Nejvíce si o své práci rozhodují lidé na severu Evropy

Možnost vzít si neohlášeně dva dny dovolené hodnotí jako velmi snadnou cca 29 % respondentů v České republice. Ve srovnání s ostatními zeměmi EU se ČR drží deset procentních bodů nad průměrem a řadí se k zemím jako Belgie, Dánsko či Španělsko. Ve Slovinsku je podíl respondentů, kteří tuto možnost pokládají za snadno přístupnou, téměř padesátiprocentní. Naopak pro 26 % Francouzů je tato varianta jen těžko představitelná. Ještě větší problém představuje možnost vzít si neohlášeně dva dny dovolené pro pracující v Portugalsku, Bulharsku a na Slovensku, kde ji za velmi snadnou pokládalo méně než 10 % respondentů.

V možnosti vzít si neohlášeně maximálně dvě hodiny volna během pracovního dne dominují severské státy. Za velmi snadné to pokládá 52 % dotazovaných Švédů a téměř 50 % Finů, Dánů, ale i Slovinců. Na opačném pólu se nacházejí Slovensko a Bulharsko (13–14 %). Česká republika v tomto ukazateli dosahuje unijního průměru (33 %).

Změny v rozvržení pracovní doby

Významným motivačním faktorem je okolnost, zda zaměstnanec má pocit, že může ovlivňovat rozvrh své pracovní doby. Nejvíce (přibližně 23 %) respondentů uvádí, že zcela rozhodují o své pracovní době, v Rumunsku, Belgii a Finsku. Oproti tomu pouze 9 % na Slovensku a 8 % na Kypru. Česká republika se se 17 % blíží unijnímu průměru (18 %).

Rychlou adaptací na nenadálé pracovní podmínky se vyznačují zejména ti zaměstnanci, kteří preferují kariéru před rodinou. Nejčastěji se nenadálým pracovním nárokům přizpůsobují respondenti v Lucembursku (37 %), dále ve Finsku, ale také ve Francii, v Rakousku a na Slovensku (od 27 do 31 %). Nejméně potom v Litvě, v Maďarsku a v Bulharsku (8–9 %). Zde jistě stojí za povšimnutí zjištění, že Slováci, kteří jsou na tom s Bulhary podobně, co se týká možnosti vzít si neplánované volno, se v adaptaci na nenadálé pracovní podmínky ocitli na úplně opačné straně spektra. Česká republika se s 24,5 % pohybuje lehce nad unijním průměrem (20,9 %).

Dojíždění do práce

Ze zemí s větším počtem obyvatel zaznamenaly nejvyšší podíl těch, kteří do zaměstnání dojíždějí hodinu a déle, Velká Británie, Belgie a Maďarsko (10–13 %). Nejnižšími podíly se naopak vyznačovaly Finsko, Slovensko, Bulharsko (všechny země 5 %) či Řecko (3 %). Česká republika s 8 % kopíruje trend unijního průměru.

Z uvedených dat vyplývá, že největší možnosti ovlivňovat svou pracovní dobu mají lidé spíše na severu Evropy – v Belgii, Dánsku, Finsku či Švédsku, kde díky tomu také dochází k lepšímu slaďování pracovního života s rodinným. Na pomyslném opačném pólu se potom nacházejí země jako Bulharsko či Slovensko.

Pozn.: Mezinárodní srovnání se týká kategorie zaměstnaní, tedy zaměstnanci plus podnikatelé.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Zaměstnanost, nezaměstnanost