Podnikání není poslední štací, ale první šancí pro schopné

Jak si vysvětlujete fakt, že v naší republice podniká skoro milion osob?

Nejdříve je třeba si trochu ujasnit čísla, protože kaž­dý uvádí něco jiného. Je třeba brát v úvahu pouze aktivní podnikatele, nikoliv počet registrovaných podnikatelů, a už vůbec není možné odvozovat jejich počet od výše vydaných živnostenských listů. Aktivních živnostníků je 990 tisíc, právnických osob potom kolem 470 tisíc. Počet právnických osob odpovídá jiným zemím a vysoký počet OSVČ je dán obrovským boomem podnikání v 90. letech. Pokud si vzpomeneme na ty časy, tak nepodnikat po revoluci bylo skoro divné…, s tím souvisí takové množství živnostníků. I z toho důvodu jich je dnes starších 62 let více než mladších 35 let…

Mají Češi podnikatelského ducha, anebo je zapotřebí hledat příčinu tak vysokého počtu někde jinde?

Máme mimořádného podnikatelského ducha. Dokážeme improvizovat, přizpůsobit se situaci, nebojíme se odpovědnosti a vyhledáváme v profesích určitou míru svobody. Možná je to dáno nesvobodou z období totality a ti, kteří hned po revoluci vzali v nadšení podnikatelský prapor do ruky, tím nakazili celé rodiny. Proto i jejich děti často míří do stavu podnikatelského. Bohužel ale nadšení trochu opadá a v důsledku mimořádných příležitostí na trhu práce mnozí potomci míří raději do stavu závislého, za větším komfortem a nižším rizikem.

Proč se (ne)vyplatí v Česku podnikat?

Takto bych to nestavěl. Podnikání není o poslední štaci pro neúspěšné, ale první šancí pro nejschopnější. Nikdo z podnikatelů, ani těch nejúspěšnějších, nemá bianko šek na to, že v dalších letech podnikatelsky přežije. V Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR je jako jejich hlavní zástupce musíme účinně hájit, ale nesmíme sklouznout do podnikatelského populismu a vytvářet prostředí jakýchsi pseudoodborů, které se postarají o každého živnostníka. Lepší budou pokračovat, horší skončí a nahradí je jiní. Pokud někdo přijme tento způsob hry, pojede každý den nadoraz, dá do toho vše, nebude se vymlouvat na prostředí, vládu, banky či obchodní partnery, má šanci, že to ustojí i desítky let. Ten, kdo bude neustále hledat chybu jinde, bude to šidit a bude čekat na pomoc od státu, skončí.

Jaký je podíl malých podnikatelů na tvorbě hrubého domácího produktu v České republice?

Podle posledních údajů je to 38 % z byznys sektoru, 62 % drží v rukou velké firmy. Z pohledu

malých je to o něco méně, než je průměr Evropské unie, kde je to přibližně srovnané. Naším specifikem je, že jsme dost průmyslově orientovaní, a velké firmy, například v automobilovém průmyslu nebo energetice, vytvářejí poměrně rozsáhlý hrubý domácí produkt. Tento podíl ale nepatrně stahujeme a troufám si tvrdit, že vytvořením dobrého podnikatelského prostředí pro malé a střední firmy ho můžeme během dvou generací srovnat.

Proč by měli podnikatelé soutěžit s velkými společnostmi?

Nejde o soutěž. Ale pro celkovou ekonomiku by to bylo dobré. Byli bychom méně závislými a méně zranitelnými. V asociaci je to náš dlouhodobý cíl, který jsme začali před dvaceti lety naplňovat, a musím říci, že role malých firem v ekonomice se během generace výrazně zvýšila. Pamětníci si vybaví, že pokud před dvaceti lety pustili televizi, byli tam samí kapitáni našeho průmyslu. Dnes tam jsou více živnostníci a rodinné firmy. Troufám si tvrdit, že to je výsledek i naší práce, a mám z toho radost, denně na tom pracujeme. Malým roste sebevědomí, už nestojí s čepicí v ruce a daleko více si věří. To je pro byznys základ.

Komu se daří lépe? Osobám samostatně výdělečně činným, nebo zaměstnancům?

Takto otázku nelze generalizovat. Podnikání je o odříkání, denním riziku ztráty střechy nad hlavou a neúnavné nápaditosti. Navíc nejde nic příliš okecat. Pokud nevyděláme na chod firmy, žádné vzletné řeči nepomohou. Je to výzva, v nemalé míře svoboda v rozhodování, tvoříme vlastní týmy, ovlivňujeme okolí firmy, můžeme růst v příjmech a můžeme si sáhnout na náš, nikoliv cizí výsledek. Zaměstnání nabízí komfort menšího rizika, možnosti zapojení do mezinárodních týmů, klidnější život a kariérní růst. Na druhou stranu nám nedá pocit svobody, existenční adrenalin. Příjem je obvykle zastropován, vždy si nevybíráme své kolegy a už vůbec ne majitele. Obojí dává smysl, každý se může svobodně rozhodnout a jsem přesvědčen, že když to děláme na „plný kotel“, můžeme být úspěšní jako podnikatelé i jako zaměstnanci.

Vystudoval Stavební fakultu ČVUT, dále PIBS při Manchester Metropolitan University, doktorské studium dokončil na Podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze. Zastává pozici předsedy představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, od roku 2014 je členem Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace a od letošního roku je jejím místopředsedou. Je majoritním vlastníkem skupiny SINDAT. Na Vysoké škole finanční a správní vede Fakultu ekonomických studií.

Proč podniká víc mužů než žen?

Poměr podnikajících mužů k ženám je 1,7 : 1. Žen ale v posledních letech přibývá daleko více, od doby krize přibylo 50 tisíc podnikatelek, zatímco počet mužů v živnosti stagnuje. Ženy jsou v kurzu, jdou za výsledkem, a nikoliv za vítězstvím, nechodí do tak velkého rizika, mají přirozenou obchodní rafinovanost. Založením živnosti navíc dnes řeší flexibilní pracovní dobu po mateřské, chtějí být více nezávislé a nečekat jen doma u okna na vydělávajícího manžela. Čím dál více rovněž berou odpovědnost za rodinné příjmy na svá bedra. I jim jsme v asociaci vytvořili velkou platformu – Podnikavá žena. Máme jich už šest tisíc a hrozně jim fandím.

Podniky se potýkají s nedostatkem pracovních sil, a to nejen v průmyslu a ve stavebnictví, ale také ve službách. Podle jakých kritérií se lidé rozhodují, zda zkusí podnikání, anebo se nechají zaměstnat?

Jak kdo. Někdo se rozhodne využít nabídky slušného místa hned po škole, navíc dnes obvykle slušně zaplaceného, nemluvě o řadě benefitů, které zaměstnavatelé nabízejí. Snažíme se burcovat, aby ti nejschopnější, kteří mají předpoklady jít hrát na podnikatelský dvorek, zkusili podnikání. I na to máme v asociaci platformu – Young Business/Svou cestou, v rámci které brázdíme každý týden po regionech, školách a klubech a mobilizujeme schopné mlaďochy pro podnikání. Stejně tak pracujeme zase na další platformě – Rodinná firma – s následovníky. Vytváříme jim takřka klubové zázemí a burcujeme je k tomu, aby drželi vlajku rodinného byznysu i dále a nepřeskočili do stavu závislého v jiných firmách…

Jaký vliv na podnikání má hospodářský cyklus?

Naprosto zásadní. V době krize to nevydýchala skoro třetina podnikatelů. Částečně ale i proto, že jsme byli po necelých dvaceti letech podnikání stále nezkušení. Nikdy předtím jsme opravdovou krizi nezažili a nebyli jsme na ni připraveni. Přehřáli jsme investice, nevytvářeli jsme rezervy, podcenili jsme řízení pohledávek, žili jsme v přesvědčení, že naši bankéři nás podrží. Vše si musí každý odžít… a platí to i v byznysu. Chci věřit, že jsme se poučili a že v době růstu myslíme na dobu horší a připravíme se na ni jak na bázi ekonomické, tak právní a vztahové.

Proč mají podniky pod zahraniční kontrolou vyšší ziskovost?

Protože podnikají často o několik desítek let déle, protože operují v mnoha dalších zemích a rozkládají si náklady a rizika, protože si budují po generace vztahy s obchodními partnery. Mají „levné“ peníze, což sice platí nyní i u nás, ale pamatuji si, že jsme před dvaceti lety měli úvěry skoro za patnáct procent, zatímco zahraniční konkurenti platili o řád méně. Nevymlouvám se, ale kapitalismus jsme u nás budovali na chatrných základech. Pravdou je ale i to, že výkonnost managementu i pracovníků je u nás stále nižší, což neznamená, že pracujeme méně, ale to, že tvoříme nižší přidanou hodnotu.

Jaký dopad bude mít celní bitva mezi USA a Evropou na podnikání v České republice?

Krátkodobě menší, dlouhodobě by byl dopad významný. Patříme mezi nejotevřenější ekonomiky na světě, exportujeme 80 % celkového hrubého domácího produktu. A pokud se nám přibrzdí obchody s Německem, Francií, Británií nebo Polskem, kam jde půlka našeho vývozu, pak máme velký problém. Čistě proto, že jmenované země mají s USA veledůležité obchodní vztahy a jejich narušení by mohlo mít sekundární dopad i na nás. A to nehovořím o roztočení spirály obchodní války, což by nás dostalo na kolena. Spotřebou a investicemi bychom to prostě nedohnali.

Kdybyste měl někomu poradit, v jakém oboru by měl začít podnikat, který byste mu doporučil?

Netroufám si nikomu radit. Ale varuji před tím, jít do podnikání proto, že budeme bohatí a brzy „za vodou“. Komfort nesmí být příčinou, ale důsledkem podnikání. Hlavním důvodem musí být snaha něco vybudovat, někoho vést, stát v čele a denní střety a problémy brát jako výzvy. Pokud do toho dáme vše, budeme nároční k sobě samým a nebudeme si ulevovat, pak máme slušnou šanci na úspěch. Komfort pak přirozeně přijde, ale odpovědný podnikatel si jej stejně moc neužije, protože ví, že mlaskat, či dokonce chrochtat se nevyplácí.