků představuje důležitý údaj. V prosinci 2020 byla publikována tabulka s údaji platnými ke konci roku 2018.

Penzijní systém ČR

Penzijní systém v České republice se skládá ze dvou částí. Hlavní je důchodové pojištění tvořící první pilíř, který je povinný a financovaný průběžně. V tomto systému dostávají penzisté důchod od státu, přičemž stát získává prostředky na financování důchodů od stávajících zaměstnanců, kteří část své mzdy odvádějí na důchodové pojištění. V České republice je vypláceno přibližně 3,6 milionu penzí, přičemž 99 % z nich je vypláceno Českou správou sociálního zabezpečení. Zbylá část je financována z kapitol Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra a Ministerstva práce a sociálních věcí.

V letech 2013 až 2015 byl v ČR zaveden druhý důchodový pilíř (tzv. penzijní připojištění), který však byl z důvodu malého zájmu občanů (pouze 84 tisíc účastníků) postupně zrušen a zůstatek vyplacen účastníkům či převeden do třetího pilíře.

Třetí pilíř důchodového pojištění (tzv. doplňkové penzijní spoření), který poskytují penzijní společnosti a jimi obhospodařované penzijní fondy, je na dobrovolné bázi. Zahrnuje transformované fondy, do nichž se přesunuli původní účastníci penzijního připojištění a kam v současnosti nelze již vstupovat, a účastnické fondy. Jde o způsob spoření na stáří podporovaný státem formou příspěvků a daňových úlev. Cílem je získat v důchodovém věku vedle již zmíněného státního důchodu další zdroj příjmů. Do třetího pilíře se zahrnují závazky penzijních fondů, které jsou zaznamenávány v národních účtech. Jedná se o individuální úspory účastníků vyplývající z výše příspěvků (vlastních, státních, zaměstnavatelů), jež jsou investicemi dále zhodnocovány a které jsou vyplaceny při odchodu do penze. Tyto úspory není třeba dále modelovat a vycházíme ze současné hodnoty závazků, která k 31. 12. 2018 činila přibližně 447 miliard Kč (viz tab.). Počet účastníků v tomto důchodovém systému je přibližně 4,44 milionu.

Modelování penzijních závazků

Odlišnou metodiku aplikujeme na závazky státu jako správce penzijního systému prvního povinného důchodového pilíře. V tomto systému se nevytvářejí soukromé účty, na nichž by se hromadily úspory, ani žádné rezervy pro výplaty penzí, které jsou hrazeny ze sociálních příspěvků ekonomicky aktivní části obyvatel. Výše důchodových dávek je stanovena dle zákonných pravidel a důchod je možné získat po splnění dvou základních podmínek – minimálního počtu let sociálního pojištění a věku odchodu do důchodu (platí pro základní typ dávek, tj. starobní penzi).

Modelování penzijních závazků v rámci prvního pilíře důchodového pojištění vychází z Freiburského modelu. Jedná se o tzv. ADL model (accrued-to-date liabilities), jenž představuje současnou hodnotu důchodů, které mají být vyplaceny v budoucnosti. Metoda počítá se závazky současných penzistů i těch budoucích, kteří ještě v penzi nejsou (viz obr.), a sumarizuje nároky na důchod vztažené k základnímu danému roku v současných podmínkách. Analýza vychází převážně z vyplacených penzí v závislosti na pohlaví a věku. Podstatou je zjistit, jaký průměrný důchod připadá na jednoho reprezentanta počítané generace, přičemž tuto generaci sledujeme do věku 100 let. K tomu je potřeba aplikovat populační projekci podle věku a pohlaví, kterou má ČSÚ zpracovanou do roku 2100.

Důležitou součástí analýzy je aktualizace ekonomických složek a zákonů, které každoročně mění výši vyplácených důchodů. Jedná se především o míru inflace, koeficient pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu, koeficient růstu reálných mezd, koeficient pro každoroční valorizaci stávajících penzí a diskontní sazbu.

Při modelování penzijních závazků u generací, které ještě nejsou v penzi, je aplikován homogenní přístup. Budoucí důchod jim je vypočítán podle současných vyplacených penzí a očekává se u nich neměnné socioekonomické chování (např. nezaměstnanost). Zároveň se zde uplatňuje faktor „lambda“, který představuje snížený nárok na budoucí penzi, protože lidé z těchto generací mají za sebou pouze část požadované doby sociálního pojištění.

Analýza penzijních závazků v ČR

Celková výše penzijních závazků prvního pilíře k 31. prosinci 2018 činí 14 229 mld. Kč (viz graf). Hlavní podíl na celkové výši těchto penzijních závazků představují starobní důchody (74 %), dále pozůstalostní a sirotčí penze (13 %) a invalidní penze (13 %).

Mezi lety 2015–2018 došlo ke skokovému nárůstu penzijních závazků prvního pilíře o 3 680 mld. Kč. Většinu tohoto nárůstu má na svědomí snížení diskontní sazby o 1 procentní bod. Diskontní sazba se ve výpočtu používá ke stanovení současné hodnoty penzijních závazků.

Mezi roky 2015 a 2018 došlo k obrácení poměru závazků z titulu starobních důchodů připadajících na muže a ženy. Zatímco v roce 2015 připadalo 54 % na ženy a 46 % na muže, o tři roky později to bylo přesně naopak. Tento mírný posun byl způsoben metodickou změnou ve výpočtu penzijních závazků při odvozování maximálního věku odchodu do důchodu z dat České správy sociálního zabezpečení o nově přiznaných důchodech v základním roce. U závazků z invalidních důchodů je poměr stabilní – cca 54 % muži a 46 % ženy. Z celkových pozůstalostních a sirotčích důchodů připadá v roce 2018 na ženy 84 %, na muže pouze 16 %. Toto nerovnoměrné rozložení souvisí s delší dobou dožití u žen.

Ukazatel poměru penzijních závazků prvního pilíře k hrubému domácímu produktu mezi roky 2015 a 2018 vzrostl o 35 procentních bodů na hodnotu 267 %. Zde se přitom projevuje protichůdný vliv zvyšování penzijních závazků, které má za následek růst ukazatele, a nárůstu hodnoty HDP, jehož působením ukazatel klesá.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Kultura , Příjmy, výdaje a životní podmínky domácností