Statistika potratů zrcadlí společenské změny

V roce 2012 bylo zaznamenáno 37,7 tis. potratů, což bylo nejméně od roku 1958. Právě počínaje rokem 1958 je vedena podrobná statistika potratů, která zahrnuje jak samovolné potraty, tak i umělá přerušení těhotenství, mimoděložní těhotenství a ostatní potraty. Podmínky pro podstoupení interrupce se v průběhu času různě zpřísňovaly a uvolňovaly, což se v kombinaci s věkovou strukturou žen v plodivém věku odráželo i v ročních počtech potratů. V roce 1986 byly zrušeny potratové komise, které posuzovaly ženinu žádost o potrat. K umělému přerušení těhotenství tak již stačí pouze žádost ženy. Nejvíce potratů bylo zaznamenáno v roce 1988. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) jich evidoval téměř 130 tis. Od té doby se jejich počet snižoval. V roce 1990 bylo zaznamenáno 126 tis. potratů a do roku 1995 jejich počet klesl na polovinu. V dalších letech bylo snižování pozvolnější. V roce 2006 roční počet potratů poklesl již pod 40 tis. Po krátkém období růstu a stagnace snižování počtu potratů pokračovalo.

Interrupcí ubylo

Za rychlým poklesem počtu potratů v první polovině 90. let stálo především razantní snížení počtu umělých přerušení těhotenství (UPT nebo také indukovaných potratů či interrupcí), když v roce 1990 bylo provedeno 111,0 tis. interrupcí a v roce 1995 už méně než 50 tis. Pokles počtu interrupcí pokračoval i v dalších letech, ale již pomalejším tempem. V roce 2000 bylo zaznamenáno 34,6 tis. indukovaných potratů a v roce 2012 to bylo 23,0 tis. Vývoj počtu samovolných (spontánních) potratů již tak jednoznačný nebyl. Během 90. let se jejich počet snížil z 14,8 tis. v roce 1990 na 10,6 tis. v roce 1995. V následujících letech spontánních potratů pozvolna přibývalo až na 14,6 tis. v roce 2009. Od roku 2010 se počet samovolných potratů snižoval a v roce 2012 jich bylo zaznamenáno 13,5 tis. V průběhu uplynulých 20 let se postupně zvyšovalo zastoupení potratů, jimž v anamnéze ženy nepředcházel ani samovolný potrat ani interrupce, ale tento trend byl stále pomalejší. Na počátku 90. let nebyl u 46 % potratů zaznamenán žádný předchozí potrat. Na přelomu tisíciletí tomu tak bylo u 53 % potratů a v roce 2012 se v 58 % případů jednalo o první potrat. Podobně se zvyšoval podíl těch, jimž v anamnéze nepředcházela žádná interrupce. Mezi ženami, které prodělaly samovolný potrat, se mírně zvýšil podíl těch, u nichž došlo k samovolnému potratu opakovaně. Zvýšil se také podíl samovolných potratů, kterým nepředcházela žádná interrupce. Určitou roli zde hraje odkládání těhotenství do vyššího věku.

Porod nebo potrat?

Podíl těhotenství končících potratem se postupně snižoval. Na přelomu 80. a 90. let končilo potratem každé druhé těhotenství, na začátku tisíciletí každé třetí a dnes zhruba každé čtvrté těhotenství. Na tom se podílel především pokles podílu těhotenství končících interrupcí. V roce 1990 skončilo interrupcí 43 % těhotenství, v roce 2000 to byla právě jedna čtvrtina a v roce 2012 jen 16 %. Naopak zastoupení samovolných potratů na celkovém počtu těhotenství se ve stejném období zvyšovalo. V roce 1990 skončilo samovolným potratem šest ze 100 těhotenství, v roce 2000 to bylo osm, a v roce 2012 ze 100 těhotenství skončilo devět spontánním potratem. Minimum podílu těhotenství končících potratem se od roku 1990 snížilo a posunulo do vyššího věku.

Zatímco na počátku 90. let bylo minimum (30 %) zaznamenáno u žen ve věku 19 let, o deset let později byl nejnižší podíl potratů na 100 těhotenství u žen 25letých – ze 100 těhotenství skončilo potratem 23. V roce 2012 bylo minima dosaženo u žen ve věku 31 let, u nichž na 100 těhotenství připadlo 18 potratů. Podíl těhotenství, která končí interrupcí, se také měnil v závislosti na věku ženy. Byl však velmi podobný změnám v podílech těhotenství končících potratem bez ohledu na druh potratu. U samovolných potratů stoupá riziko s věkem ženy. Vliv na strukturu a úroveň potratovosti má nejen věk, ale také např. vzdělání či rodinný stav a v neposlední řadě i počet již narozených dětí.

Míra potratovosti

Nikdy v historii ČR se nestalo, že by roční počet potratů převýšil roční počet narozených dětí. Vztah mezi plodností a potratovostí byl přitom až do začátku 90. let inverzní. Pokud se v důsledku zmírnění podmínek pro povolení interrupce jejich počet zvýšil, čímž se zvýšil i celkový počet potratů, tak klesla úroveň plodnosti a naopak. Po roce 1989 se plodnost a potratovost začaly vyvíjet nezávisle na sobě. Úroveň obou procesů zaznamenala výrazný propad, jenž vedl k podstatnému snížení počtu ukončených těhotenství. Při zachování věkově specifických měr potratovosti na úrovni roku 2012 by na 100 žen během reprodukčního období připadlo průměrně 51 potratů, z toho by bylo 18 samovolných potratů a 31 umělých přerušení těhotenství a dva ostatní potraty. Kdyby potratovost zůstala na úrovni roku 1990, tak by na 100 žen v průběhu repro­dukčního období připadlo průměrně 177 potratů, z toho 155 interrupcí.

Mezinárodní srovnání

Mezinárodní srovnání potratovosti je poměrně složité. Mnohé evropské země neevidují miniinterrupce, tj. UPT do 8. týdne těhotenství. Tyto zákroky spadají pod tzv. regulaci menstruace. Gynekolog provede ženě regulaci menstruace vakuovou aspirací bez zjišťování, proč k vynechání menstruace došlo a zda se ve skutečnosti nejedná o potrat. V České republice dnes představují miniinterrupce zhruba 75 % všech UPT, je tedy zřejmé, že jejich započtení nebo nezapočtení do celkového počtu interrupcí má na celkový počet interrupcí vliv zcela zásadní. Potratová legislativa a možnosti a podmínky pro přístup k umělému přerušení těhotenství významně ovlivňují úroveň umělé potratovosti v jednotlivých evropských zemích. V Irsku, Andoře, San Marinu a na Maltě nejsou interrupce povolené. V jiných zemích, např. v Itálii a v Polsku, není přístup k UPT zdaleka tak volný jako v České republice.

Více se dočtete zde: Obyvatelstvo