Zlatý věk bytových družstev

Bytová družstva

První bytová sdružení vznikala v českých zemích v 80. letech 19. století. Jejich cílem byla zejména „podpora výstavby levného bydlení pro sociální střední a chudší vrstvy společnosti“. Hlavní překážkou většího rozvoje bytových družstev byly tehdy obtíže při získávání úvěru. Teprve na sklonku 19. století byly uzákoněny daňové výhody, které zakládání stavebních a bytových družstev podpořily.
Po první světové válce nastala bytová krize provázená nedostatkem stavebního materiálu, inflací a neustálenou měnou. V této situaci se do stavby bytových nebo rodinných domů nikdo nepouštěl, ale hned v prvních poválečných letech zasáhl stát. Potřeboval zbavit stavebníky rizika poklesu hodnoty nemovitosti v budoucnosti a podnítit výstavbu nových domů, v nichž by nájemné za bydlení v bytech splácelo stavební investici a zároveň by na něj dosáhla většina obyvatel. V období první republiky vešlo v platnost osm zákonů, které podporovaly rozvoj stavebních a bytových družstev.

Boom bytových družstev

V roce 1924 evidovaly příslušné úřady celkem 1 101 družstev se 79 691 členy. To více než čtyřnásobně přesahuje stav v roce 1918, kdy jich v celém Československu bylo 248. Nejvíc (255) jich bylo založeno v roce 1920. Málo rozvinuté bylo v roce 1924 bytové družstevnictví na Slovensku, kde fungovalo 40 družstev se 4 177 členy.
Z 1 101 družstev bylo 912 českých a 189 německých. Celkem družstva zajišťovala bydlení ve 405 obcích pro 91 236 osob. Největší část družstev (312) působila ve 267 obcích do pěti tisíc obyvatel.
Největší členskou skupinu družstevníků tvořili veřejní zaměstnanci, z nich bylo 12 tisíc železničních, 14 tisíc jiných státních včetně vojáků a 9 tisíc ostatních. Dalšími početnými skupinami bylo 13 tisíc živnostníků, 20 tisíc dělníků (zemědělských, stavebních, hornických a ostatních) a dále dva tisíce samostatných zemědělců.
Celkem bylo v družstevním vlastnictví 10,8 tisíce rodinných a 1 124 nájemních domů, z toho 685 s osmi a více byty. Dohromady se jednalo o 24 389 bytů o celkové ploše obytných místností 1,5 mil. m2, v nichž žilo 25 tisíc rodin. V roce 1918 žily v družstevních domech pouze tři tisíce rodin s 9,5 tisíci rodinnými příslušníky.

Bytové družstvo = doživotní jistota

Existovalo několik typů bytových družstev, z nichž dva se velmi rozšířily. V prvním se členové sdružili s cílem postavit si bytový dům, který financovali částečně vlastními finančními podíly a částečně společnou hypotékou. Druhý typ zakládali s cílem zakoupit rozlehlou společnou stavební parcelu a postavit na ní rodinné domky. Po uplynutí určité doby a splacení úvěru se tyto domky stávaly majetkem rodin, které v nich bydlely. Když některý ze stavebníků nebyl schopen splácet úvěr, stát převzal dům nebo byt do svého fondu. Náklady na stavbu byly většinou dělené na půjčku běžnou (úročenou), půjčku se státní zárukou a vlastní podíl stavebníka. Celkový náklad staveb ke konci roku 1924 činil 1,78 mld. Kč, z toho stát poskytl přímou půjčkou 125 mil. Kč a zaručil se za 1,16 mld. Kč. Československé bytové družstevnictví zaznamenalo mezi válkami největší rozvoj, a bylo dokonce považováno za jedno z nejvyspělejších v Evropě. Zásluhou bytových družstev byly postaveny činžovní domy a kolonie rodinných domků s byty vybavenými moderním příslušenstvím.
Světová hospodářská krize (1933) a období okupace ČSR měly za následek omezení možnosti nakládat s družstevními byty. Během druhé světové války byla nová bytová výstavba zakázána.

Více se dočtete zde: Kultura , Příjmy, výdaje a životní podmínky domácností