Zachránili jsme potraviny za 721 milionů korun

Předseda České federace potravinových bank Aleš Slavíček má ambici efektivitu potravinových bank dále zvyšovat, a rozšiřovat tak pomoc potřebným lidem.

Jak vlastně fungují potravinové banky?

Myšlenka potravinových bank je jednoduchá: zachraňujme potraviny, které by skončily jako odpad, ale přitom jsou ještě vhodné k lidské spotřebě, a dáváme je lidem, kteří je potřebují. Tedy zabraňujeme plýtvání a zároveň bojujeme s chudobou.

Nejvíce potravin získáváme z obchodních řetězců. V Česku je zákonem o potravinách a tabákových výrobcích stanovena povinnost velkých obchodů poskytovat potraviny, které už nejsou prodejné, ale stále jsou bezpečné, zdarma neziskové organizaci zajišťující potravinovou pomoc. Díky tomu máme navázanou spolupráci se všemi obchodními řetězci a zachráníme okolo deseti tisíc tun potravin ročně. Jedná se hlavně o neprodané pečivo, protože to obchody mají na regálech až do konce otevírací doby, a také o ovoce a zeleninu, která už je mírně zvadlá nebo nějak mechanicky poškozená a zákazníci by si ji nekoupili. Velkou část tvoří také mléčné výrobky těsně před koncem data doporučené spotřeby a další potraviny s nějakou nepodstatnou vadou nebo blížící se termínu minimální trvanlivosti.

Vedle toho dostáváme potraviny přímo od producentů. Loni jsme například získali 160 palet octa, protože měl značení v maďarštině, a nebylo možné ho udat na český trh. Scházejí se u nás ale i například přebytky od zemědělců a zboží od mnoha dalších výrobců.

Třetím významným zdrojem je potravinová sbírka, která v Česku probíhá dvakrát ročně. Vždycky na jaře a na podzim nám lidé přímo v obchodech darují zejména trvanlivé potraviny. Ty jsou pro nás hodně důležité, protože doplňují produkty určené pro rychlou spotřebu, které máme standardně z řetězců.

Co se s potravinami, které získáte, dál děje?

Obchodní řetězce objíždíme každý všední den, ve velkých městech i o víkendech. Je to taková nekonečná mravenčí práce. Jakmile ráno bedýnky z obchodů dorazí, musí je lidé ve skladu přebrat a potraviny rozdělit do balíčků pro konečné příjemce. K pečivu, ovoci a zelenině přitom do každého balíčku přidávají i nějaké trvanlivé potraviny, které tu máme uskladněné ze sbírky. Snažíme se, aby z každého balíčku bylo možné připravit plnohodnotné jídlo. Většinu potravin od nás odebírají neziskové organizace, pro které připravíme buď domluvený počet balíčků, pokud rozvážejí potraviny individuálním příjemcům, nebo větší bednu s potravinami, pokud je sami dále zpracovávají. Celkem v Česku dodáváme potraviny více než patnácti stům neziskových organizací, které nám je pomáhají distribuovat na místa, kde je to potřeba. Některé neziskovky se zapojují i do svozu. Když třeba sídlí blízko obchodu, tak potraviny vyzvednou a buď je rovnou rozdají svým klientům, nebo nám je přivezou do potravinové banky.

Vedle neziskovek distribuujeme individuální balíčky také prostřednictvím 261 výdejen v obcích a městech po celé republice. To je unikátní projekt ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, které hradí náklady na distribuci a nákup potravin. Díky němu dosáhneme na lidi, kteří služeb neziskových organizací nevyužívají, ale jsou také potřební. Mimořádně důležité je pro nás snižování požadavků na naše kapacity, abychom byli nadále schopni plnit závazky v požadované kvalitě. Patříme k zemím, které jsou na všech úrovních jednání velmi důsledné. Bohužel, často taháme za kratší konec provazu, protože řada zemí si sice stěžuje, ale ve výsledku nové požadavky odsouhlasí. Mnohdy nám nepomáhá ani kreativita Evropského parlamentu a velký prostor má formou delegovaných aktů také Evropská komise.

Ing. Aleš Slavíček

Inženýrský titul v oblasti managementu získal na České zemědělské univerzitě v Praze. Pomoci lidem v nouzi se věnuje od roku 2003, kdy působil jako ředitel sociálních služeb Naděje a zasloužil se o vznik 23 sociálních služeb pro ženy, mentálně postižené osoby a lidi bez domova v Ústeckém kraji. V oblasti potravinových bank pracuje od roku 2010, kdy spoluzakládal potravinovou banku v Ústeckém kraji, a následně také ve Středočeském kraji. Od roku 2017 je předsedou České federace potravinových bank, v roce 2019 získal ocenění Osobnost neziskového sektoru.

Kdo jsou nejčastější příjemci potravinové pomoci?

V prvé řadě je třeba říct, že potravinové banky příjemce nevybírají. Většina pomoci se uskutečňuje prostřednictvím neziskových organizací, které si samy prověřují své klienty a určují, komu jaké služby poskytnou. V případě výdejen vybírá příjemce pomoci sociální pracovník na místním úřadě, který nám vybraného člověka nahlásí do systému, a my pro něj připravíme balíček. Důvody, proč byl vybrán, a zda splňuje nějaké podmínky, nijak neposuzujeme. My jsme odborníci na potraviny – umíme je převážet, skladovat, splňujeme všechny předpisy platné pro potravinářské podniky. Díky tomu dokážeme zajistit, aby potraviny byly v dobré kvalitě doručeny až k příjemcům. Potřebnost těch lidí zjišťují neziskové organizace a sociální pracovníci, kteří pracují v terénu a své klienty znají.

Takže do potravinové banky nechodí lidé v nouzi napřímo…

Občas u nás někdo zazvoní s tím, že se dostal do tíživé situace a prosí o pomoc. Takového člověka samozřejmě neodmítneme, věnujeme mu nějaké potraviny pro akutní potřebu, ale dál ho odkážeme na neziskovou organizaci nebo sociální odbor v jeho okolí.

Kolik zaměstnanců pracuje v potravinových bankách?

V České republice funguje 15 potravinových bank, v každém kraji po jedné, ve Středočeském a Ústeckém jsou dvě a v Praze se nachází ještě logistické centrum. Celkem v nich pracuje zhruba 200 zaměstnanců. K tomu je ale třeba přičíst řadu dobrovolníků. S potravinovou sbírkou nám jich například pomáhalo na šest tisíc, kteří v 3 500 prodejnách přebírali zboží od dárců. Přímo do skladů nám také chodí pomáhat lidé z firem, kteří tuto činnost vykonávají v rámci programů společenské odpovědnosti.

Z jakých zdrojů jste financováni?

Největší část tvoří dotace od Ministerstva zemědělství, které nám přispívá na provoz částkou vypočítanou podle množství zachráněných potravin. Navazuje to na zákon o potravinách. Když je v něm povinnost potraviny svážet, musejí na to být vyčleněny adekvátní peníze.

Další dotaci dostáváme z Ministerstva práce a sociálních věcí, které financuje projekt výdejen. Z programů Ministerstva životního prostředí jsme hradili zejména investice – skladovací a chladicí technologie nebo auta.

Velmi důležitá část financí pochází rovněž od různých dárců, kterými jsou jak fyzické osoby, tak i firmy. Za každou korunu jsme vděční a každá je využita pro pomoc potřebným.

Máte zjištěno, kolika lidem potraviny od vás pomáhají?

Za rok 2025 naše síť podpořila 430 000 lidí. Většina jsou klienti neziskových organizací, které se starají o širokou škálu potřebných, od hendikepovaných až po bezdomovce. Prostřednictvím výdejen jsme dodali potraviny 40 tisícům osob. Z nich 62 procent tvoří vícečetné rodiny, rodiče samoživitelé a senioři, což jsou vlastně tři nejohroženější skupiny obyvatel.

Je počet příjemců pomoci stabilní, nebo se nějak mění?

Počet osob, kterým dokážeme pomoci, závisí na tom, kolik potravin se nám podaří zajistit. Zatím je to každý rok o 10 až 20 procent víc. Podle oficiálních statistik je u nás postiženo chudobou okolo deseti procent populace, což odpovídá zhruba milionu lidí. Jestli jsme loni pomohli 400 tisícům, tak stále máme prostor, kam růst.

Proto se snažíme vymýšlet různé projekty, abychom zachránili víc potravin. Ve spolupráci s některými řetězci například organizujeme večerní svozy těsně po zavírací době. Nebo hledáme cesty, jak využít maso, kterému končí doba trvanlivosti. Zkoušíme třeba zamrazování, ale zatím jsme nedošli k výsledku, který by se dal nasadit do praxe. Pro masné výrobky totiž platí velmi přísné hygienické předpisy, takže musíme postupovat velmi obezřetně.

Které další překážky vás nejvíce brzdí v dalším rozvoji?

Nejvíc limitující jsou finance. Je dobré, že máme na stabilní provoz, můžeme plánovat a nedochází k nějakým náhlým výkyvům. Kdyby ale bylo peněz víc, dokázali bychom zachránit víc potravin a pomoci více lidem. Loni jsme od státu dostali 127 milionů korun. Za ně jsme zachránili potraviny v hodnotě 721 milionů. To je obrovský efekt, který dokazuje, že ty peníze se nevynakládají zbytečně.

Pomohla by nám i změna pravidel darování. Z darů, které nejsou potravinami, musí dárce odvést DPH, což nám ztěžuje získávání těchto komodit. My přitom spolu s potravinami mnohdy zajišťujeme i základní hygienické potřeby, angažujeme se například v oblasti menstruační chudoby. Daňové zatížení darů nás v tom však brzdí.

Vypomáhají si potravinové banky z různých krajů navzájem?

Standardně to funguje tak, že každá banka distribuuje to, co získá ve svém regionu. Mezi kraji se převáží pouze zboží, které dostaneme třeba jako jednorázový dar. Například ten maďarský ocet, o kterém jsem už mluvil. To by se v jednom kraji nerozdalo, tak se podělili všichni.

Která země by v případě fungování potravinových bank mohla být pro Česko vzorem?

My jsme si brali za vzor třeba německé potravinové banky. Tím, že vydávají napřímo klientům, nás inspirovaly k vytvoření projektu výdejen. Sbírky potravin fungují v celé řadě států, před rozjezdem té naší jsme se byli poučit ve Francii.

To byly začátky. Teď už si troufnu říct, že jsme to otočili a lidé ze zahraničí se jezdí inspirovat k nám. Před dvěma lety jsme pořádali velký kongres Evropské federace potravinových bank a na něm se ukázalo, že v řadě činností patříme mezi nejlepší. Naše existence je ukotvena v zákoně, což v mnoha zemích nemají. Vytvořili jsme perfektně fungující distribuční i svozovou síť, provozujeme výdejní místa. Umíme také velmi rychle reagovat na nenadálé situace. Například během předloňských povodní vyhlásila vláda sbírku pro postižené, která se měla shromažďovat v potravinových bankách. Lidé z celé republiky nám začali vozit potraviny a drogerii a my jsme operativně zásobovali postižené lokality. Pomáhali jsme rovněž uprchlíkům z Ukrajiny po napadení Ruskem a vypuknutí války. Dokážeme tedy nejen zajišťovat pravidelnou každodenní pomoc, ale také účinně pomáhat v případě různých krizí. Myslím, že máme být na co hrdí a že se můžeme se zahraničím podělit o dobrou praxi.

Dostane se do potravinové banky také někdy něco kuriózního?

Tak celkem běžné je, že na začátku zimy nám firmy darují hodně nanuků a nápojů, v létě zase dostáváme mikulášské věci a velikonoční vajíčka. Máme sezonu opožděnou o půl roku, co obchodníci nestihnout prodat, to pošlou do potravinové banky.

Z méně obvyklých věcí můžu jmenovat třeba zásilku chladicích patron z jednoho zrušeného e-shopu. My je ale dokážeme využít. Přes noc je zchladíme v mrazáku a ráno je vložíme do termoboxů s potravinami, které si od nás odvážejí neziskové organizace. Potraviny jim tak déle vydrží.

Úplný úlet byla krabice s barevnými parukami. Nejdřív jsme kroutili hlavou, co s nimi budeme dělat, ale pak jsme je poslali do dětského domova na Ostravsku, a děti z nich měly ohromnou radost. Udělaly si karneval a fotily se na sociální sítě.

Snažíme se dary neodmítat. Je škoda věci likvidovat, když mohou někomu udělat radost. Teď aktuálně máme na skladě třeba několik krabic s novými dámskými botami a grilovací uhlí.

Jak mohou potravinovým bankám pomoci běžní občané?

Asi nejjednodušší je zúčastnit se potravinové sbírky, která probíhá dvakrát ročně. Spolupracujeme s více než 3 500 prodejnami, takže jsme rádi, když se kromě věnování potravin také někdo přihlásí a jde do některé prodejny zboží přebírat a potom třeba i do skladu třídit.

Dobrovolníky uvítáme i v běžném provozu, ve skladech je práce vždycky spousta. A v neposlední řadě jsme vděční i za finanční pomoc. Za tyto peníze většinou nakupujeme sortiment, který nám ze svozů a ze sbírek chybí.

Rozhovor vyšel v červnovém vydání časopisu Statistika&My.