Česká statistika životního prostředí má dobré jméno

Stále se zvyšující nároky na ochranu životního prostředí spojené s řadou aktivit na mezinárodní i národní úrovni vyvolávají rychle rostoucí poptávku po environmentálních informacích. Tento zájem je motivován potřebou hodnocení stavu a vývoje jednotlivých složek životního prostředí a v neposlední řadě identifikací a popisem jeho vzájemných vazeb s ekonomickým vývojem společnosti.

Dvacetiletá tradice

Říká se, že co nelze měřit, nelze ani řídit. Oblast tvorby a ochrany životního prostředí není výjimkou. Komplexní a kvalitní statistika v této sféře dává možnost fundovaně koncipovat a následně monitorovat, příp. korigovat přijatá a realizovaná rozhodnutí.
V současné době je diskutována a připravována řada opatření týkajících se politiky životního prostředí, mj. např. problematika regulace a podpory obnovitelných zdrojů energie, dalšího vývoje obchodovatelných emisních povolenek, problematika energetické a surovinové politiky, odpadového hospodářství a řada dalších. Přijetí a realizace těchto rozhodnutí vyžaduje skutečně široký společenský konsenzus jak na odborné, tak i politické úrovni.
Český statistický úřad hraje v tomto procesu velmi významnou úlohu, kterou je mj. produkce a poskytování informací o stavu a vývoji životního prostředí České republiky a jejích jednotlivých částí. Řadu let tak úřad aktivně vytváří informační základnu pro četné analytické práce v oblasti životního prostředí, environmentálního účetnictví, indikátorů udržitelného rozvoje atd. O skutečnosti, že ČSÚ má v dané oblasti rozsáhlé zkušenosti, svědčí i fakt, že oddělení statistiky životního prostředí na ČSÚ v letošním roce slaví své 20. výročí.

Faktory blahobytu

Stalo se, bohužel, jistým pravidlem, že národohospodářský vývoj významně ovlivňuje tvorbu i realizaci politiky životního prostředí. Byli a jsme svědky tvrdé reality, kdy pokles ekonomické výkonnosti odsouvá řešení aktuálních problémů životního prostředí do pozadí společenského zájmu a dává přednost zájmům hospodářským. Avšak právě v takových situacích je důležité si uvědomit, že určitá úroveň skutečného „blahobytu“ je dána řadou faktorů.
Z hlediska perspektivy společnosti jako celku je ekonomický blahobyt sice velmi významným, ale pouze jedním z nich. Dalším je životní prostředí, které, ať chceme či nechceme akceptovat, má pro nás existenciální význam. Toto je nutné mít stále na paměti a nelze podceňovat aktivity, které udržují jednotlivé složky životního prostředí pro stávající a budoucí generace. Od daného faktu se odvíjí i význam statistiky životního prostředí.

Posílení „zeleného růstu“

Strategie tzv. zeleného růstu byla před více než dvěma dekádami stimulována politickými diskusemi na všech úrovních. Tyto polemiky byly impulsem pro relativně intenzivní tlaky na implementaci environmentálních faktorů do strategií ekonomického rozvoje společnosti. Teze o systémové tvorbě předpokladů pro lepší koordinaci hospodářské, sociální a environmentální politiky se stala kromě jiného i součástí strategického rámce Evropské unie pro období 2007 až 2013. Základní idea posílení potenciálních synergií mezi ochranou životního prostředí a ekonomickým růstem byla zakomponována i do strategického dokumentu Evropa 2020.
Významnou úlohu při monitorování těchto synergií sehrává i podoba informační základny, která by měla poskytovat kvalitní podklady pro monitoring a řízení decizní sféry. Neodmyslitelnou a důležitou součástí této základny je i statistika životního prostředí, která má několik směrů a odvětví. Za dva hlavní směry rozvoje v posledních dekádách lze považovat zachycení soustavy nástrojů užívaných pro realizaci a následný monitoring politiky „zeleného růstu“ a také oblast využití přírodních zdrojů.

Environmentální účetnictví

K významným nástrojům monitoringu úspěšnosti environmentální politiky patří oblast environmentálního účetnictví a s ním spojená realizace přijatého nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 691/2011, o evropských environmentálních hospodářských účtech. Hlavním cílem je zajistit tvorbu mezinárodně srovnatelných environmentálních účtů v souladu s revidovanou Evropskou strategií environmentálního účetnictví (ESEA 2008). Cílem modulové struktury nařízení je postupné zavedení jednotlivých účtů napříč členskými státy.
V současné době jsou realizovanými moduly: účet emisí do ovzduší, účet environmentálních daní a poplatků a účet materiálových toků. Jsem velmi ráda, že Český statistický úřad je způsobilý v určitém rozsahu naplňovat všechny tři typy účtů, mj. díky spolupráci s řadou pracovišť akademické sféry a státní správy.
Od května letošního roku probíhají legislativní procesy, jejichž cílem je další rozšíření daného nařízení o tři dodatečné účty. Jedná se o účet výdajů na ochranu životního prostředí, účet environmentálního zboží a služeb a účet fyzických toků energií. Termín pro předání prvních dat je až v roce 2017. Vzhledem k tomu, že výsledky budou požadovány zpětně od roku 2014, bude třeba realizovat přípravné práce již v mezidobí. Nařízení počítá i do budoucna s dalším rozšiřováním modulů. Jednat se bude např. o účty výdajů na využívání, správu a řízení přírodních zdrojů, v oblasti vodního hospodářství, odpadů a lesů.

Statistika druhotných surovin

Další stěžejní oblastí statistiky životního prostředí je statistika odpadů a druhotných surovin. V podmínkách Českého statistického úřadu došlo k zařazení sledování produkce dílčích komodit jako druhotných surovin poprvé v roce 2011. V současnosti pokračuje zpřesňování a rozšiřování spektra příslušných proměnných. Tato změna vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/2008, o odpadech, a následně z euronovely zákona o odpadech (zákon č. 154/2010 Sb.). Z hlediska snižování administrativní zátěže v podmínkách České republiky by bylo třeba posunout kupředu jednání týkající se duplicitního šetření v dané oblasti.

Věhlas doma i v zahraničí

Každý z nás by měl mít stále na paměti vystižný výrok, který říká, že příroda se bez člověka obejde, ale člověk bez přírody nikoli. Životní prostředí je velmi složitým a zranitelným systémem, který se v čase mění a vyvíjí. Všechny změny ve společnosti, ať již ekonomické, sociální aj., se dříve či později projeví i na životním prostředí a každá jeho vývojová etapa na něm zanechává své charakteristické rysy.
Statistika životního prostředí v Českém statistickém úřadu má za sebou již dlouhou tradici. Je také oblastí, ve které probíhá velmi intenzivní mezinárodní spolupráce. Kooperace a sdílení znalostí na všech úrovních pomáhá překonávat společné překážky, řešit metodologické problémy a posouvat jak teorii, tak i praxi v této specifické oblasti dopředu.
Proto mi dovolte, abych závěrem poděkovala všem, kteří se zasloužili o to, že česká statistika životního prostředí má dobré jméno nejen doma, ale i v zahraničí.