Češi dnes nemají hlad, ale chuť

O kvalitě potravin prodávaných v České republice se hodně diskutuje. Jaký názor na tuto otázku máte vy?

Diskuse nad kvalitou potravin je velmi široké, vděčné a také snadno zneužitelné téma. Nelíbí se mi, pokud někdo paušalizuje a tvrdí, že polské potraviny jsou nekvalitní. Považuji to za nese­riózní. Myslím si, že často spotřebitel zaměňuje vlastní kvalitu potravin s tím, co mu chutná víc a co méně. Každý spotřebitel má právo na kvalitní potraviny podle deklarované receptury, a to bez ohledu na zemi původu či na to, zda je potravina někým garantována, anebo má nějaké specifické či regionální označení.

Mohl byste popsat, jak se změnily stravovací návyky našich obyvatel od roku 1950 do současnosti?

Stravovací návyky obyvatel v naší zemi se od padesátých let minulého století výrazně změnily. Postupně rostla nabídka množství a sortimentu především základních potravin. Vedle toho se na produkci potravin významně doplňkově podílelo i samozásobení obyvatelstva. V posledním období má největší vliv na změny přebírání stravovacích návyků ze zahraničí. Potom je to celoroční nabídka všech základních i doplňkových druhů potravin na trhu. Obrovský vliv na stravování našich obyvatel má medializace kulinářství a orientace na zdravotní aspekty stravování. Řekl bych, že dnes nemají Češi hlad, ale chuť.

Takže už se nedá tvrdit, že brambory jsou základní poživatinou?

Brambory patřily, patří a budou patřit v naší zemi k základním poživatinám. Pro obyvatelstvo České republiky jsou brambory jednou ze základních příloh ke spoustě pokrmů. To je rozdíl od některých jiných zemí, kde se brambory konzumují okrajově a pohlíží se na ně spíše jako na specifický druh zeleniny.

Ing. Jiří Hrbek

Inženýrský titul získal v roce 1978 na České zemědělské univerzitě v Praze, kde vystudoval obor provoz a ekonomie. Svoji profesní kariéru začal v okresním oddělení Českého statistického úřadu Praha-západ, kde se věnoval sběru dat a analýzám statistiky zemědělství. V letech 1984–1990 působil na Krajské statistické správě pro Středočeský kraj, kde vedl oddělení pro statistiku zemědělství, obchodu a služeb, zaměstnanosti a mezd. Jako metodik, pak vedoucí a nakonec ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství a životního prostředí pracoval v období 1990–1993 ve Federálním statistickém úřadu, poté rok působil ve funkci ředitele Krajské statistické správy pro Středočeský kraj. Od roku 1994 řídí v ČSÚ odbor statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí.

Je naše republika soběstačná ve výrobě chleba, mléka, vajec a v dalších druzích základních potravin?

Soběstačnost počítáme pro každý výrobek, komoditu samostatně. Do výsledků soběstačnosti se promítá jak výkonnost zemědělské prvovýroby, tak potenciál potravinového průmyslu. Propočty soběstačnosti často odhalují řadu zajímavostí. Například ze sklizně obilovin vyvážíme ročně okolo 2,5 milionu tun pšenice, a přitom ve výrobě mouky nejsme soběstační. U mléka vychází soběstačnost na 118 %, a u másla je to jen 88 %.

A jak je to s hovězím a vepřovým masem?

V posledních letech evidujeme trvalý pokles soběstačnosti u vepřového masa. Přitom statistika zahraničního obchodu vykazuje plusové saldo obchodu se živými zvířaty. U hovězího masa jsme soběstační na 116 %. Zahraniční obchod vykazuje roční plusovou bilanci se živým skotem ve výši přes tři miliardy korun. Nízká spotřeba hovězího masa na domácím trhu souvisí především s jeho cenou, která výrazně převyšuje vepřové i drůbeží maso. Výroba hovězího je náročnější, zdlouhavější. Výkrm jednoho kusu jatečného skotu trvá téměř dva roky. Prase se vykrmí za šest měsíců, kuřecího brojlera se daří vykrmit za necelých čtyřicet dnů. Proto se od padesátých let minulého století, kdy bylo zapotřebí razantně uspokojit rostoucí poptávku strávníků po mase, orien­tovaly naše kuchyně více na přípravu jídel z vepřového a drůbežího masa.

I když je jídla dost, část ho skončí v popelnici. Co na to říkají statistiky?

Na základně probíhajících projektů zaměřených na oblast statistiky odpadů je kalkulováno, že v zemích Evropské unie vzniká potravinový odpad, a to ve výši zhruba 175 kilogramů na osobu a rok. Tento údaj nepředstavuje pouze množství zachycené v komunálním směsném odpadu, ale týká se celé vertikály, tedy od producenta až ke spotřebiteli. Vyjádřeno slovy zemědělce – od vidlí až po vidličku.

Zastupujete Český statistický úřad v různých odborných pracovních skupinách rostlinné a živočišné výroby. Co se na nich řeší?

Aktivní účast zástupců zemědělské statistiky v pracovních týmech zemědělců je velice důležitá a oboustranně prospěšná. Zemědělci v členských státech Evropské unie jsou řízeni Společnou zemědělskou politikou, která logicky ústí do „společné zemědělské statistiky“. Zemědělci mají enormní zájem o včasné a kvalitní statistické výsledky z rostlinné a živočišné výroby nejen za Česko, ale i za další státy Unie. Účast na pracovních jednáních zemědělců umožňuje ČSÚ řadu jevů a problémů v zemědělství pochopit v souvislostech, adekvátně je hodnotit a reagovat na ně v analýzách, anebo je řešit na jednáních k zemědělské statistice v Eurostatu.

Do zemědělské statistiky postupně pronikají nové způsoby zjišťování a snahy o využívání administrativních zdrojů dat. O co se konkrétně jedná? Aktuální je například projekt LUCAS.

LUCAS, což je zkratka názvu Land Use, Land Cover Statistics, na základně družicových snímků mapuje území a za asistence terénního průzkumu specialistů uvede, co se v dané lokalitě nalézá, respektive jaká plodina se pěstuje. Výsledky z tohoto projektu slouží především pro zaznamenávání územních změn. Využívají se také pro hodnocení pěstebních aktivit v zemědělství. V posledních letech se zvyšuje úsilí při hledání dalších možností ve využívání administrativních dat v zemědělských statistikách. Je faktem, že pro zemědělství je formulováno obrovské množství, spektrum dotačních titulů. Pokud na ně chce zemědělec dosáhnout, nezbývá mu než vyplnit v žádostech spoustu detailních informací o svém hospodaření a hospodářství. Může přitom využít řadu dílčích evidencí a registrů. Zemědělští statistici se na tyto administrativní zdroje napojují, protože některé z nich dokážou plně nahradit statistická hlášení. Jedná se například o cenzus o vinohradnictví a vinařství, statistiku pesticidů či statistiku líhnutí drůbeže. Někdy se tyto administrativní zdroje využívají pro podporu a doplnění povinných statistik, jakými jsou například registr půdních bloků nebo registr zvířat.

Jak se promítá aktivita ČSÚ do ochoty zemědělců poskytovat o sobě data?

Snahou a úkolem pracovníků na úseku zemědělské statistiky je zajistit co nejvyšší a bezproblémovou responzi dat. Obrovský kus práce odvádějí naši terénní specialisté i externí tazatelé, kteří často pomáhají zemědělcům s vyplňováním složitějších dotazníků. Evropská unie pravidelně organizuje v několikaletých cyklech plošná i výběrová zemědělská sčítání, při kterých oslovujeme i drobné zemědělce ve všech regionech. Velkou pomocí je pro nás nadstandardní spolupráce a podpora od zemědělských svazů. Jsou to především Agrární komora, Asociace soukromých zemědělců, Zemědělský svaz a další. Na druhou stranu vycházíme vstříc potřebám a přáním zemědělských profesních svazů tím, že pro ně připravujeme odborné příspěvky, které pak prezentujeme na jejich vrcholových akcích, sněmech i mezinárodních jednáních.

Která technická řešení preferují zemědělci při reportováních svých údajů?

Technických variant, které se nabízejí, je celá řada. Velké podniky, tedy právnické osoby s rozsáhlou zemědělskou výrobou, se nejvíce orientují na on-line výkazy DANTE WEB. V současnosti vyplnitelné PDF výkazy preferují spíše střední a menší zemědělské subjekty, kterých je početně nejvíce. Řada subjektů nám hlásí výsledky telefonicky. Velmi si vážím lidí, většinou těch nejmenších a nejstarších zemědělců, kteří bez ohledu na své elektronické vybavení a dovednosti ctí svoji zpravodajskou povinnost a odevzdají nám výkaz o svém hospodaření včas, i když jen na papíru.