Kandidát v komunálních volbách je stále častěji nezávislý a bez politické příslušnosti

Aktivní volební právo (právo volit) je měřitelné prostřednictvím volební účasti. Ta ve volbách do zastupitelstev obcí dosáhla svého maxima v první polovině 90. let. V prvních svobodných komunálních volbách v roce 1990 přišlo dokonce přes 73 % voličů, v roce 1994 to bylo 62 % a od roku 1998 volební účast osciluje kolem hodnoty 46 %. Volební účast je ovlivňována širokým spektrem různých faktorů, nicméně stabilní rozdíly ve volební účasti lze pozorovat v závislosti na velikosti obce. U nejmenších obcí do 500 voličů volební účast pravidelně překračuje hranici 60 % a v prvních volbách do zastupitelstev obcí v roce 1990 byla v této velikostní skupině obcí dokonce na hodnotě 87 %. S rostoucí velikostní kategorií obce volební účast takřka lineárně klesá. Výjimku v tomto trendu představují pouze největší města ČR (Praha, Brno, Ostrava), kde je volební účast zpravidla vyšší než ve městech z nižších velikostních kategorií.

Nezávislých kandidátů v místních sdruženích přibývá

Pasivní volební právo (právo být volen) lze sledovat podle počtu platných kandidátů, kteří se ve volbách ucházejí o zvolení. Na rozdíl od volební účasti, která dosáhla svého maxima již v 90. letech, celkový počet platných kandidátů po celé sledované období rostl, přičemž ve volbách v roce 2010 poprvé kandidovalo přes 200 tisíc kandidátů. V posledním řádném termínu komunálních voleb v roce 2018 však došlo k poklesu počtu kandidátů pod tuto hranici.
Zajímavým vývojem prošla struktura kandidátů podle typu volební strany, za kterou kandidát ve volbách kandiduje. Podle zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, může kandidátní listiny podávat 5 typů volebních stran: registrované politické strany a politická hnutí, koalice politických stran a politických hnutí, sdružení politických stran a politických hnutí s nezávislými kandidáty, místní sdružení nezávislých kandidátů a jednotliví samostatně kandidující nezávislí kandidáti. Po roce 2010 lze jednoznačně pozorovat pokles počtu kandidátů, kteří kandidují na kandidátních listinách politických stran a hnutí. Ve volbách v roce 2010 se takto o post obecního zastupitele ucházelo téměř 108 tisíc kandidátů, za dalších 8 let však počet kandidátů tohoto typu volební strany klesl téměř o 30 %. Namísto politických stran a hnutí se čím dál více ve volbách do zastupitelstev obcí prosazují nezávislí kandidáti v místních sdruženích, jejichž počet stále roste. V roce 1994 kandidovalo v rámci těchto místních sdružení nezávislých kandidátů přes 39 tisíc osob, ve volbách v roce 2018 jich byl již dvojnásobný počet. Poprvé v historii svobodných voleb tak v roce 2018 kandidovalo do obecních zastupitelstev více kandidátů místních sdružení než kandidátů politických stran.

V posledních dvou desetiletích více než čtyřnásobně vzrostl také počet kandidátů, kteří ve volbách kandidovali za volební strany typu sdružení politických stran a nezávislých kandidátů. Tento nárůst lze vysvětlit jednak tím, že se politickým stranám v průběhu let stále méně dařilo v obcích sestavit kompletní kandidátní listinu a na zbylá místa byli doplňováni občané, kteří byli ochotni kandidovat ve volbách pouze jako nezávislí kandidáti a odmítli být do voleb navrženi politickou stranou. Možným důvodem může být ale i zneužívání tohoto typu volební strany uskupeními, která jsou svým charakterem místním sdružením nezávislých kandidátů, avšak chtějí se vyhnout zákonné povinnosti sběru podpisů na petici tím, že se zaštítí společnou kandidaturou s některou politickou stranou nebo hnutím, kde povinnost doložení petice není.

Samostatně kandidujících nezávislých kandidátů je méně

Od roku 2002 postupně klesá počet samostatně kandidujících nezávislých kandidátů. V roce 2002 bylo takových kandidátů více než 12 tisíc, při posledních volbách jich bylo jen přes 9 tisíc. Pokles počtu samostatně kandidujících může souviset s jejich znevýhodněním ve volebním systému ve volbách do zastupitelstev obcí, který jim dává reál­nou šanci na zvolení spíše v populačně menších obcích. Největší obec, kde byl při posledních komunálních volbách zvolen do zastupitelstva samostatně kandidující nezávislý kandidát, měla jen 2 200 obyvatel. Obtížné zvolení ve velkých městech lze doložit též na příkladu hlavního města Prahy, kde by v roce 2018 samostatně kandidující nezávislý kandidát potřeboval ke zvolení 317 467 hlasů, což vzhledem k celkovému počtu 425 937 odevzdaných obálek znamená, že by takový kandidát musel získat platný hlas na téměř 75 % v Praze odevzdaných hlasovacích lístků.

Na hlasovacích lístcích je u všech kandidátů uvedeno, zda jsou členy některé politické strany či politického hnutí, nebo se jedná o kandidáta bez politické příslušnosti. Podíl takových „nepolitických“ kandidátů se v průběhu času zvyšoval, byť se v posledních několika volbách růst zpomalil. V roce 1994, od kdy jsou údaje o politické příslušnosti kandidáta poprvé k dispozici, bylo bez politické příslušnosti 64,5 % kandidátů, v roce 2018 již bylo takových kandidátů 85 %. Zvyšování podílu kandidátů bez politické příslušnosti tedy vypovídá o snižující se ochotě občanů ovlivňovat věci veřejné prostřednictvím sdružování se v politických subjektech.
Obdobně jako v případě volební účasti je podíl kandidátů bez politické příslušnosti ovlivňován velikostí obce. Platí, že s rostoucí velikostní kategorií obcí klesá podíl kandidátů bez politické příslušnosti. Zároveň ale vývoj ukazatele vypovídá o zvyšujícím se podílu kandidátů bez politické příslušnosti ve všech velikostních kategoriích. Nejmarkantnější nárůst byl zaznamenán u obcí malé velikosti v kategoriích 501 až 2 000 voličů a 2 001 až 5 000 voličů, kde od roku 1994 vzrostl ukazatel o 28 procentních bodů. Specifikem těchto menších obcí je větší míra provázanosti sociálních vztahů mezi obyvateli. Voliči se tak často rozhodují na základě osobní znalosti kandidátů a členství v politické straně pak nehraje při rozhodování zásadní roli. Kandidátní listiny se členy politických stran a hnutí jsou častější ve volbách do zastupitelstev obcí s více než 15 tisíci voliči, kde hrají větší roli při rozhodování voliče celostátní politické preference.

Mimořádné volby kopírují trendy z nejmenších obcí

Zmíněné vývojové trendy se týkají voleb do zastupitelstev obcí (bez městských částí a městských obvodů) konaných v řádných termínech. Mezi řádnými termíny voleb se v důsledku rozpadu zastupitelstev, vzniku nové obce apod. konají volby mimořádné. Ty zpravidla probíhají v nejmenších obcích, a tak vykazují stejné trendy jako obce nejnižší velikostní kategorie v řádných volbách, tj. vysoký podíl kandidátů bez politické příslušnosti, nízkou četnost výskytu kandidátních listin politických stran a politických hnutí a zpravidla vyšší volební účast.

Více se dočtete zde: Volby