Malujeme obraz ekonomiky

Složitou, ale tvůrčí práci, která se skrývá za odhady HDP a národního důchodu, nám přiblížil ředitel odboru národních účtů ČSÚ Vladimír Kermiet.

Můžete nám, neodborníkům, vysvětlit, co se skrývá za pojmem národní účty?

Systém národních účtů se snaží popsat ekonomickou realitu dané země. Abychom mohli popsat vztahy uvnitř ekonomiky je potřeba roztřídit jednotlivé subjekty do skupin, jejichž členové mají podobné chování. V rámci národních účtů tyto skupiny nazýváme institucionální sektory, kterých je celkem pět: nefinanční podniky, finanční instituce, vládní instituce, domácnosti a neziskové instituce sloužící domácnostem. Pro každý institucionální sektor pak sledujeme celou řadu ukazatelů: co vyprodukuje, co si vymění s jinými sektory, co spotřebuje a kolik investuje.

Odkud se do národních účtů sbírají data?

Popsat celé národní hospodářství není jednoduché, potřebujeme k tomu spoustu datových zdrojů. Informace čerpáme téměř ze všech statistických šetření, která ČSÚ provádí. U nefinančních podniků využíváme zejména informace z podnikových šetření, jež kombinujeme s administrativními zdroji, například z daňových přiznání. V případě finančních institucí se jedná většinou o administrativní zdroje dat, které spravuje Česká národní banka. Pro sledování vládních institucí slouží jako základ údaje z Ministerstva financí doplněné řadou dalších zdrojů. Poměrně složité je popsat situaci domácností, protože musíme kombinovat mnoho různých podkladů. Důležitým vstupem pro odhad příjmů domácností jsou například údaje o vyplácených mzdách z ostatních sektorů. Využíváme také samozřejmě výstupy z výběrových šetření u domácností a další datové podklady.

Ing. Vladimír Kermiet

Vystudoval Fakultu provozu a ekonomiky dopravy a spojů Žilinské univerzity, postgraduální studium v oboru statistika absolvoval na Vysoké škole ekonomické v Praze. Jako odborník na oblast národních účtů pomáhal zvyšovat kvalitu statistiky a zavádět moderní metody v řadě zemí. Je členem pracovní skupiny Eurostatu a ECB k sektorovým účtům, členem expertní skupiny GNI a členem pracovní skupiny Eurostatu k národním účtům NAWG.

Co se s daty, která sesbíráte, dále děje?

Shromážděná data procházejí procesem úprav. Mnoho z nich totiž není v takovém formátu a struktuře, které jsou potřeba pro sestavení národních účtů. Proto se třeba převádějí z podnikového účetnictví do tvaru odpovídajícímu národnímu účetnictví. Důležitou fází naší práce jsou i modelové propočty a odhadování některých součástí ekonomiky. Datové podklady totiž nikdy nejsou vyčerpávající, nemůžeme mít informace úplně o všem. Trochu nadneseně tomu říkám, že malujeme obraz ekonomiky. Není to fotografie, která zachycuje naprosto všechny detaily. My máme sice velkou spoustu informací, ale některé nám chybějí. Proto musíme vytvořit modely, na jejichž základě jsme schopni ta bílá místa dopočítat a vyplnit obrazem, který se co nejvíce blíží realitě. Výsledkem je pak celkový přehled o ekonomice.

Jaké konkrétní výstupy produkujete?

Nejsledovanějším ukazatelem je hrubý domácí produkt. Ale není to zdaleka jen tento jediný údaj. Národní účty jsou systémem, který prostřednictvím čísel popisuje produkci a přerozdělování důchodů v celé ekonomice a sleduje rozvahové položky, jako aktiva či závazky. Jedná se o stovky, ne-li tisíce dat, která publikujeme čtvrtletně i ročně, a každý uživatel si může vybrat ta, která jsou vhodná pro jeho účely.

Úplně posledním, jakýmsi souhrnným ukazatelem v národních účtech je čisté jmění. To ukazuje bohatství jednotlivých sektorů. Nejsledovanější je jeho vývoj v případě domácností.

Co jsou to satelitní účty, které se v rámci systému národních účtů také zveřejňují?

Satelitní účty rozšiřují pohled na národní účty. Například satelitní účet domácností sleduje situaci domácností podle subsektorů: zda se jedná o domácnosti živnostníků, zaměstnanců, nebo příjemců ostatních důchodů. Další členění je podle výše příjmu do příjmových kvintilů. Můžeme tak měřit ekonomickou prosperitu různých skupin domácností a odhalit příjmové nerovnosti ve společnosti nebo upozornit na ekonomickou zranitelnost určitých skupin domácností.

S jakým časovým zpožděním jsou publikována data v národních účtech?

Je třeba rozlišovat čtvrtletní a roční odhady. První čtvrtletní odhad HDP přichází už v termínu 30 dnů po skončení čtvrtletí. Na základě datových zdrojů jsme schopni říct, jak se ekonomika vyvíjela. Další odhady zveřejňujeme v termínu 60 dnů po skončení čtvrtletí. V nich uživatelům přinášíme už celkovou strukturu HDP včetně jednotlivých výdajů. Po 90 dnech pak následuje celá sekvence nefinančních sektorových účtů včetně přerozdělení důchodů mezi jednotlivými sektory. K dalšímu zpřesnění dochází v ročních účtech. První roční účty, které obsahují údaje ve velkém detailu, publikujeme šest měsíců po skončení roku.

Dal by se termín prvních odhadů ještě zkrátit?

V podstatě jsme už na hraně. Předběžný odhad HDP 30 dnů po skončení čtvrtletí jsme začali publikovat v roce 2020. Před tím jsme měli odstup 45 dnů. Zkrácení bylo umožněno využitím nového zdroje administrativních dat, ale dál už postupovat nelze. Odhad se provádí na základě údajů za dva měsíce, nikoliv za celé čtvrtletí, a další zkrácení by se negativně projevilo na kvalitě výsledků.

Co by se stalo, kdybyste přestali výsledky národních účtů zveřejňovat?

Všichni by ztratili přehled, jakým způsobem se ekonomika vyvíjí. Údaje z národních účtů se používají pro stanovování politik a lidé, kteří politiky nastavují, by přišli o důležitou informaci pro rozhodování a pro kontrolu toho, jaký vliv měla opatření přijatá v minulosti.

A vzhledem k tomu, že se od výše HDP a hrubého národního důchodu odvíjejí platby státu do rozpočtu Evropské unie, nevěděli bychom, jakou částkou máme přispívat.

Kolik lidí v odboru národních účtů pracuje?

Je nás tu okolo třiceti. Úzce ale spolupracujeme s odborem vládních a finančních účtů, takže národní účty jsou společným dílem zhruba pětapadesáti odborníků.

Jak náročná je to práce?

Velmi. Když k nám někdo nastoupí, trvá zhruba dva roky, než se stane odborníkem na oblast, kterou se pracovně zabývá. Přitom ještě nemusí rozumět celé sestavě účtů a propojení mezi nimi. Je to hodně složitý proces s mnoha komplikovanými vazbami a člověk, který chce v tomto oboru pracovat, musí mít vysokoškolské vzdělání ekonomického směru a rozumět alespoň podnikovému účetnictví. Manuál pro sestavování národních účtů je tlustá kniha o několika stech stranách, jejíž obsah se navíc mění s tím, jak se celý systém neustále zdokonaluje a reaguje na nové jevy v ekonomice a ve společnosti.

Kdo o změnách v metodice rozhoduje?

Protože podle výsledků národních účtů se stanovuje výše příspěvků členských států EU do společného rozpočtu a porovnává se ekonomika jednotlivých zemí mezi sebou, je tvorba národních účtů v rámci Unie důsledně a pečlivě harmonizována. Proces harmonizace probíhá již několik desetiletí a v Eurostatu vedou členské státy nepřetržité diskuze o tom, jak postupovat v konkrétních případech a jak celý proces dále vylepšovat. Každých pět let probíhá audit, při kterém Evropská komise zkoumá používané metody a zdroje dat v jednotlivých zemích a ověřuje, zda všichni počítají svá čísla skutečně dle nařízení a doporučení.

Manuál pro sestavování národních účtů je vydáván formou nařízení EU, a je proto pro všechny země právně závazný. Poslední byl vydán v roce 2013 a nyní se intenzivně pracuje na novém, který by měl vstoupit v platnost v roce 2028. Každý manuál přináší nějaké novinky, ten aktuální například zavedl kapitalizaci výzkumu a vývoje. Od příštího se očekává třeba rozdělení aktiv na zelená a ostatní. Těmto změnám je třeba přizpůsobit zdroje dat, metody zpracování, používané modely a podobně.

Jak už jsem uvedl, ke změnám ale dochází i v období platnosti jednoho manuálu. Prakticky neustále se hledají cesty, jak zpřesnit výpočet nebo odhad nějakého ukazatele, jak využít nové zdroje dat nebo jak snížit zátěž respondentů, kteří vyplňují statistické výkazy.

Jak aktivní je v tomto procesu ČSÚ?

Na úrovni Evropské unie se aktivně účastníme všech diskuzí a můžu se pochlubit tím, že patříme ke špičce zemí, které přicházejí s inovativními postupy, jež pak jako best practice přebírají i ostatní statistické úřady.

Můžete uvést nějaký příklad inovace, která se zrodila v Praze?

Byli jsme například první členskou zemí, která začala publikovat satelitní účet veřejného sektoru. Nyní jsme hodně aktivní v oblasti satelitního účtu domácností. Ten sestavuje jenom asi pět zemí a jeho metodika se stále dolaďuje. Snažíme se vylepšovat také metodiku odhadů, třeba odhady výsledků nezjištěné ekonomiky.

Usilujete také o snižování zátěže respondentů?

Ano, pokud to lze, snažíme se získat informace z administrativních zdrojů. Jejich podíl se zvyšuje a přáli bychom si využívat je ještě víc. Mnohdy však narážíme na bariéry, které nám to znemožňují. Rádi bychom třeba získali údaje z kontrolních hlášení, díky čemuž bychom mohli zrušit komoditní šetření pro zjišťování nákladů. Ale informace z kontrolních hlášení nám nemůže Ministerstvo financí předat, brání tomu legislativní překážky. Jejich odstranění bude určitě ještě nějakou dobu trvat a nezáleží pouze na naší vůli. Věřím však, že se to nakonec podaří.

Co vypovídají národní účty o současné situaci České republiky?

Máme za sebou období covidu následované konfliktem na Ukrajině. Dopady jsou viditelné ve zvyšování cen a růstu inflace, což souviselo s propadem výdajů domácností. Naštěstí jsme v datech viděli, že se stále daří vývozu. Ten udržoval české hospodářství nad hladinou. Nyní s propadem inflace vyhlížíme, kdy konečně začnou opět růst výdaje domácností.

K jakým nejčastějším chybám nebo zkreslením dochází při interpretaci údajů z národních účtů v médiích?

Jak už jsem řekl, systém národních účtů je velmi složitý a je zřejmé, že ne každý mu dokonale rozumí a chápe vazby a vztahy mezi jednotlivými složkami a ukazateli. Ta nejdůležitější čísla ale publikujeme v rychlých informacích, takže to hlavní sdělení bývá v pořádku. Největší chyby se dělají v tom, že se zaměňuje zpomalování růstu za pokles. Přestože ekonomika roste, jenom pomaleji, můžeme se často dočíst, že dochází k poklesu.

Jaké hlavní úkoly čekají váš odbor v následujících měsících?

V současné chvíli finišujeme práce na mimořádné revizi národních účtů. Musíme zapracovat doporučení z auditu, kterým jsme nedávno prošli, a také je třeba zapracovat nové výsledky sčítání. Průběžně zapracováváme i další datové podklady, k jejichž aktualizaci dochází.

Jak jste se dostal ke statistice a co vás na této profesi nejvíc baví?

Do odboru národních účtů v ČSÚ jsem nastoupil rovnou po studiu. Vždy jsem měl blízko k makroekonomice a možnost pracovat v oblasti národních účtů byla skvělou příležitostí, jak toto teoretické zaměření uplatnit v praxi.

A vybral jsem si dobře, je to hodně zajímavá práce. Nejvíc oceňuji, že se nejedná o stereotyp. S tím, jak se mění ekonomika a ovlivňují ji nové jevy, musíme neustále upravovat naše postupy a usilovat o to, abychom vše dokázali co nejpřesněji zachytit v číslech. Rozhodně se přitom nenudíme.

Hodně náročným úkolem bylo například již zmíněné zrychlení čtvrtletního odhadu HDP na 30 dní po konci čtvrtletí. Znamenalo to kompletně změnit pohled na datové zdroje. Od výsledků podnikového šetření jsme přešli na modelování z administrativních dat.

Stojí nyní před vámi nějaké podobně náročné výzvy?

Inovovat a přinášet nové produkty se snažíme neustále. Připravujeme například rozšíření výsledků satelitního účtu domácností o rozdělení bohatství domácností. Už teď musíme také přemýšlet o tom, jak budeme sledovat jevy, které přinese schválení nového manuálu. A na mezinárodní úrovni se také hodně diskutuje o globalizaci a o tom, jak správně zachytit vznik přidané hodnoty v rámci velkých nadnárodních firem. Do toho přicházejí i poměrně výrazné změny ve formách práce, robotizace, využití umělé inteligence… Myslím, že toho máme před sebou ještě hodně.

Rozhovor si můžete přečíst v chystaném květnovém čísle časopisu Statistika&My.