Muži častěji obětují volný čas práci

Při výběrovém šetření pracovních sil byly v roce 2019 pokládány speciální doplňující otázky, které směřovaly k bližšímu porozumění organizaci práce. Výsledky ukazují značné rozdíly mezi pohlavími. Muži jsou v práci flexibilnější než ženy, častěji svému zaměstnání obětují své volno, jsou ochotni za prací déle dojíždět a také mnohem více pracují pod tlakem. Mají pak ale rovněž silnější pocit, že mohou ovlivňovat pořadí a obsah svých úkolů. Ženy oproti tomu volí práci především tak, aby ji skloubily s rodinným životem.

Muži mají flexibilnější pracovní podmínky

Většina dotazovaných uvedla, že o začátku a konci své pracovní doby rozhodovat nemůže. Hůře na tom byly ženy, více než 70 % z nich uvedlo, že nemají žádnou možnost rozhodovat o stanovení své pracovní doby. Většina mužů sice vymezení své pracovní doby také neovlivní, je jich však o 10 procentních bodů méně než v případě žen.

Zhruba 70 % žen i mužů uvedlo, že mají možnost čerpat během dne 1 až 2 hodiny volna z osobních či rodinných důvodů. Mezi respondenty, kteří na tuto otázku odpověděli kladně, mírně převažovali muži (54 %). Rovněž možnosti čerpat 1 až 2 dny neplánované dovolené (pracovního volna) s ohlášením maximálně tři dny předem využívali spíše muži (57 : 43 %).

Muži jsou výrazně častěji než ženy nuceni měnit frekvenci své pracovní doby. Nejméně jednou týdně tak učinilo 67 % mužů ku 33 % žen. Zatímco podíl minimálních či žádných úprav pracovní doby činil u mužů 41 %, v případě žen to byla více než polovina (57 %). Muži byli častěji než ženy kontaktováni, aby nastoupili do práce během svého volna. Mezi těmi, komu se to stalo více než dvakrát v posledních dvou měsících, bylo 71 % mužů a 29 % žen. Také nutnost okamžitého zapojení do pracovního procesu o svátcích, víkendech a podobně se týkala zejména mužů. V posledních dvou měsících se jednalo o 72 % mužů a jen 28 % žen.

S možností rozhodovat o rozvržení své pracovní doby úzce souvisí způsob zaznamenávání přítomnosti zaměstnance na pracovišti. V případě zaměstnanců se nejčastěji zaznamenávala nejen jejich přítomnost, ale i počet odpracovaných hodin. Rozdíly podle pohlaví zde nebyly významné. Odpracované hodiny jsou u zaměstnanců nejčastěji zaznamenávány automaticky, tedy při průchodu vrátnicí či přihlášením do počítače. Takto bylo kontrolováno 63 % všech dotazovaných mužů a 57 % dotazovaných žen. Ženy častěji než muži uváděly možnost manuálního zaznamenávání, a to ve 34 % případů.

Pod tlakem, ale s větší možností volby

Kromě délky pracovní doby je však třeba brát v potaz i nároky kladené na zvládání pracovní náplně. Asi nepřekvapí, že pod časovým tlakem pracují zejména muži. Mezi respondenty, kteří uvedli, že pracovali pod tlakem téměř vždy či často, byli ze 60 % právě muži. Naopak téměř 55 % žen odpovědělo, že se pod časovým tlakem neocitly nikdy.

Významným aspektem, který hraje v přístupu k pracovním úkolům důležitou roli, je možnost ovlivňovat pořadí a obsah zadané práce. Muži uváděli, že na pořadí svých pracovních úkolů mají střední či velký vliv, ženy střední či malý vliv. Muži současně připouštěli, že na obsah svých pracovních úkolů mají velký vliv z 22 %. U žen byl tento podíl o pět procentních bodů nižší.

Mimo hlavní pracoviště i mimo domov

Drtivá většina žen i mužů pracovala v prostorách zaměstnavatele. Jednalo se o 90 % žen a 71 % mužů. Ovšem při pohledu na strukturu osob pracujících v prostorách zaměstnavatele podle pohlaví vidíme, že podíl žen a mužů je vyrovnaný. Muži však častěji než ženy pracují u klienta či jejich pracoviště nelze místně specifikovat.

Při slaďování pracovního a rodinného života nemůžeme pominout dobu strávenou dojížděním do zaměstnání a návratem domů. Čím dojížďka do práce trvá déle, tím je patrnější, že mezi respondenty převažují muži. Více než hodinu dojíždělo do zaměstnání 6 % všech dotazovaných mužů, ale jen 3 % dotazovaných žen. Z dojíždějících do práce více než hodinu tvořili muži 74 %.

Převaha mužů (72 %) je rovněž mezi těmi, kdo pracují i jinde, než je hlavní místo výkonu jejich práce. Podíl mužů roste se zvyšující se frekvencí tohoto typu práce. Z těch, kteří pracují mimo hlavní místo denně, na muže připadá už 86 %.

Se vzděláním roste možnost rozhodování

Výsledky šetření vypovídají o značných rozdílech v možnosti organizace práce mezi zaměstnanci a podnikateli. Většina zaměstnanců uvedla, že nemají možnost ovlivnit obsah svých pracovních úkolů. Na druhé straně více než polovina podnikajících deklarovala, že tuto možnost mají. Dalším určujícím faktorem je úroveň vzdělání. Čím je vzdělání respondenta vyšší, tím je pravděpodobnější, že může do určité míry ovlivňovat obsah své práce.

Z celkového počtu 1 058 tisíc zaměstnaných respondentů (zaměstnanci + podnikatelé), kteří uváděli, že mají možnost ovlivnit obsah svých pracovních úkolů, jich nejvíce mělo středoškolské vzdělání s maturitou, a to jak v případě mužů, tak i žen (232 tisíc mužů a 158 tisíc žen).

V případě zaměstnanců však vidíme, že nedochází ke klasickému kopírování struktury obyvatelstva podle pohlaví. Nejvíce žen i mužů, kteří odpověděli, že mají možnost ovlivňovat obsah svých pracovních úkolů, mělo vysokoškolské vzdělání, přestože nejvíce žen v populaci má vzdělání středoškolské s maturitou a u mužů je nejčastější výuční list.

S výjimkou minimálně zastoupeného základního vzdělání převažovali početně mezi zaměstnanci i podnikateli, kteří mají možnost ovlivňovat obsah své práce, na všech ostatních úrovních vzdělání muži nad ženami. Je však třeba dodat, že možnost ovlivnit obsah svých pracovních úkolů připouští jen 12 % zaměstnanců. V případě podnikatelů se ale jednalo o 61 %.

O své pracovní době rozhodují především podnikatelé

Naprosto odlišné zkušenosti mají zaměstnanci a podnikatelé v otázce možnosti rozhodovat o konci své pracovní doby. Drtivá většina zaměstnanců o své pracovní době rozhodovat nemůže. Pokud už si mohli někteří zaměstnanci částečně určovat svou pracovní dobu, byli to především vysokoškoláci. Naproti tomu téměř každý podnikatel si o své pracovní době rozhoduje sám.

Z hlediska struktury podle pohlaví nezáleželo na tom, zda šlo o muže, či ženy. Mezi zaměstnanci, kteří uvedli, že mohou rozhodovat o konci své pracovní doby, bylo 19 % žen a 23 % mužů. U podnikatelů se jednalo o 91 % podnikajících žen a 94 % podnikajících mužů.

Úroveň vzdělání hraje podstatnou roli v možnosti rozhodovat o konci pracovní doby především u zaměstnanců. Z nich tuto možnost mají nejčastěji vysokoškoláci, konkrétně se jedná o cca 250 tisíc mužů a více než 165 tisíc žen. Podobně vysoký počet žen zaměstnankyň, které mohou rozhodovat o konci své pracovní doby, je zastoupen rovněž ve skupině se středoškolským vzděláním s maturitou (168 tisíc). U mužů je zde oproti vysokoškolskému vzdělání patrný pokles (191 tisíc).

Vzdělanostní struktura respondentů uvádějících, že mají možnost vzít si neohlášeně během pracovního dne 1 až 2 hodiny volna, kopírovala vzdělanostní strukturu celé populace, a to u zaměstnanců i podnikatelů. Dominovali zde muži s výučním listem a ženy s maturitou. Liší se ovšem struktury zaměstnanců a podnikatelů podle pohlaví. Mezi zaměstnanci, kteří uvádějí, že možnost neohlášeného hodinového až dvouhodinového volna mají, převládají ve všech úrovních vzdělání vyjma středoškolského s výučním listem ženy. V případě podnikatelů, kteří tuto možnost připouštěli, převažovali ve všech sledovaných úrovních vzdělání muži. Nejvíce v kategorii středoškoláků s výučním listem, nejméně mezi vysokoškolsky vzdělanými.

Podobná situace nastala u respondentů, kteří deklarovali, že mají možnost vzít si neplánovaně s ohlášením maximálně tři dny předem 1 až 2 dny dovolené či pracovního volna. Hlavním rozdílem bylo, že ve struktuře zaměstnanců podle pohlaví měli nepatrnou převahu muži, a to na všech úrovních vzdělání kromě středoškolského s maturitou, kde stále mírně převažovaly ženy. V případě podnikatelů to byli opět muži, kteří převládali ve všech úrovních vzdělání.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Zaměstnanost, nezaměstnanost