Historie statistiky stávek

V roce 1921 zveřejnil Státní úřad statistický (SÚS) první statistiky stávek v hornictví v letech 1918 a 1919 v časopise Československý statistický věstník. Statistika hornických stávek SÚS navazovala na zjišťování, která již od roku 1899 provádělo rakousko-uherské ministerstvo orby a poté říšské ministerstvo veřejných prací. Podkladem šetření byl podrobný výkaz se sedmnácti otázkami na hospodářské a sociální pozadí stávek, který vyplňovaly báňské úřady. Po vzniku nové republiky je báňské úřady předávaly československému ministerstvu veřejných prací, které je dále poskytlo SÚS.
Československý statistický věstník uvádí, že rekordní počet stávek proběhl „… pod tlakem nesnesitelných poměrů hospodářských a sociálních“ v roce 1918. V roce 1918 se ze 104 197 zaměstnanců všech závodů a podniků do stávek zapojilo 65 120 osob. Na jednu stávku tehdy připadlo 443 stávkujících. V prvním poválečném roce 1919 statistiky registrovaly 80 stávek ve 243 závodech a 144 podnicích se 74 657 zaměstnanci, z nichž se do stávek zapojilo 48 633 osob. Na jednu stávku tehdy připadlo 608 stávkujících. Pokud se pracovní konflikt týkal více závodů jednoho podniku (majitele), byly stávky označeny za tzv. hromadné. V roce 1918 zaznamenal SÚS 22 % hromadných stávek, o rok později 15 %. Drtivá většina stávek se v letech 1918 a 1919 vyskytla v Čechách (93 % a 95 %), nejvíce v hnědouhelných dolech. V roce 1918 stávkovalo v průměru 50 až 80 % všech zaměstnanců závodů, v roce 1919 již 70 až 100 %.
Nejvíce jednotlivých stávek v obou letech proběhlo v závodech s 51 až 500 zaměstnanci, stávky v závodech s více než 2 000 zaměstnanci proběhly v roce 1918 jen dvě a pět v roce následujícím. Ve stejném roce byl v jedné stávce závod s více než 4 000 zaměstnanci, ve třech s více jak 5 000 dělníky. Přes 60 % stávkujících tvořili důlní zaměstnanci, více než polovinu z nich havíři. V obou letech převažovali mezi stávkujícími muži nad ženami, a to v poměru 94 : 6. Dvě procenta tvořili v obou letech muži mladší 16 let a tři procenta ženy mladší 16 let.

Doba trvání stávky obvykle nepřesáhla pět dní

Přes 90 % protestů skončilo do pěti dnů, nejdelší stávka v roce 1919 trvala 20 dnů. Hlavními důvody byly snaha o zvýšení mezd a požadavek na zvýšení přídělu potravin. V roce 1918 bylo nespokojeno se mzdou 20 % stávkujících a 63 % jich požadovalo zlepšení zásobování. Jen ojediněle se pak stávkovalo kvůli zavedení ošacovacího příspěvku, z důvodu nespokojenosti s délkou pracovní doby a také na oslavu státního převratu dne 28. října 1918 (osm stávek).
V roce 1919 se stávkovalo ve 33 % z důvodu nespokojenosti se mzdou, v 31 % pro nedostatek potravin. Stávkovalo se také za odstoupení tehdejšího ministra pro výživu lidu Bohuslava Vrbenského nebo za větší příděly uhlí.
Velký rozdíl byl ve sledovaném dvouletí v úspěšnosti stávek. Zatímco v roce 1918 mělo plný úspěch osm procent a částečný 37 % stávek, v roce 1919 jich bylo úspěšných 29 % a částečně 21 %.

Jaké postihy hrozily stávkujícím zaměstnancům?

Vzhledem k celkovému počtu stávek a zapojených účastníků nebyly nijak drakonické. V roce 1918 se různé druhy restrikcí dotkly celkem 267 osob. Z toho úředně předvedeno bylo 170 osob, do vazby putovalo 65 osob, jedna osoba byla odeslána tzv. postrkem do domovské obce, policejně byly odsouzeny čtyři osoby a soudně pak 27 osob. Celkem 57 stávkujících bylo propuštěno ze zaměstnání. Rok 1919 přinesl naprostý obrat, protože pouze dvě osoby byly vzaty do vazby a dvě z práce propuštěny. Vice na stoletistatistiky.cz.