Od prvních voleb v Československu uběhlo sto let

Prvním zákonem, kterým se řídila volba do dolní komory zákonodárného orgánu nové republiky, byl „řád volení do poslanecké sněmovny“ ze dne 29. února 1920. Ten určil, že volby v roce 1920 budou probíhat na základě všeobecného rovného a přímého hlasovacího práva tajným hlasováním a s principem poměrného volebního systému. Aktivní volební právo (mohli volit) měli občané Československé republiky od dovršení věku 21 let a pasivní volební právo (mohli být voleni) od dovršení věku 30 let. Zákon stanovoval také volební povinnost, tj. každý volič byl povinen se voleb zúčastnit, ale udával současně pět důvodů, za kterých se volič zúčastnit nemusel (věk nad 70 let, zdravotní indispozice, neodkladné pracovní povinnosti, vzdálenost od obce více než 100 km a překážky v dopravě). Novinkou bylo volební právo pro ženy, v čemž se nová republika stala jednou z prvních zemí na světě. Zákon obsahoval i ustanovení o zákazu prodeje, čepování nebo podávání alkoholických nápojů den před volbou a v den voleb a ustanovení o trestním postihu za porušení jeho paragrafů.

Role obvodních volebních komisí

Pro vykonání a řízení voleb stanovil zákon celkem tři stupně volebních komisí – ústřední, krajskou a obvodní. Do jednotlivých volebních komisí byli jmenováni zástupci kandidujících stran a zástupce dohlížecích (politických) úřadů. Pro identifikaci voličů v obcích, kde se lidé vzájemně neznali, byl používán tzv. legitimační lístek, který se vydával voličům na základě předložení úřední listiny, jež dosvědčovala jejich totožnost. Před samotnou volbou měla obvodní volební komise za povinnost zkontrolovat, zda má volič všechny úředně doručované hlasovací lístky a zda na nich nejsou některá jména škrtána nebo nejsou jinak označené. Pokud je volič neměl, vydala mu jiné. Obvodní volební komise voliči také vydávala úřední obálku, do které v odděleném prostoru vložil vybraný hlasovací lístek a poté ji vhodil do volební schránky.

Nevolilo se všude

První právní úprava voleb do Poslanecké sněmovny určila, že území Československé republiky bude rozděleno na 23 volebních krajů a v každém z nich se poměrným způsobem rozdělí zákonem stanovený počet mandátů z celkového počtu 300. První volby se však nekonaly ve všech částech republiky. V nově získaných územích se totiž muselo čekat na plebiscit o jejich připojení. Konkrétně se jednalo o Vitorazsko, Valticko a Těšínsko, mimo území současného Česka se volby nekonaly také ve slovenské Spiši a Oravě. Z důvodu složité bezpečnostní situace neproběhly ani na Podkarpatské Rusi a epidemie příušnic zabránila volit rovněž obyvatelům obce Hloubětín v dnešní Praze 9. V důsledku těchto opatření bylo obsazeno pouze 281 parlamentních křesel.

Strany podle národnostního principu

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1920 kandidovalo 22 stran s vázanými kandidátkami. Vedle významných českých stran, jako byly Československá sociálně demokratická strana dělnická, Československá strana lidová (na Slovensku Slovenská ľudová strana), Československá strana socialistická, Československá národní demokracie nebo Republikánská strana československého venkova, existovaly silné i méně důležité strany dalších národností.
Vítězství zaznamenali se ziskem téměř 26 % hlasů a 74 mandátů českoslovenští sociální demokraté vedení Vlastimilem Tusarem.

ČSÚ garantem nezávislosti

Žádné tuzemské volby se od roku 1990 neobejdou bez aktivní účasti Českého statistického úřadu, jako garanta jejich nezávislosti. Od té doby až do současnosti se ČSÚ podílel na zpracování výsledků více než 50 různých parlamentních, prezidentských, krajských a obecních voleb, ale například i referenda o přistoupení Česka k EU.

Více se dočtete zde: Volby