Ceny v Česku nejsou extrémní

Za 20 let členství v EU se hladina spotřebitelských cen v Česku přiblížila unijnímu průměru. Jejich růst však rozhodně nepatřil k nejrychlejším.

K měření toho, jak moc se změnily ceny, které domácnosti platí za své každodenní výdaje, slouží index spotřebitelských cen. Abychom mohli provádět porovnání těchto změn mezi jednotlivými evropskými státy, bylo třeba vytvořit srovnatelný ukazatel, jímž je harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP). Ten se k tomuto účelu využívá od roku 1996.

Tvorba takového indexu se řídí mnoha kodifikovanými pravidly, která zaručují srovnání mezi jednotlivými zeměmi. Harmonizovaný index se mírně odlišuje od národního cenového indexu. Mezi základní rozdíly patří frekvence aktualizace vah zohledňujících strukturu výdajů domácností. Pro harmonizovaný index jsou váhy aktualizovány každoročně, pro národní index obvykle méně často. V harmonizovaném indexu vycházíme při tvorbě vah z domácího pojetí spotřeby. Jsou v něm tedy zahrnuty i nákupy cizinců na území daného státu, což pro národní index neplatí. V národním indexu tyto nákupy zahrnuty nejsou. V neposlední řadě se rozdíl v konceptu týká takzvaného imputovaného nájemného, které vyjadřuje výdaje vlastníků bydlení na vlastní bydlení. Imputované nájemné není součástí harmonizovaného indexu, ale tvoří součást indexu národního.

Vývoj zastoupení jednotlivých oddílů ve spotřebním koši

Zdroj: Eurostat

Spotřební koš

Strukturu výdajů na konečnou spotřebu domácností reprezentuje tzv. spotřební koš. V něm jsou jednotlivé výdajové položky rozčleněny do 12 oddílů podle klasifikace individuální spotřeby podle účelu (COICOP). Význam jednotlivých oddílů je určen jejich váhou, Váhy jednotlivých položek spotřebního koše jsou specifické pro každý stát, a jak již bylo uvedeno výše, aktualizují se každý rok.

Při porovnání spotřebních košů v letech 2004, 2014 a 2024 zůstávají největšími položkami výdajů po celé období oddíly Potraviny a nealkoholické nápoje, Bydlení a Doprava, které mají v rámci Evropské unie jako celku shodně přibližně 15% podíl. Se zhruba 10% podíly následují oddíly Rekreace a kultura a Stravování a ubytování. Porovnání je provedeno na 27 členských státech EU z roku 2024.

Výdaje domácností v Česku jsou nadprůměrné především v oblasti alkoholických nápojů a tabáku. Relativně méně se pak u nás utrácí například za zdraví, dopravu a ostatní zboží a služby. Z minimálních a maximálních hodnot lze porovnat, ve kterých státech utrácejí lidé za dané položky nejméně či nejvíce. Ovlivňují to jednak ceny zboží a služeb, ale také spotřební zvyklosti v jednotlivých státech.

Od roku 2004, kdy Česko vstoupilo do Evropské unie, není naše pozice v ničem extrémní. Nejvýrazněji oproti průměru EU se ceny u nás zvýšily v oblasti zdraví, značně podprůměrný růst naproti tomu zaznamenaly ceny v oblasti bytového vybavení.

Vývoj indexů cenové úrovně

Zdroj: Eurostat

Parity kupních sil

Parity kupní síly (PPP) jsou indikátory cenových rozdílů v jednotlivých zemích. V nejjednodušší verzi představují poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích. Pro srovnání cenových hladin jednotlivých zemí vzhledem k průměru Evropské unie slouží indexy cenové hladiny (PLI). Jsou propočteny jako poměry parit kupní síly k průměrným směnným kurzům konkrétní národní měny za daný rok. Indexy cenové hladiny nejsou určeny k striktnímu hodnocení zemí, ale udávají pouze řádově úroveň cenové hladiny v jedné zemi v poměru k ostatním zemím. Průměr EU se vypočítá jako vážený průměr národních indexů cenové hladiny vážených výdaji upravenými o rozdíly cenových hladin. Pokud je PLI vyšší než 100, je dotčená země relativně dražší ve srovnání s průměrem EU, a naopak.

Jak vyplývá z tabulky, Česko se po celou dobu členství v EU pohybuje spíše mezi levnějšími zeměmi. Nad průměr evropské cenové úrovně se dostalo pouze za poslední období u oddílů Odívání a obuv a Pošty a telekomunikace.

Článek vyšel v časopise Statistika&My č. 6/2024