Hospodaření vládních institucí skončilo v přebytku

Všechny členské země EU dvakrát ročně posílají data o hospodaření vládních institucí Eurostatu, který provádí audit. Výsledkem je buď notifikace (potvrzení) údajů, nebo výhrada Eurostatu. V případě výhrady nejsou data v souladu se závaznou metodikou a nejsou tedy mezinárodně srovnatelná. Údaje se posílají vždy za předcházející čtyři roky a mezi nejsledovanější ukazatele patří tzv. maastrichtská kritéria, tedy saldo hospodaření a dluh vyjádřený jako podíl na hrubém domácím produktu. Kromě výše uvedených indikátorů nabízí vládní finanční statistika celou řadu dalších ukazatelů umožňujících podrobně analyzovat chování tohoto sektoru.

Saldo hospodaření a dluh

Saldo hospodaření je definováno jako rozdíl celkových příjmů a výdajů. Jestliže v daném roce skončí hospodaření v deficitu, vzniká potřeba externího financování, což intuitivně vede k nárůstu zadlužení. Může však nastat situace, kdy saldo hospodaření je v deficitu a zároveň dojde k poklesu dluhu, nebo při přebytkovém hospodaření roste dluh. Faktorů ovlivňujících změnu dluhu je celá řada. Kromě salda hospodaření v daném roce jde o skupinu různorodých vlivů zahrnutých ve skupině SFA (stock-flow adjustment), do níž patří zejména čisté pořízení finančních aktiv. Deficitní hospodaření lze mimo nárůstu dluhu krýt např. prodejem finančních aktiv (například akcií či snížením hotovosti). Nárůst dluhu za přebytkového hospodaření může být způsoben emitováním cenných papírů „do zásoby“ (například z důvodu výhodných tržních podmínek), kdy získané prostředky zůstávají v aktivech.
Vztah mezi změnou dluhu a saldem hospodaření v České republice od roku 2010 ilustruje přiložený graf. Ačkoliv saldo hospodaření skončilo v roce 2014 v deficitu 90,5 mld. Kč, dluh klesl o 21,3 mld. Kč, jelikož vládní instituce snížily zůstatky na účtech o více než 100 mld. Kč.
Dluh vládních institucí u nás rostl do roku 2013, kdy dosáhl maxima ve výši 1,8 bil. Kč. Od roku 2014 nominální výše dluhu setrvale klesá k 1,7 bil. Kč na konci roku 2019. Relativní zadlužení vyjádřené jako podíl na hrubém domácím produktu dosáhlo nejvyšší hodnoty rovněž v roce 2013 (téměř 45 %) a do roku 2019 se snížilo o více než 14 procentních bodů na 30,8 % HDP. Rychlejší pokles relativní míry zadlužení oproti nominální hodnotě dluhu byl způsoben rostoucím HDP, který se mezi lety 2013 a 2019 zvýšil o 37,9 %.

Největším příjmem jsou sociální příspěvky

Nejvýznamnějšími složkami příjmů jsou u nás sociální příspěvky a také vybrané daně, které se člení na několik druhů. Menší význam mají naopak tržby, což vyplývá z charakteru činnosti vládních institucí. Vybrané sociální příspěvky v roce 2019 dosáhly výše 895,1 mld. Kč a tvořily 37,6 % celkových příjmů vládních institucí v České republice. Následují daně z výroby a dovozu (například DPH či spotřební daně) s podílem téměř 30 % a běžné daně (například daň z příjmu) s podílem 20,3 %. Nejméně významnou složkou příjmů jsou vlastnické důchody, zejména inkasované úroky a dividendy, které netvoří ani 2 % z celkové částky.
Meziročně rostly příjmy průměrně o 4,8 %. Největší dynamiku vykazovaly běžné daně (6,7 %), což souvisí s fází ekonomického cyklu a rychlým růstem mezd a zisků. Naopak vlastnické důchody klesaly v průměru meziročně o 1,7 %. Z grafu je zřejmý rovněž jednorázový nárůst transferů v roce 2015, který byl způsoben realizací projektů spolufinancovaných Evropskou unií.

Rovněž na straně výdajů souvisí nejvýznamnější složka se sociální politikou. Vládní instituce vydaly v roce 2019 na sociální dávky 883,4 mld. Kč, což představovalo 37,3 % všech výdajů. Téměř čtvrtinu výdajů představovaly náhrady zaměstnancům a podíl mezispotřeby dosáhl 14,3 %. Meziročně rostly výdaje vládních institucí v průměru o 3,6 %, což bylo pomalejší tempo než v případě příjmů. Docházelo tedy ke zlepšování salda hospodaření. Nejdynamičtěji rostly dotace (v průměru o 7 % ročně), naopak důchody z vlastnictví klesly průměrně každý rok o 2,7 %. Zaplacené důchody z vlastnictví jsou tvořeny zejména úrokovými náklady, které se snížily z 52 mld. Kč v roce 2010 na 40,9 mld. Kč v roce 2019. Jednorázové zvýšení transferů v roce 2012 bylo způsobeno církevními restitucemi. Realizace projektů EU se odrazila v nárůstu hrubé tvorby kapitálu v roce 2015.

Kromě členění podle typu je možné výdaje vládních institucí členit také podle účelu, na který jsou vynakládány. K účelovému členění se používá mezinárodní klasifikace COFOG, pro niž jsou však potřeba detailní data. Ta za rok 2019 ještě nejsou k dispozici, a proto můžeme sledovat údaje pouze do roku 2018. V něm vydaly naše vládní instituce největší částky na sociální věci, zdraví, ekonomické záležitosti a vzdělávání. Nejméně peněz naopak směřovalo do bydlení, ochrany životního prostředí a obrany.
Vládní finanční statistika sleduje rovněž držitele dluhu, kteří poskytli půjčky či drží cenné papíry emitované vládními institucemi. Přibližně 60 % dluhu českých vládních institucí drží rezidenti a z nich zejména tuzemské finanční instituce. Ostatní rezidenti drží pouze 1,9 %, z čehož většina je ve vlastnictví podniků. Domácnostem patří méně než 10 mld. Kč ve formě spořicích dluhopisů. Zbytek dluhu drží nerezidenti, přičemž převládají držitelé ze zemí EU (29,0 % celkového dluhu) nad subjekty z třetích zemí (10,5 % celkového dluhu).
Z hlediska instrumentů jsou dominantním nástrojem dlouhodobé cenné papíry s podílem 91,6 %, následují přijaté dlouhodobé půjčky (7,1 %). Dlouhodobé instrumenty tak tvoří přes 98 % celkového dluhu. Podíl ostatních složek je zanedbatelný.

Vládní, nebo veřejný?

Ve veřejném prostoru občas dochází k zaměňování pojmů vládní a veřejný, avšak ve statistice jsou oba přesně definovány. Mezi vládní instituce patří subjekty, které poskytují netržní služby nebo řídí rozdělování finančních toků. Přesné vymezení sektoru vládních institucí je zakotveno v mezinárodních standardech.
Sektor veřejných institucí zahrnuje spolu s vládními institucemi také subjekty, které jsou v jejich vlastnictví. Jsou to jak nefinanční podniky (například veřejní dopravci, ČEZ, Česká pošta), tak i finanční instituce (například Česká národní banka). Cílem je komplexněji popsat celý veřejný sektor. ČSÚ jako jeden z několika statistických úřadů publikuje satelitní účet veřejného sektoru. Dluh veřejného sektoru v Česku na konci roku 2016 dosáhl 4 bil. Kč, což představovalo 85 % HDP. Veřejný dluh je tak více než dvakrát vyšší než dluh sektoru vládních institucí. Zatímco příspěvek veřejných nefinančních podniků je nízký (méně než 200 mld. Kč), veřejné finanční instituce zvýšily dluh o téměř 2 bil. Kč. Z nich přibližně 500 mld. Kč tvoří oběživo a 1,5 bil. Kč vklady.

Rozdíly v metodikách

Kromě mezinárodně srovnatelných statistik sestavovaných na základě mezinárodních standardů jsou na národní úrovni publikovány další údaje o hospodaření vládních institucí. Nejčastěji citovanými jsou data o pokladním plnění státního rozpočtu, které měsíčně zveřejňuje Ministerstvo financí. Pokladní plnění státního rozpočtu se metodicky odlišuje od vládní finanční statistiky v řadě aspektů, mezi něž patří užší vymezení jednotek (pouze vybrané ústřední vládní instituce napojené na státní rozpočet), účetní principy a další. Zatímco ve vládní finanční statistice je uplatňován akruální princip (příjem nebo výdaj je zachycen v okamžiku výroby či spotřeby), státní rozpočet popisuje hotovostní toky (přírůstek či úbytek peněz). Důsledkem je odlišné zachycení dotací a finančních mechanismů EU. Ve vládní finanční statistice jsou zachyceny v okamžiku realizace projektů, zatímco dopad na státní rozpočet nastává v době jejich proplacení. I vývoj v čase je proto odlišný, neboť mezi realizací a proplacením projektu může uplynout i několik let. Lepší saldo hospodaření oproti pokladnímu plnění státního rozpočtu v posledních letech je rovněž způsobeno přebytkovým hospodařením obcí, krajů i zdravotních pojišťoven.

Více se dočtete zde: Inflace, spotřebitelské ceny , HDP, národní účty