Obyvatelstvo se u nás sčítá čtvrt tisíciletí

Sčítání lidu patří k nejstarším statistickým událostem. Vždyť právě cenzus římského císaře Augusta měl být důvodem, proč putovala těhotná Marie s manželem Josefem z Nazareta do Betléma a porodila zde syna Ježíše. Na našem území se soupisy obyvatel tvořily už ve středověku, kdy sloužily panovníkům k vojenským a daňovým účelům. Zpočátku zahrnovaly pouze část populace, především bojeschopné muže.
Pravidelné soupisy obyvatel se začaly provádět od poloviny 18. století. V některých obdobích měly tříletou, někdy dokonce jen roční periodicitu. Tyto soupisy se pořizovaly k účelům fiskálním nebo vojenským. Prováděly je buď orgány vrchnostenské a duchovenstvo (v letech 1754–1769), nebo orgány vrchnostenské a vojenské (v letech 1770–1851). První z nich zachycovaly obyvatelstvo přítomné, kdežto druhé tzv. domácí obyvatelstvo, později dané domovskou příslušností k obci.

Sčítání za vlády Marie Terezie

Zdokonalení soupisů obyvatelstva u nás i v Evropě souviselo s nástupem absolutismu a s rozvojem státního aparátu. Sčítání provedené v roce 1754 zahájilo novou kapitolu v historii sčítání obyvatelstva v habsburské monarchii. Předcházelo mu vydání patentu císařovny Marie Terezie o každoročním sčítání lidu s datem 13. října 1753. Poprvé se konalo současně a jednotně na celém území soustátí. Obyvatelstvo se členilo podle jednotlivých panství, osad, věku a pohlaví. Soupis mělo nejprve provést duchovenstvo podle farností, posléze bylo rozhodnuto, že souběžně se uskuteční i sčítání zajišťované vrchností a jeho obsah bude rozšířen o soupis domů a o hospodářskou charakteristiku majitele domu. Účast byla povinná a přísně vymáhaná. Poddaný, který se chtěl soupisu záměrně vyhnout, nebo se ukrýval či dokonce uprchnul, měl být potrestán dvěma lety prací na pevnostních stavbách. Dobytek ukrytý před soupisem měl být poddaným zkonfiskován. Následné soupisy ze 60. let 18. století nebyly příliš úspěšné, přestože poprvé stanovily hustotu osídlení podle krajů a poskytly některé další informace o sociálním složení obyvatel. Sílící obavy z rostoucích daní, odpor šlechty proti centralistickým snahám dvora, k němuž se postupně přidávala i církevní hierarchie, vedly k četným zkreslením. Výsledky soupisu z roku 1754 byly dlouho považovány za státní tajemství a data byla více než sto let utajována.
Pro potřeby soupisu bylo v roce 1770 poprvé uloženo očíslovat všechny domy a po konskripci bylo zakázáno měnit příjmení. V roce 1777 byl vydán nový konskripční patent, který se s mírnými změnami a odchylkami stal základem soupisů až do roku 1851. Opět bylo zachyceno veškeré přítomné obyvatelstvo, i když detailnější třídění podle sociálního postavení a věku bylo prováděno pouze u mužů. Do roku 1828 prováděly konskripci souběžně vojenské a politické úřady každý rok.

Pokus o změny – sčítání 1857

Od roku 1828 se interval sčítání změnil na tříletý a sčítání proběhla v letech 1830, 1834, 1837, 1840, 1843 a 1846. Výsledky konskripcí byly od roku 1828 pravidelně otiskovány v oficiálních „Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie“ (1828–1865).
V roce 1857 se uskutečnilo sčítání lidu, které je označováno jako přechod mezi soupisy obyvatel a moderními sčítáními lidu. Konalo se poprvé k jednomu dni 31. 10. 1857. Na přípravu měli úředníci pouze sedm měsíců, neboť císařské nařízení vyšlo 23. března 1857. Na rozdíl od soupisů obyvatelstva, které poskytovaly pouze základní údaje o počtu obyvatel a jejich struktuře, se sčítání lidu prováděná od poloviny 19. století stávají základním pramenem statistických dat, a to nejen o obyvatelstvu, o jeho počtu a složení, ale zároveň o celé ekonomice země. Sčítání reagovalo na výsledky jednání prvního statistického kongresu, který se konal v Bruselu v roce 1853. Jedním z jeho závěrů bylo doporučení, aby sčítání prováděl jediný orgán ve státě a aby bylo prováděno k jedinému dni. Dalším doporučením bylo pravidelné konání sčítání v intervalu 10 let.

Moderní sčítání v Rakousko-Uhersku (1869–1910)

Říšský zákon o sčítání vydaný 29. března 1869 stanovil stálou desetiletou periodicitu sčítání s tím, že s výjimkou prvního se všechna další budou konat vždy o půlnoci z 31. prosince na 1. ledna roku končícího nulou. Toto ustanovení bylo dodrženo až do zániku Rakousko-Uherska. Z biologických znaků se u obyvatelstva zjišťovaly věk a pohlaví. Zaznamenávaly se případné fyzické vady (například v roce 1869 slepota a hluchota), později i mentální vady. Mezi společenskými znaky stály v centru pozornosti státní příslušnost, rodinný stav, náboženské vyznání a obcovací řeč. Od roku 1880 přibyl také dotaz na gramotnost sčítané osoby: zjišťovala se schopnost čtení a psaní. Otázkou na obcovací řeč se nepřímo mapovala etnická skladba obyvatelstva. Z dat sčítání bylo možno zjistit rovněž ekonomické znaky (obyvatelstvo se například dělilo podle poměru k povolání, podle odvětví činnosti, podle subjektivního povolání, podle postavení v hlavním, resp. vedlejším povolání).
Prováděním sčítání bylo pověřeno ministerstvo vnitra a řídily je okresní úřady. Na území jednotlivých obcí nesly za provedení sčítání odpovědnost obecní úřady. Ty také jmenovaly příslušné sčítací komisaře, kterými byli často učitelé nebo spolupracovníci obecních úřadů. Podle převládající etnické skladby obyvatelstva se sčítací archy připravovaly v jazykových mutacích. Za vyhýbání se sčítání nebo poskytnutí nepravdivých údajů byl kompetentní úřad oprávněn uložit buď vězení nepřekračující délku čtyř dnů, nebo peněžitou sankci od 1 do 20 zlatých, jejíž výtěžek připadl fondu pro chudé dané obce.

Rakousko-Uherský základ současných populačních cenzů

Cenzy, které se konaly na území Rakousko-Uherska ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století, měly několik hlavních účelů. Jednak zjistit aktuální počet přítomného obyvatelstva, posléze i směry migrace. Sčítání měla také podchytit rychlé a výrazné strukturální změny, kterými tehdejší společnost procházela, a konečně určit i národnostní skladbu jednotlivých regionů a míst. Zjišťování etnické skladby obyvatelstva se v návaznosti na politické souvislosti stalo velmi sledovanou a často kontroverzní částí sčítání.
U sčítání prováděných před první světovou válkou se výrazně měnil způsob zpracování dat. Údaje ze sčítání z let 1869 a 1880 se ještě třídily a sumarizovaly ručně. Zpracování cenzu z roku 1890 však znamenalo zásadní zlom, neboť se užívaly elektrické třídicí stroje systému Hollerith. Nejenže urychlily zpracování dat, ale podstatně rozšířily třídění. Výsledky rakouských sčítání byly vydány tiskem v rámci pramenných děl rakouské statistiky v řadě sčítání lidu. Pro nedostatek finančních prostředků se však vydávání leckdy zdržovala. Některá třídění se omezovala, nebo dokonce vypouštěla úplně. Přesto byly tiskem vydány ty nejdůležitější části, včetně analytických zhodnocení.
Rakouská sčítání z let 1890 až 1910 se svým obsahem, kvalitou zpracování a rozsahem publikovaných dat zařadila mezi velmi dobře organizovaná a provedená sčítání své doby. Jejich kvalitu dokládá i skutečnost, že po rozpadu Rakousko-Uherska převzaly některé užité metody nástupnické státy. Dodnes jsou výsledky těchto sčítání významným pramenem informací o obyvatelstvu středoevropského regionu na přelomu 19. a 20. století.

Více se dočtete zde: Sčítání lidu, domů a bytů