Celé to byl velký zážitek,

vzpomíná na vstup do Evropské unie tehdejší ředitelka odboru mezinárodní spolupráce ČSÚ Hana Šlégrová.

V době vstupu Česka do EU jste byla ředitelkou odboru mezinárodní spolupráce ČSÚ. Co všechno v souvislosti se vstupem do EU váš odbor zajišťoval?

Odbor mezinárodní spolupráce jsem převzala v říjnu 2002, krátce po povodních, při nichž ČSÚ přišel o sídlo na Invalidovně, a zároveň v době, kdy vrcholily přípravy na vstup do EU. Toto období pro mě bylo velmi náročné. Předtím jsem vedla odbor statisticko-matematických metod a problematiku mezinárodní spolupráce jsem se musela učit za pochodu.

Koordinační role odboru mezinárodní spolupráce zahrnovala řadu úkolů, v národním kontextu i ve vztahu k orgánům EU. Doma jsme byli zapojeni do fungování Výboru pro Evropskou unii při Ministerstvu zahraničních věcí, později při Úřadu vlády. V jeho rámci byla ustavena Rezortní koordinační skupina pro statistiku (RKS) a k našim agendám patřila podpora její činnosti. Koordinovali jsme také zapojení ČSÚ do národního programu PHARE, pod nějž mimo jiné spadal projekt modernizace úřadu po povodních. Multinárodní program PHARE pro skupinu deseti zemí připravujících se na vstup do EU byl koordinován Eurostatem a zahrnoval celou šíři různorodých aktivit. Probíhaly specifické statistické projekty, mise zahraničních odborníků a pracovníků evropských institucí v ČSÚ, kteří kromě poskytování know-how také hodnotili naši připravenost na vstup do Unie. Eurostatu jsme předávali různé informace a podklady, naši lidé se v Eurostatu účastnili pracovních jednání, seminářů a dalších akcí. Odbor mezinárodní spolupráce všechny tyto aktivity koordinoval. Zajišťovali jsme také nezbytné překlady důležitých textů a zahraniční pracovní cesty. Na základě získaných poznatků ze semináře k legislativním procesům EU, který vedli experti z Finska a Švédska, jsme rovněž připravili kurz pro naše pracovníky a členy RKS. Navíc jsme od roku 2003 zodpovídali za přípravu podkladů pro zapojení předsedy ČSÚ v roli pozorovatele na jednání Výboru pro statistické programy Evropské komise (předchůdce Výboru pro Evropský statistický systém). Ve stejné době jsme začínali poznávat i fungování pracovní skupiny Rady EU pro statistiku. Činností to byla spousta, jejich rozsah mimořádný a zodpovědnost vysoká.

Jaké byly nejvýznamnější rozdíly v práci a úkolech odboru mezinárodní spolupráce před vstupem do EU a po něm? Změnilo se toho hodně?

Nejvíc se toho změnilo už v době, kdy jsme se připravovali na vstup. Když jsme se potom stali součástí EU, změna už tak patrná nebyla, protože nastávala s předstihem postupně. Do statistických činností a fungování orgánů EU jsme se zapojovali hlavně prostřednictvím multinárodního programu PHARE. Například na jednáních Výboru pro statistické programy se kandidátské země řídily stejnými pravidly jako ty členské, kromě práva hlasovat o návrzích předpisů. Naši zástupci mohli předávat stanoviska i aktivně vystupovat v diskuzích. Díky tomuto přístupu jsme získali praktické znalosti a zkušenosti ještě dřív, než jsme se stali skutečnými členy.

Základní změna k datu vstupu do EU pak spočívala v získání práv hlasovat o návrzích předpisů a využívat stejné nástroje jako členské země, například granty na zavádění nových postupů ve statistice. Po vstupu se také experti ČSÚ více zapojovali do rozvojových aktivit v rámci Evropského statistického systému, třeba ve formě takzvaných Task Force, nebo do asistenční pomoci zemím zavádějícím statistické standardy EU. Dál přitom pokračovala spolupráce a kontakty s odborníky z členských zemí, například projekt strategického plánování, do kterého byl významně zapojen tehdejší předseda německého spolkového úřadu Destatis a budoucí generální ředitel Eurostatu Walter Radermacher.

Ing. Hana Šlégrová

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, zaměření na zahraniční obchod. Po nástupu ještě do Federálního statistického úřadu pracovala nejprve v odboru průmyslu a dopravy, poté se již v ČSÚ věnovala metodice a vzdělávání. Vedení odboru mezinárodní spolupráce převzala v roce 2002. S ČSÚ stále spolupracuje na dílčích projektech.

Je nějaký okamžik či událost související se vstupem do EU, která se vám vryla silně do paměti?

Velkým zážitkem bylo celé období přípravy a počátku členství. Ze specifických okamžiků uvedu dva. V září 2002, bezprostředně po povodních, jsem se v rámci delegace vedené tehdejší předsedkyní ČSÚ Marií Bohatou zúčastnila cesty do Eurostatu, kde se projednávala naše obtížná situace a postup pro nejbližší období. Velmi na mne zapůsobilo, jak kolegové v Eurostatu naši situaci vnímali. Chápali, že nemáme ani budovu, ani základní vybavení, a snažili se nám všemožně pomoci. Druhý zážitek se váže k období těsně po vstupu do EU, kdy v rámci SPC probíhaly volby do Partnership Group, tedy skupiny, která připravuje jednání výboru a má vysokou neformální autoritu. Jako první z nových členských zemí byl díky velmi aktivnímu vystupování a zapojení do práce SPC zvolen tehdejší předseda ČSÚ Jan Fischer. Na to jsem byla hodně pyšná, že se české statistice dostalo takového uznání.

Jak velkou pomoc poskytoval českým statistikům při vstupu do EU Eurostat a jednotlivé členské země EU?

Eurostat přípravě našeho vstupu již od počátku velmi napomáhal. V rámci mezinárodního programu PHARE zaměřeného na společnou přípravu statistiků budoucích deseti členských zemí jsme získali řadu dobrých námětů, nápadů a zkušeností, které jsme mohli využít i v našich podmínkách. Eurostat umožňoval naši účast na jednání pracovních skupin a pro experty v jednotlivých oblastech statistiky pořádal odborné semináře. Do příprav zapojoval významné a zkušené osobnosti, jejich hodnocení naší připravenosti na vstup do EU zahrnovalo i cenná doporučení pro další zlepšení. Dále zprostředkovával odbornou pomoc expertů z členských zemí EU při budování statistiky v nových podmínkách, při změnách používaných postupů a metod, při úpravách nástrojů nezbytných pro rozvoj statistiky. Mezi naše hlavní partnery v tomto období patřili kolegové z Francie, kteří nám pomáhali například s klasifikacemi nebo Registrem ekonomických subjektů či s produkčními statistikami. Odborníci z Velké Británie se u nás významně podíleli na implementaci standardů pro výběrové šetření pracovních sil, němečtí statistici nás školili v oblasti regionální statistiky. Ale spolupracovali jsme i s experty z Finska, Švédska, Nizozemska, Portugalska a dalších zemí.

Jak naši statistici tuto pomoc využívali?

Bez know-how kolegů z členských zemí EU by nám nezbytná adaptace na novou situaci nejspíš trvala mnohem déle. Díky praktickým poznatkům a zkušenostem zahraničních expertů jsme mohli eliminovat potenciální chyby, rychleji zavádět nové postupy a hledat vhodná řešení nejlépe vyhovující našim podmínkám.

Pro ilustraci jeden příklad z mnoha: tranzitivní projekt produkčních statistik, na kterém jsem se jako vedoucí pracovní skupiny přímo podílela. Projekt začal již před rozpadem federace, poté probíhaly společné konzultace pro nás i slovenské kolegy. Při přípravě „nové generace“ zjišťování nás vedli odborníci z INSEE Francie. Na počátku nám vysvětlili rozdíl mezi konjunkturálními a strukturálními zjišťováními. Zatímco ve strukturálních zjišťováních u nás mohly zůstat výstupy v podobě absolutních dat, v konjunkturálních byla dřívější praxe nahrazena výpočtem indexů vyjadřujících rozsah změny oproti základnímu období. Důraz ve strukturálních zjišťováních je kladen na přesnost, což vyžaduje rozsáhlý soubor respondentů. V konjunkturálních zjišťováních je důležitá včasnost zpracování a počet respondentů je nižší. Strukturální zjišťování bylo v ČSÚ připravováno pro produkční statistiky společně, konjunkturální, vzhledem ke specifikům jednotlivých odvětví, zajišťovali experti z věcně příslušných útvarů.

Naučili jsme se mnoho postupů ve sběru a zpracování dat, mimo jiné rozlišovat chyby (které nemohou v žádném případě nastat) od anomálií (u nich data nevyhovují předem zadaným kontrolám, což nastat může, ale je nutné ověření u respondentů). Naprosto zásadní změnou oproti dřívější praxi bylo vytvoření zpracovatelských divizí na osmi vybraných krajských správách. To souviselo s rozdělením zpracování dat do dvou fází. Nejprve sběr a kontrola výkazů ve specializovaných divizích podle odvětvové příslušnosti respondentů bez ohledu na jejich sídlo, následně dopočty a generování výstupů v ústředí. Dnes se jedná o běžný a zavedený postup, tehdy to byla zásadní novinka.

Zažila jste první předsednictví Česka v Radě EU. Jaké úkoly jste během předsednictví řešili a jak se vám je podařilo zvládnout?

Zásadní byla příprava. Jazyková zahrnovala vzdělávání i zkoušky podle stanovených požadavků, ty nejvyšší byly kladeny na předsedající, kteří museli ovládat angličtinu a francouzštinu. Odborná příprava se opírala o znalost věcné problematiky, včetně stávajícího práva EU i chystaných změn. Příprava institucionální spočívala v důkladném poznání legislativních procesů v EU, včetně úlohy Rady EU, jejích pracovních skupin a role předsednické země.

Přípravu jsme zahájili včas, v ČSÚ jsme ustavili přípravný výbor pro předsednictví, zaměřili jsme se na získání praktických poznatků a zkušeností, které nám velmi otevřeně poskytli zkušenější kolegové z Rakouska, Německa, Finska a Slovinska. O své zkušenosti se s námi podělili i předsedové či místopředsedové statistických úřadů, kteří pracovní skupinu Rady EU pro statistiku již řídili. V roce 2008 byl ustaven předsednický tým vedený místopředsedou ČSÚ Stanislavem Drápalem a doplněný o bývalého pracovníka stálého zastoupení v Bruselu, který měl na starosti statistiku. Získané informace jsme sdíleli s kolegy z jednotlivých útvarů, u kterých se předpokládalo, že mohou být do jednání zapojeni. Dobře připravený, aktivní a motivovaný předsednický tým se věnoval přípravě jednání pracovních skupin a podílel se na zajištění souvisejících aktivit.

Osobně jsem vedla jednání k nařízení o statistice informační společnosti. S týmem příslušného zpravodaje v Evropském parlamentu a společně se zástupcem Evropské komise jsme projednávali návrhy, které byly připravené na jednání pracovní skupiny již za předchozího francouzského předsednictví. Po tomto úspěšném projednání za našeho předsednictví prošel návrh příslušným schvalovacím procesem. Koordinovali jsme také postup členských zemí na jednání skupiny právníků lingvistů v závěrečné fázi přípravy nařízení o evropské statistice. V několika případech bylo nutné zachovat velmi citlivě dohodnutý text a nedovolit jeho úpravy. To se díky společné aktivní argumentaci včetně vyjádření rodilých mluvčí z Velké Británie podařilo. Toto nařízení bylo poté za předsednictví Česka v EU zveřejněno.

Jedním z hlavních projednávaných předpisů bylo nařízení Rady EU o sběru statistických informací Evropskou centrální bankou. Původně naprosto protichůdné názory prezentované na pracovní skupině za francouzského předsednictví se v průběhu našich konzultací se zástupci banky, Evropské komise i s členskými zeměmi postupně vyjasňovaly a text nařízení se upravoval. Konzultovali jsme jej s právní službou Rady EU a získali jsme rovněž podporu Evropského parlamentu. Překvapivě tak bylo dosaženo shody už na druhém jednání pracovní skupiny k této problematice v květnu 2009. Kompromisní text dojednaný za našeho předsednictví byl velmi oceněn jak členskými zeměmi, tak i zástupci Evropské centrální banky i Evropské komise.

Z čeho jste měla během řízení pracovní skupiny Rady pro statistiku největší obavy?

První jednání pracovní skupiny v březnu 2009 řídil předseda ČSÚ Jan Fischer, který se krátce na to stal předsedou vlády. Květnové jednání jsem pak vedla já. Cítila jsem velkou zodpovědnost a trochu obavy z toho, jak zvládnu jednání pracovní skupiny, které se účastnili zástupci 28 zemí, Evropské centrální banky a Evropské komise. Ale všechno jsme měli dobře předjednané a nikdo nevystoupil s žádným zásadním novým návrhem, takže jednání probíhalo bez problémů a já jsem si ho začala i docela užívat.

Jak se podle vás daří Česku v Evropské unii? Je pro nás členství přínosné a je naše členství přínosné pro ostatní?

Já se na to dívám jako statistik z hlediska profese, a z tohoto pohledu je to jednoznačné.

Nespornou výhodou pro statistiky včetně uživatelů statistických dat je existence statistických standardů EU (ukazatele, klasifikace, vybrané postupy a jiné). Ty mají podobu právních předpisů, takže jsou pro členské země závazné. To je důležitý předpoklad pro vysokou kvalitu dat, která slouží nejen k výpočtu evropských agregátů, ale i pro porovnávání mezi jednotlivými zeměmi EU v řadě oblastí. Důraz na kvalitu dat je v EU podpořen i dalšími nástroji a iniciativami, například Kodexem evropské statistiky, konferencí o kvalitě a podobně. Data poskytovaná statistickými úřady evropských zemí jsou tak na velmi vysoké úrovni, o čemž mimo jiné svědčí i značný zájem o ně ze strany uživatelů. Výhodné je to pro všechny, jak pro nás, tak pro ostatní členské země.

Česká republika ostatně ke zvyšování kvality evropské statistiky nemalou měrou přispívá. Nedávno jsem se zúčastnila hodnocení souladu práce národních statistických úřadů s Kodexem. Kolegové, kteří hodnotili ČSÚ, při jedné z prezentací o inovativních projektech velmi chválili proces redesignu našeho statistického informačního systému. Byli velmi překvapeni celkovým pojetím projektu, oceňovali jeho komplexnost, zvolené postupy, nástroje i výsledky.

Jak vlastně takové hodnocení kvality práce statistiků probíhá?

Proces nazývaný peer review se v Evropském statistickém systému opakuje zhruba každých sedm let. Všechny členské instituce nejprve vyplní obsáhlý dotazník o dodržování Kodexu a poté k nim dorazí čtyřčlenný tým hodnotitelů, který posuzuje vybrané aspekty kvality v praxi. Já sama jsem byla členkou takového týmu už dvakrát. Poprvé krátce po zavedení Kodexu v letech 2006 až 2008, to se teprve dotvářela metodika těchto hodnocení. Podruhé jsem se zúčastnila třetího kola peer review, které skončilo loni. Pracovala jsem v týmu, který posuzoval práci statistických úřadů Estonska, Irska, Lichtenštejnska a Islandu. Všechny týmy byly složeny tak, aby nikdo nehodnotil úřad vlastní země. Před osobní návštěvou jsme museli prostudovat stohy dokumentů a zorientovat se v tom, co o sobě daný úřad uvedl. Během kontroly v jednotlivých zemích jsme pak vedli spoustu intenzivních jednání a ověřovali mnoho skutečností, takže ani nebyl čas na nějakou turistiku či poznávání krás. Vždycky jsme po pěti dnech byli tak unavení, že jsme byli rádi, že můžeme jet domů. Nakonec pak bylo třeba pro každý hodnocený subjekt vypracovat závěrečnou zprávu a k ní vypořádat připomínky. Celkem to představovalo dva a půl roku zajímavé a zároveň velmi náročné práce.

Udržujete ještě stále kontakt s kolegy v odboru mezinárodní spolupráce? Jak hodnotíte jejich nasazení a výkony?

Kontakt s kolegy udržuji, velmi vnímám jejich zájem o práci, kterou dělají rádi. Získané poznatky a zkušeností využívají k dalšímu zlepšování, jsou aktivní při komunikaci se zahraničními partnery a podporují úsilí dalších zaměstnanců úřadu. Průběh i výsledky dosažené při nedávném předsednictví v Radě EU to jen potvrzují. Obdobně jsem v kontaktu i s některými dalšími kolegy v jiných útvarech ČSÚ. Je zřejmé, že po našem vstupu do EU je zapojení do mezinárodních aktivit a týmů běžnou součástí práce mnoha představených a expertů v ČSÚ. Proto všem mým dřívějším spolupracovníkům v odboru mezinárodní spolupráce – a nejen jim – přeji nadále hodně zdaru.

Kdybyste znovu začínala svou kariéru, stala byste se opět statističkou?

Určitě. Mě vždycky ve škole bavila matematika. Ale taková, za kterou jsem si dokázala něco představit, která měla věcný obsah. Tomu přesně odpovídá statistika, kterou jsem dokonce ještě při studiu na VŠE začala další studenty učit. Tenkrát byl nedostatek pedagogů, tak mě ještě s jedním kolegou svěřili část výuky. A i později, už při práci ve statistickém úřadě jsem učila ekonomickou a sociální statistiku v rámci výuky Katedry demografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Rozhovor si můžete přečíst v chystaném dubnovém čísle časopisu Statistika&My.