Ladislav Dušek: Jsem zapřisáhlým odpůrcem sběru dat prostřednictvím výkazů

Jak probíhá Evropské výběrové šetření o zdraví EHIS, které provádíte ve spolupráci s ČSÚ a Státním zdravotním ústavem?

Jedná se o ukázkovou spolupráci tří institucí. ČSÚ v tomto týmu zajišťuje profesionální síť tazatelů a svým know-how se podílí i na publikování výsledků. V druhé polovině loňského roku proběhl sběr dat v terénu a nyní bychom měli provádět jejich analýzy. Vzhledem k jiným naléhavým úkolům souvisejícím s pandemií covid-19 jsme však museli tyto práce odsunout. Věřím, že výsledky budou k dispozici během léta.

Můžeme se těšit na nějaké novinky oproti předchozím šetřením?

Já sám se velmi těším na analýzu rizikových faktorů vybraných zhoubných nádorů. O jejich zjišťování byly dotazníky rozšířeny. Protože sběr dat proběhl na platformě vysoce reprezentativního vzorku populace, dostaneme velmi přesný obrázek toho, jaké rizikové faktory a v jaké intenzitě jsou v české populaci zastoupeny. Jedná se například o stravovací zvyklosti, životní styl, anamnézu sahající do vzdálené minulosti a podobně. Taková reprezentativní data dnes v žádném informačním systému nenajdeme. Šetření navíc bude dál pokračovat na onkologických pracovištích přímo na pacientech, takže jeho výsledky určitě velmi přispějí k rozšíření znalostí v onkologii.

Na jakých dalších projektech spolupracujete s ČSÚ?

Spolupráce s ČSÚ je velmi široká. V prvé řadě je to analýza dat o mortalitě a vyhodnocování listů o prohlídce zemřelých. Nedávno ČSÚ zahájil zveřejňování dat o počtech zemřelých v týdenní periodicitě. Dále spolupracujeme na celé řadě populačních statistik týkajících se potratovosti, porodnosti, reprodukčního zdraví a podobně.
Aktuálně se ČSÚ velmi úspěšně zapojil do přípravy studií o rozšíření nákazy covid-19 v populaci tím, že poskytl svou velmi hodnotnou populační kohortu. Já bych rád tuto spolupráci dál rozvinul a možnost sbírat data na reprezentativním vzorku populace využil i pro další projekty, například k preventivnímu získávání informací, abychom se mohli lépe připravit na případnou další vlnu covid-19 v podzimním období.

prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D.

Studoval Masarykovu univerzitu v Brně, obory obecná biologie, ekologie, chemie životního prostředí a lékařská biologie. Na Masarykově univerzitě také stále aktivně působí jako ředitel Institutu biostatistiky a analýz a jako profesor na Přírodovědecké fakultě. Funkci ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR vykonává od roku 2014. Je členem mezinárodní Vědecké rady EU sítě Transcan ERA-NET a řady dalších vědeckých rad a expertních skupin. Působí rovněž jako člen České statistické rady.

Kdo jsou nejčastější uživatelé dat, která sbírá a zpracovává ÚZIS? K čemu jim tato data slouží?

Je to velmi široké spektrum uživatelů i různorodá tematika. Každý rok provedeme zhruba tři tisíce analýz a tisíc exportů agregovaných dat.
Nejčastější klienti jsou rozděleni do tří skupin. Jedna, která se stále zvětšuje, jsou krajské úřady a regionální samosprávy. V poslední době se pro potřeby samospráv provádějí poměrně rozsáhlá hodnocení zdravotnických ukazatelů. A to je moc dobře, protože tyto instituce mají největší možnost na regionální úrovni něco změnit. Druhou třetinu tvoří akademické instituce, studenti a doktorandi, kteří využívají námi shromažďovaná a zpracovávaná data za účelem vědy a výzkumu. A trojici hlavních uživatelů uzavírají média.

Poskytujete pouze standardizované soubory dat nebo vytváříte také analýzy na zakázku?

Rutinní standardní sety vydáváme v podobě ročenek, ale málokdo se s takto shrnutými informacemi spokojí. Většinou naši klienti přicházejí s individuálními požadavky, chtějí třeba vyhodnotit nějaký parametr zdravotnické záchranné služby, pokryvnost zdravotního programu v geografickém území a podobně. Tyto složitější věci s žadateli osobně projednáváme a domlouváme se na přesné podobě výstupů. Často je třeba analyzovat data z více zdrojů.

Jsou vaše služby zpoplatněny?

Díky tomu, že jsme získali velkou dotaci z evropského programu Zaměstnanost, daří se nám finančně pokrýt potřebnou kapacitu úvazků a naše analýzy můžeme poskytovat zadarmo. Doufám, že nám přistup ke grantovým penězům ještě pár let vydrží.

Objevila se v poslední době nějaká zdravotnická data, která vás překvapila nebo byste je označil za velmi zajímavá?

Hodně mě překvapila a radost mi udělala analýza nových onkologických dat, z nichž vyplývá, že v České republice velmi významně klesá mortalita na některé nádory. Zejména v případě kolorektálního karcinomu si to zaslouží pozornost. Jde o velmi pozitivní informaci, která vypovídá o tom, že funguje prevence a screening.
Druhá pro mě pozitivně překvapivá data přináší statistika sekundárních onemocnění. Tím, že se u nás významně prodlužuje střední doba dožití a zlepšují se výsledky léčby, lidé se dožívají dalších nemocí, které by nedostali, kdyby nežili tak dlouho. Označil bych to jako takovou daň za úspěch. Zvláště u onkologických pacientů je vidět značný nárůst, což znamená, že lidé čím dál častěji zvládnou první a potom třeba i další nádor.

Trendem ve statistice je maximální využívání dat, která už jsou v informačních systémech poskytovatelů a statistici je do svých systémů získávají automaticky. Projevuje se to nějak i na práci ÚZIS?

Já jsem zapřisáhlým odpůrcem sběru dat ve výkazech. Moje historická zkušenost je, že tak nenasbíráte kvalitní data. Výkazy neodevzdají všichni, a ti, co je odevzdají, je mnohdy vyplní nesprávně. Pak jen těžko můžete získat přesnou představu o skutečnosti.
Jako příklad mohu uvést zjišťování, kolik se v loňském roce léčilo diabetiků. Když pošlete lékařům výkazy a oni je poctivě vyplní, zatížíte spoustu lidí, a stejně nebudete mít správné údaje. Jeden diabetik se totiž může léčit na více místech u několika lékařů, takže výsledné číslo bude nadhodnocené. Nebude ani možné provést regionální rozčlenění, protože řada diabetiků léčených v Praze sem přijíždí z jiných regionů, což se z dotazníků nedá zjistit.
Přitom nově postavený Národní registr hrazených zdravotních služeb obsahuje potřebné informace o léčbě všech pacientů. Předávají je tam zdravotní pojišťovny a my je můžeme v anonymizované podobě analyzovat a využívat pro různé studie či statistiky. A vůbec není třeba zatěžovat systém vyplňováním zbytečných výkazů.
Dalším příkladem může být Národní registr zdravotnických pracovníků. Proč by měl zdravotnický pracovník někde vyplňovat své údaje, když je do registru zadávají přímo certifikovaná vzdělávací zařízení, ve kterých zdravotníci získávají odbornou způsobilost?
Jestliže se někde v systému daří sbírat data v momentě, kdy si je mezi sebou předávají instituce, tak je využijme a nesbírejme je znova na papírech. Snižuje se tím administrativní zátěž a zároveň zvyšuje kvalita dat. My tímto směrem jdeme a budeme i nadále pokračovat. Za posledních několik let se nám podařilo zlikvidovat už docela velký počet výkazů a musím poděkovat ČSÚ, který sběr mnoha dat metodicky dozoruje, že nám v tom vychází vstříc.

Můžete z dostupných dat porovnat úroveň českého zdravotnictví s ostatními evropskými zeměmi?

České zdravotnictví je v prvé řadě naprosto unikátní svou dostupností. Pro někoho, kdo třeba čeká dlouho na operaci, to může znít divně, ale opravdu to tak je. U nás je velmi hustá síť nemocnic a klinik, které jsou velmi dobře vybavené přístroji. Někdy se hovoří o švédském stolu českého zdravotnictví. Není tu žádný apriorní limit, který by dopředu určoval, že nějaká péče je nedostupná. A objektivně je třeba přiznat, že někteří lidé tuto štědrou nabídku využívají víc, než by opravdu potřebovali.
Druhá výjimečnost českého zdravotnictví spočívá v úžasné výkonnosti a úspěšnosti v oborech, ve kterých jde o život. Akutní péče a operace, zásahy zdravotnických záchranných služeb, komplikované porody, onkologická onemocnění, srdeční selhání, centrální mozkové příhody… Tam všude vidíme vynikající výsledky, které se navíc každý rok zlepšují. Jsou to tvrdá a jasná data dobře měřitelná přežitím či mortalitou.
Ke dvěma pozitivům musím ale také uvést slabinu českého zdravotnictví. Projevuje se tam, kde dochází k mezioborovému komplikovanému předávání pacienta. Například z akutní péče do rehabilitace nebo do paliativní péče. Tam náš systém selhává. Částečně kvůli nedostatku personálních kapacit, ale také z důvodu nepřipravenosti zdravotnické sítě. Naštěstí si to stále více lidí v zodpovědných institucích uvědomuje a na zlepšení už se pracuje.

Činnost vašeho ústavu na několik měsíců značně ovlivnila pandemie covid-19. Informace spojené s touto nemocí byly naprostou prioritou, jíž bylo třeba podřídit všechno ostatní. Co pro vás toto hektické období znamenalo?

Třeba zjištění, že vydržím dlouhou dobu spát jen dvě hodiny denně. Také jsem si uvědomil, že mám úžasný kolektiv spolupracovníků, který mě v těžkých chvílích podržel. Ti lidé s nesmírnou obětavostí trávili několik měsíců nepřetržitě v práci 20 hodin denně. Významně to změnilo atmosféru v našem ústavu, lidé se semkli a nově se nastavily kolegiální vazby mezi námi. To je pro mě velmi zavazující.
Další pozitivní věc, na kterou mě covid-19 přivedl, je, že může fungovat spolupráce mezi armádou, vysokými školami a fakultními nemocnicemi při poskytování zdravotních služeb ve velmi vypjaté atmosféře. To jsem nevěděl a rád bych za to armádě poděkoval. Poznal jsem, že je vysoce profesionální a výkonnou organizací.
Také jsme přišli na to, že české zdravotnictví je velmi dobře vybavené a připravené na případné katastrofy. V minulosti byl jako problém chápán nadbytek kapacit intenzivní péče a relativně nízké využití lůžek v této oblasti. Negativum se ale ze dne na den stalo výhodou. Kdyby přišla nějaká skutečně velká vlna nakažených, které by bylo třeba hospitalizovat, tak by ji naše nemocnice zvládly.
Pod tlakem pandemie jsme také vyvinuli řadu softwarových nástrojů, které bude možné využít i v době pokovidové, třeba k řízení intenzivní péče, záchranek a podobně. Vznikl rovněž úplně nový informační systém pro řízení epidemie, který bude nyní připraven na jakoukoliv další epidemii, která by mohla přijít v budoucnosti.

V souvislosti s informacemi o covid-19 jste byl poměrně často citován v médiích. Jak vás tato „popularita“ ovlivnila?

Získal jsem několik ponaučení, která bych rád předal kolegům, na něž něco podobného také může z ničeho nic spadnout a zastihnout je nepřipravené.
Z vědeckých konferencí a běžné komunikace jsem byl zvyklý, že když řeknu nějakou hloupost, někdo z přítomných mě upozorní a já ji můžu vzít zpátky a opravit. Když ale v přímém mediálním přenosu nechtěně zdůrazníte něco, co zdůrazněno být nemělo, média to začnou šířit a už není ve vaší moci to zastavit. Vás pak mrzí, že jste tím třeba někoho zbytečně vystrašil, ale už s tím nejde nic moc dělat.
Druhé poučení z chyb je, nehovořit s médii o výzkumu, když ještě nejsou známy výsledky. Zbytečně se pak šíří spekulace a někdy úplné nesmysly.
Během pandemie jsem ale také poznal mnoho velmi schopných redaktorů, kteří byli ochotní si o popisované problematice něco nastudovat a jejich práce byla stále kvalitnější. To je pozitivní zjištění.
Pandemie mi ovšem ukázala i to, že se mediální svět výrazně posunul směrem k sociálním sítím a virtuální komunikaci. A já si nemyslím, že to je dobře. Virtuální komunikace začíná mít obrovský vliv na chování lidí, ale přitom nemá zpětnou vazbu. Lidé na sociálních sítích sdílejí zprávy a názory jen s poměrně úzkým okruhem dalších, kteří smýšlejí podobně, a dobrovolně ztrácejí schopnost vyhledávat a posuzovat informace objektivně. Vzájemně se podporují ve svém přesvědčení, které pak mnohdy vede až k extrémům. To je nebezpečí, jehož velikost a síla mě zaskočila. Je to úplně nový svět, který může hodně změnit, a je potřeba ho studovat.

Jaké úkoly vás čekají v nejbližší budoucnosti?

V nejbližší době to bude zpracování výsledků Evropského výběrového šetření o zdraví EHIS, které jsme museli odsunout kvůli pandemii. Chtěl bych mu věnovat mnohem větší pozornost než tomu minulému a s ČSÚ bych se rád domluvil také na výraznější publicitě. Výsledky určitě využijeme i v rámci programu Zdraví 2030, který by se měl stát základem pro strategii rozvoje českého zdravotnictví.
Další úkol, který nás čeká, je dobudování Národního zdravotnického informačního systému. Je to výrazná součást elektronizace českého zdravotnictví a už jsme v cílové rovince.
Rád bych rovněž přispěl k tomu, aby se lidé z ÚZIS více zapojovali do činnosti univerzit. Aby naši odborníci na univerzitách absolvovali postgraduální studia, a naopak studenti z univerzit více využívali naše data pro své diplomové či doktorandské práce.
Je ale možné, že některé úkoly budeme muset kvůli covid-19 ještě odložit. Stále totiž intenzivně budujeme systém, abychom byli připraveni na podzim. Covid-19 nám pořád váže okolo 40 procent kapacity, takže vlastní agendě se nemůžeme věnovat naplno.