Mapování sídelní struktury

Čeští odborníci vylepšili zpracování geoprostorových dat pro statistické účely.

ČSÚ je zapojen do evropského projektu, jehož součástí je i vývoj nové metodiky pro vymezení urbanizovaného prostoru v České republice, která přináší výrazně přesnější výsledky než dosud používané postupy.

Výhody a nevýhody rastru

Klíčový metodický standard Evropské unie pro definování městského a venkovského prostoru představuje klasifikace stupně urbanizace DEGURBA (Degree of Urbanisation), která slouží jako základ pro územní plánování a socioekonomický výzkum. Zkoumané území je v této klasifikaci pokryto čtvercovou sítí o rozměrech 1x1 km, a každému čtverci jsou přiřazeny údaje jako hustota osídlení, typ zástavby apod. Podle zjištěných hodnot jsou pak čtverce (tzv. gridy) zařazeny do příslušné kategorie či subkategorie.

Území Prahy a blízkého okolí převedené do rastrové mřížky

Zdroj: ČSÚ

První úroveň klasifikace pracuje s kategoriemi „městská jádra“, „městské oblasti“ a „venkov“. Druhá úroveň rozšiřuje uvedený základní rámec o další typy území, jako například „předměstí“, „lokální menší města“ či „rozptýlená zástavba“.

Ačkoliv gridový přístup nabízí výhodu snadné výpočetní zpracovatelnosti, naráží v zemích se silně fragmentovanou sídelní strukturou, jako je Česká republika, na zásadní analytické limity. Fixní kilometrová mřížka často vede k plošnému zkreslení. Dále je charakteristická necitlivým zahrnováním rozsáhlých neobydlených oblastí (zemědělské půdy, lesů či vodních ploch), zatímco jemný charakter obydlené zástavby nebo fenomén předměstské suburbanizace se v hrubém rozlišení rastru zcela ztrácejí.

Z tohoto důvodu začal český tým pod vedením ČSÚ zhruba před půl rokem vyvíjet novou metodiku, která eliminuje nevýhody rastrového modelu, zpřesní výstupy z více fragmentovaných území a zároveň zůstane kompatibilní s mezinárodním srovnáním prostřednictvím klasifikace DEGURBA. V rámci tohoto úkolu byla vytvořena třetí úroveň zobrazení území, která již nepracuje s čtvercovými gridy, ale s pomocí specifických hustotních algoritmů nad adresními body ohraničuje jednotlivé územní typy nepravidelnou křivkou, která lépe vykresluje skutečný tvar dané lokality a eliminuje nadhodnocení způsobené promítáním výsledků do rastrové mřížky. Výsledný model je plně automatizovaný od počátečního stažení vstupních dat až po generování a publikování tabulkových výstupů, čímž se výrazně omezila možnost vzniku chyby při manuálním zásahu.

Území České republiky podle kategorií DEGURBA 2

Zdroj: ČSÚ

Zpřesnění údajů

Výsledkem nasazení modelu na reálná data z Česka bylo zpřesnění dosud používaných údajů Eurostatu. Ukázalo se například, že v úrovni 1 je v Česku v kategorii městských center (>1 500 obyv./km², min. 50 000 obyv.) ve skutečnosti soustředěno 21,3 % populace oproti Eurostatem uváděným 28,5 %. Tato kategorie zaujímá 0,78 % plochy státu.

Rozšířená klasifikace úrovně 2 následně struktu­rovala osídlení do sedmi podkategorií a prokázala, že první dvě kategorie „městská centra“ a „menší města“ soustřeďují 44,4 % obyvatel na 3,8 % území. „Kompaktní předměstí“ v bezprostřední blízkosti velkých měst (vzdálenost do 2 km od jádra) tvoří pouze 0,5 % plochy státu a obývá je 287 tisíc lidí. Naproti tomu samotná „lokální města“ (prostorově izolované shluky s populací nad 5 000 obyvatel) pokrývají 5 % území a žije v nich přes 1,26 milionu obyvatel. Více než tři čtvrtiny rozlohy státu (76,4 %) se nachází v podka­tegoriích „venkov“ (50–300 obyv./km²) a „převážně neobydlené oblasti“ (≤ 50 obyv./km²). V těchto nejřidčeji osídlených zónách žije 6,2 % celkové populace Česka (téměř 653 tisíc obyvatel).

Využitím českého modelu na úrovni 2, která namísto čtvercové sítě pracuje s polygonálními hranicemi jednotlivých typů území, klesla vykazovaná plošná výměra kompaktních metropolitních center oproti rastrovému modelu o 8,3 % a u malých vesnic a rozptýlené zástavby došlo k redukci dokonce o více než 92 %.

Ačkoliv tento model vyžaduje pečlivou regionální kalibraci parametrů, výsledné plošně očištěné polygony otevírají nové možnosti, například v dopravním modelování, analýzách dostupnosti služeb či zkoumání fragmentace zástavby.

Převod hustoty osídlení z adresních bodů do rastrové mřížky (nahoře) a převod hustoty osídlení z adresních bodů do polygonů (dole)

Zdroj: ČSÚ

Veškeré vytvořené geoprostorové vrstvy a detailní analytické výstupy včetně zdrojových Python skriptů jsou plně k dispozici k prohlížení i ke stažení na Statistickém geoportálu ČSÚ.

Tento projekt je financován Evropskou unií.

Jako součást projektu Selected SDG indicators processed using modern approaches with subsequent provision of output descriptive and geospatial data in the Czech and European scope (101260155 — 2025-CZ-GEOS).

Prezentované názory a stanoviska jsou však výhradně názory a stanoviska autora a nemusí nutně odrážet názory Evropské unie nebo Eurostatu. Evropská unie ani poskytovatel grantu za ně nenesou odpovědnost.