Více než čtvrtina HDP jde v EU na sociální výdaje

Každá země EU má svůj vlastní systém sociálního zabezpečení, ale aby bylo možné sledovat a porovnávat výdaje na sociální ochranu napříč evropskými státy, dohodli se členové EU již v 70. letech minulého století na vytvoření jednotné metodiky. Vznikl tak Evropský systém jednotných statistik sociální ochrany ESSPROS (The European System of integrated Social PROtection Statistics), který zachycuje výdaje na sociální ochranu v rámci osmi základních funkcí – nemoc a zdravotní péče, invalidita, stáří, pozůstalí, rodina a děti, nezaměstnanost, bydlení a sociální vyloučení. Do poslední kategorie spadá např. podpora osob se závislostí, uprchlíků apod. Sociální ochrana je definována jako souhrn intervencí ze strany jak veřejných, tak soukromých subjektů, jejichž cílem je ulehčit domácnostem a jednotlivcům od zátěže vyplývající z předem určených rizik a potřeb. Zahrnuty jsou výdaje na sociální ochranu poskytované ve formě plateb v hotovosti, náhrad a přímo poskytovaného zboží či služeb domácnostem a jednotlivcům.

Česko pod průměrem EU

Z patnácti evropských států, pro které jsou k dispozici předběžná data za rok 2019, byly výdaje na sociální ochranu, vyjádřené jako procento HDP, nejvyšší ve Francii (31 %). S nepatrným odstupem následovaly Dánsko a dále dva naši sousedé – Německo a Rakousko. Naopak nejnižší, poloviční v porovnání s Francií, byly tyto výdaje ve vztahu k HDP na Maltě a potom v Lotyšsku, Litvě, Bulharsku a Maďarsku. V Česku bylo v roce 2019 na sociální ochranu vydáno 18 % HDP. Z porovnání s daty za rok 2018 vyplývá, že pořadí patnácti popisovaných zemí zůstalo téměř beze změny. Z dlouhodobého hlediska lze říci, že výdaje na dávky sociální ochrany podle systému ESSPROS, vyjádřené jako podíl HDP, se v součtu za všechny země v Unii mírně snížily. V roce 2009 představoval průměr EU 27,5 %, zatímco o devět let později 26,5 %.

V přepočtu na jednoho obyvatele vydalo na sociální ochranu nejvíce Norsko – více než 18 tis. euro. Mezi členskými zeměmi EU vedlo Dánsko s 16 tis. eury, následovaly Rakousko, Švédsko a Německo s 12 až 13 tis. eury na jednoho obyvatele. Česko se řadilo mezi státy, v nichž bylo vydáno na sociální ochranu mezi 2 a 5 tis. eury na jednoho obyvatele.

Vede stáří a zdravotní péče

Struktura výdajů podle funkcí sociální ochrany se v jednotlivých zemích poměrně výrazně liší. Téměř všechny státy vynakládají největší část celkových výdajů na sociální ochranu na funkci stáří. Z předběžných dat za rok 2019 vychází, že nejvíce to bylo v Itálii (téměř polovina), nejméně pak v Německu (32 %). V Německu mířilo nejvíce peněz na sociální ochranu do zdravotní péče, konkrétně 36 % celkových výdajů. A právě tato funkce je ve všech ostatních evropských státech výdajově druhou nejvýznamnější položkou. Zastoupení funkce nemoc/zdravotní péče v celkových výdajích na sociální ochranu se ve sledovaných zemích v roce 2019 pohybovalo mezi jednou pětinou v Dánsku nebo na Kypru a více než třetinou na Maltě, v Česku a Německu. V Česku a na Maltě se výdaje na funkci stáří a zdravotní péče dohromady blížily 80 % z celkových výdajů na sociální ochranu, což bylo nejvíce v celé Evropě.

Nejvyšší podíl výdajů na funkci invalidita byl v roce 2019 v Norsku a Dánsku (16 %), nejnižší pak na Maltě a na Kypru (menší než 5 %). Podíl výdajů na funkci rodina/děti se pohyboval mezi 4 % a 12 %, přičemž nejvyšší byl v Norsku, Německu a Maďarsku (bezmála 12 %), naopak nejnižší v Itálii (4 %), na Maltě a na Kypru (méně než 7 %). Na funkci pozůstalí byla vynaložena největší část z výdajů na sociální ochranu v Itálii (9 %). Výdaje na nezaměstnanost se ve vybraných patnácti zemích pohybovaly v roce 2019 mezi 2 a 6 %, na bydlení to bylo do 2 %.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Kultura , Příjmy, výdaje a životní podmínky domácností