Přejít k obsahu

Jakou zdravotní péči skutečně dostáváme?

Jaroslav Novák

15. 09. 2015

  • Statistiky
  • Společnost
  • Zdraví
  • Zdravotní péče
V polemikách o stále rostoucích nákladech v našem zdravotnictví se často argumentuje ne zcela konzistentními údaji. Hodnotová i naturální data potvrzují, že za čtyři roky od roku 2010 reálně poklesl objem zdravotní péče. Otázkou je, který z pohledů má blíž k realitě.

V dynamice výdajů jednotlivých zdrojů financování zdravotní péče můžeme mezi léty 2004 až 2013 rozlišit dvě rozdílná období. V letech 2004–2009 se výdaje na zdravotní péči zvyšovaly průměrně ročně o 6,9 %, zatímco v krizovém období let 2010–2013 jen o necelé jedno procento. Pokles tempa růstu po roce 2009 se týkal všech druhů výdajů. Nadměrně vysoký nárůst výdajů domácností od roku 2008 byl ovlivněn zejména zavedením regulačních poplatků.
Nejmenšími výkyvy je poznamenán vývoj výdajů zdravotních pojišťoven. Představují necelých 77 % celkových výdajů a jsou určovány v prvé řadě „zdravotními“ vlivy. Odpovídají klasickým položkám zdravotní péče v rozsahu daném zejména počtem a strukturou (věk a pohlaví) jejich pojištěnců. Po roce 2009 „táhnou“ celkové výdaje právě zdravotní pojišťovny. Do té doby to byly domácnosti. Objem veřejných výdajů do zdravotnictví (na vědu a výzkum, prevenci, investice a dotace ztrátovým zdravotnickým zařízením atd.) je ve velké míře určován politickými rozhodnutími vycházejícími z možností veřejných rozpočtů. To do značné míry platí i pro výdaje domácností (viz např. zavedení a rušení regulačních poplatků). I další druhy výdajů (neziskových institucí, podniků a z komerčního pojištění) jsou ovlivněny zejména stavem ekonomiky.

Dynamika výdajů na zdravotní péči (rok 2004 = 100)

Dynamika výdajů na zdravotní péči (rok 2004 = 100)
Zdroj: Výsledky zdravotnických účtů ČR za léta 2004–2013

Na rozsah výdajů zdravotní péče mají tedy vliv dvě základní skupiny faktorů: bio-demografické (počet obyvatel, struktura podle věku a pohlaví, vznik a šíření nemocí) a ekonomicko-politické (stav ekonomiky, veřejných financí, střídání politických sil u moci, technický vývoj atd.). Zatímco první skupina stimuluje poptávku po zdravotní péči a vyvíjí se relativně stabilně, druhá představuje celkové společenské podmínky a je zdrojem výkyvů. Jedním z jejích faktorů – ve zdravotnictví poměrně opomíjených – je i cenový vývoj.

Cenové indexy ve zdravotnictví

Podobně jako v jiných oblastech služeb, tak i ve zdravotnictví je měření vývoje cen pomocí cenových indexů značně obtížné. Příčiny souvisejí se složitostí zdravotních služeb jako takových a s dynamickými změnami podmínek, ve kterých jsou poskytovány. Patří sem  mimo jiné  existence tržní a netržní sféry ve zdravotnictví, potíže s vyjádřením jednotky výstupu (produktu) a v neposlední řadě i dynamické změny v oblasti poskytovaných léků a prostředků zdravotnické techniky.

Tab. 1: Vývoj výkonových ukazatelů zdravotní péče v roce 2010 a 2013

Tab. 1: Vývoj výkonových ukazatelů zdravotní péče v roce 2010 a 2013
Zdroj: Statistická data ÚZIS ČR a vlastní propočty

To vše neznamená, že by nebyly vytvářeny dílčí indexy odrážející cenový vývoj v omezených segmentech zdravotní péče. V rámci cenového indexu spotřebitelských cen se ročně sestavuje „index zdraví“, jehož spotřební koš zahrnuje desítky položek počínaje léky a ostatními zdravotnickými výrobky, přes výkony ambulantní péče, regulační poplatky až po ústavní a lázeňskou péči. V porovnání s celkovým indexem spotřebitelských cen zboží a služeb se zdá být tento index živější. V letech 2005 až 2014 dosáhl úrovně 164,5 (propočteno z průměrů roku), zatímco celkový index spotřebitelských cen byl jen 123,2. Znamená to, že průměrná roční dynamika cen v oblasti výdajů domácností na zdravotní péči (5,6 %) byla zhruba dvojnásobná v porovnání s růstem celého komplexu spotřebitelských cen (2,3 %).
Cenový index zdraví však není v měření relativně rychlejšího růstu cen ve zdravotnictví osamocen. Měsíčně se také sestavuje cenový index propočtený z dat o nejvíce distribuovaných lécích a ročně se ve vzorku vybraných nemocnic sledují ceny výkonů akutní zdravotní péče. S využitím těchto dílčích cenových indexů lze hrubým propočtem získat celkový (složený) index zdravotní péče, jehož váhami jsou částky odpovídající druhům výdajů. Podle něj dosahoval průměrný roční  růst cen v letech 2010–2013 až 6,1 %. Pro srovnání lze dodat, že celková úroveň spotřebitelských cen ve stejném období rostla ročně jen o 2,2 %, cen ve vzdělávání o 1,8 % a ceny tržních služeb dokonce klesaly (ročně o 0,3 %).
Na jedné straně je celkem na místě předpokládat ve zdravotní péči vyšší cenovou dynamiku, téměř trojnásobná je však překvapivá. Nicméně částečně by to vysvětlovalo dlouhodobé problémy s relativním nedostatkem finančních prostředků v našem zdravotnictví, které přetrvávají navzdory stálému růstu výdajů pojišťoven, domácností i veřejných rozpočtů.
Z posledního sloupce tabulky 2 je zřejmé, že roční průměrný pokles reálného objemu zdravotní péče by v uvedených letech měl dosáhnout 5,2 %. Nejvíce by se měl snížit rozsah lůžkové péče a naopak nejméně objem tzv. ostatní péče.
Je celkem pochopitelné, že index lůžkové (z velké části akutní) zdravotní péče, při které se využívají s různou efektivitou nejmodernější a nejdražší přístroje, léčebné postupy, léky a jiný zdravotnický materiál, má vysokou dynamiku. V této oblasti lze také předpokládat vyšší frekvenci inovací než v ambulantní či dlouhodobé péči. Nicméně roční cenový růst v úrovni 14 % je přinejmenším na hranici našeho očekávání.

Konfrontace údajů z odlišného pohledu

Jako vždy v případě pochybností nezbývá než konfrontovat dané údaje z odlišného pohledu. V případě hledání dynamiky vývoje objemu zdravotní péče jsou pro tento účel nejvhodnější příslušné naturální ukazatele. S určitým zjednodušením si je můžeme rozdělit na ukazatele poptávky, nabídky a výkonu.
Na straně poptávky je patrná určitá stagnace. Zatímco počet obyvatel mírně poklesl (index 99,94), počet pojištěných se nepatrně zvýšil (index 100,65). Pomalu se „zhoršovala“ i věková struktura obyvatelstva. Pokud bychom ji vyjádřili podílem počtu pojištěnců, na které připadnou nadprůměrné náklady péče (50 let a více) k celkovému počtu pojištěnců zdravotního pojištění, tak mezi roky 2010 a 2013 podíl „nadprůměrně nákladných věkových skupin“ vzrostl z 36,56 % na 37,21 % (tj. ročně průměrně o 0,6 %).

Tab. 2: Průměrná roční dynamika výdajů na zdravotní péči v letech 2010–2013

Tab. 2: Průměrná roční dynamika výdajů na zdravotní péči v letech 2010–2013
Zdroj: Vlastní propočty z výsledků SHA a dílčích cenových indexů

Na straně nabídky došlo k mírnému růstu. Týkal se počtu pracovníků ve zdravotnictví (index 100,75), počtu zaměstnanců (index 100,2), počtu lékařů (index 103,96) i nelékařů – samostatných zdravotnických pracovníků (index 100,02). Z pohledu stimulace cenového růstu stojí za pozornost, že se výrazněji zvýšily průměrné platy zaměstnanců ve zdravotnictví (index 108,8).
Rozhodujícími pro posouzení vývoje objemu zdravotní péče jsou však výkonové ukazatele. Jak ukazuje tabulka 1, větší část z těch, které jsou k dispozici, poklesla.
Po přiřazení vah jednotlivým naturálním ukazatelům (zprůměrované výdaje zdravotní péče v roce 2010 a 2013) zjistíme, že výsledný index skutečně nasvědčuje reálnému poklesu objemu zdravotní péče, zejména lůžkové. Ne však tak hlubokému, jak tomu je v případě složeného cenového indexu. V porovnání s poklesem o 5,2 % naznačuje jen asi třetinové průměrné roční snížení objemu zdravotní péče (o 1,75 %).
Co s rozdílnými výsledky, jak je vyhodnotit? Cenové indexy vycházející z dlouhodobě prověřených metod jsou, v porovnání s odhady provedenými z dynamiky pouhých pěti různě významných naturálních ukazatelů, jistě věrohodnější. Ani ony však nezahrnují celou širokou oblast zdravotní péče. Porovnáme-li naturální data o poklesech v hospitalizaci s nárůstem počtu lékařů, zdají se být cenový index lůžkové péče a jemu odpovídající propad jejího objemu nadměrně vysokými. Je zřejmé, že nám chybějí relevantní informace zejména o cenách (nákladech) v lůžkové péči.
Než se v tomto směru situace změní, nezbývá než přijmout pragmatický předpoklad, že se pravda nachází někde uprostřed. Průměrný roční pokles objemu zdravotní péče v daném období dosahoval zhruba 3,5 %. I tento „kompromisně“ snížený cenový růst je v porovnání s vývojem cen v jiných segmentech spotřebitelské poptávky značně vyšší.

Časové řady: rozdílná metodika

Výdaje na zdravotní péči se sledují pomocí tzv. zdravotnických účtů sestavovaných na základě mezinárodní metodiky. Vedle tradičních a očekávaných položek zahrnují např. i preventivní závodní péči, náklady na kampaně s preventivním zaměřením, sociální dávky při ošetřování nemocného člena rodiny, část dlouhodobé ošetřovatelské péče v sociálních zařízeních a také „režijní“ náklady zdravotnictví, jakými jsou výdaje na správní činnost zdravotních pojišťoven či institucí Ministerstva zdravotnictví. Rozdíl oproti minulému – užšímu pojetí dosahuje ročně řádu několika miliard korun. Důležitým předpokladem zahrnutí příslušných výdajů do zdravotnických účtů je také skutečnost, že lze poskytovanou péči považovat za zdravotní a vykonávají ji akreditované instituce či jednotlivci. Z tohoto pohledu není např. zkrášlující plastická operace zdravotní péčí podobně, jako jí nejsou služby léčitelů v případě, kdy nejsou poskytovány akreditovanou osobou. Při hodnocení dlouhodobých časových řad údajů je třeba mít tyto skutečnosti na paměti a vyhnout se chybnému srovnávání dat z různých zdrojů. Problém obvykle nespočívá v tom, že by některá byla správná a jiná chybná, ale v odlišné metodice jejich sběru a zpracování.

Více se dočtete zde: Zdravotnictví, pracovní neschopnost