Bylo to docela bouřlivé čtvrtstoletí

Emeritního rektora Vysoké školy ekonomické v Praze a současného místopředsedu České statistické rady Richarda Hindlse jsme požádali o ohlédnutí zpět, ale také o výhled do budoucnosti.

Jak moc se změnil obor statistiky za dobu vaší kariéry?

Záleží na tom, co všechno se myslí statistikou. Já jsem původně vystudoval spíš matematickou statistiku. Její principy zůstávají pořád víceméně stejné, nicméně se vyvíjejí a zdokonalují metody a modely, což souvisí zejména s rozvojem a masivním nasazením výpočetní techniky. Když jsem v sedmdesátých letech studoval, měli jsme jednu bulharskou kalkulačku. Dneska má každý v mobilu tisíckrát větší možnosti a na internetu jsou k dispozici obrovské objemy dat. To na jedné straně umožňuje provádět mnohem složitější výpočty a hlubší analýzy, na druhé straně si člověk musí dát větší pozor na to, jaká data používá, jak s nimi pracuje a jak je interpretuje.

Kromě té matematické se změnila také hospodářská a sociální statistika. Za socialismu se jako stěžejní ukazatel používala bilance úhrnného společenského produktu a národního důchodu a v devadesátých letech se postupně přešlo na národní účetnictví. Ale je pravda, že v základním cíli, tj. popsat ekonomické vztahy uvnitř národního hospodářství, vztahy se zahraničím a odhadnout výsledky národního hospodářství, se tyto dva přístupy se od sebe nijak zásadně neliší. Takže na rozdíl od jiných oborů se statistika za víc než padesát let, co v ní působím, tolik nezměnila. Rozhodně ne jako třeba medicína či chemie, tam je posun obrovský.

Můžete zhodnotit úroveň statistického oboru v Česku?

Pokud jde o českou státní statistiku, tak ta je na vynikající úrovni, a vždycky byla. Ještě když se připravoval vstup do Evropské unie, Česká republika měla snad jako první uzavřenou kapitolu přístupových rozhovorů právě tu týkající se statistiky. To jistě o lecčem svědčí. Například ve vývoji nových metod získávání a zpracování údajů, využívání administrativních zdrojů dat nebo v inovacích ve výběrových šetřeních patříme ke špičce.

Česká statistika se může pyšnit i řadou dalších úspěchů, vždyť ji ovlivňovalo mnoho vynikajících osobností, profesoři Hájek, Anděl, Cyhelský, Likeš a další skvělí lidé, kteří přerostli český prostor.

prof. Ing. Richard Hindls, CSc., FEng., dr. h. c.

Významný český statistik a ekonom vystudoval statistiku na VŠE v Praze, kde začal v roce 1975 pracovat jako pedagog na katedře statistiky. V devadesátých letech se stal vedoucím katedry statistiky a pravděpodobnosti, pak děkanem Fakulty informatiky a statistiky a v roce 2006 rektorem VŠE. Tuto funkci vykonával do ledna 2014. Je členem mnoha odborných grémií v Česku i v zahraničí a působí mj. také jako místopředseda České statistické rady. Je také výborným klavíristou, který za počet prodaných audionosičů dokonce převzal i Platinovou desku.

Zaujaly vás v poslední době nějaké statistické údaje?

Ač nejsem odborníkem na demografii, docela mě tato oblast zajímá. Otázky kolik nás bude, kolik lidí bude v postproduktivním věku a kolik ekonomicky aktivních na ně bude vydělávat, se týkají nás všech, a musím říct, že ten výhled není příliš pozitivní. Problém stárnutí populace se dopadá na celou Evropu, ale u nás jsou aktuální čísla jedna z nejhorších.

Co se s tím dá dělat?

Osobně mám pocit, že žádná opatření nejsou moc účinná. Za příklad se dávají třeba Husákovy děti z počátku sedmdesátých let. Já však ten pojem nemám rád. Byla to přirozená demografická vlna, která se dlouhodobě valila naší populací, a nějaké pobídky typu novomanželských půjček nebo prodloužení mateřské dovolené na ni měly jen malý vliv. Lidé narození po druhé světové válce prostě chtěli mít děti a jiných možností, jak smysluplně naplnit život, bylo v sedmdesátých letech daleko méně než nyní.

Dnes mají mladí lidé obrovské možnosti cestovat, vzdělávat se, bavit se, a tak se založením rodiny nespěchají. Svou roli samozřejmě hraje i obtížná dostupnost bydlení, i když to určitě není jediný faktor. A ani dostatek bytů by podle mého názoru demografickou křivku výrazně zvrátit nedokázal. Na svých přednáškách studentům ukazuji animaci stromu života, jehož tvar se podle demografických predikcí do roku 2060 změní spíše v urnu.

Přiznám se, že kdybych byl zodpovědný za populační politiku, tak nevím, jak bych měl postupovat a čím porodnost podpořit. V tomto ohledu nejsem příliš optimista a nevěřím, že se negativní trend podaří v blízké budoucnosti nějak výrazně změnit.

Mají mladí lidé zájem o studium statistiky?

Zájemců není mnoho, ale ono jich mnoho nikdy nebylo a ani nebude. Nepotřebujeme mít tisíce a tisíce statistiků. Stačí nám ti, co máme. Důležité ale je, aby statistice rozuměli a aby svou práci dělali dobře. Při výuce proto spíš kladu důraz na kvalitu než na to, aby obor měl co nejvíce studentů.

Dnes se ovšem pojem statistika nahrazuje lákavějším termínem datová analýza. Ta je vlastně založená také na statistice, ale z marketingového hlediska to zní mnohem lépe. Tak se třeba teď podaří do oboru získat více zapálených zájemců.

Nacházejí absolventi oboru statistika adekvátní uplatnění na pracovním trhu?

Určitě. Jsme sice malý obor, ale naši studenti jsou rozebráni zpravidla už ve čtvrtém ročníku. Kromě práce ve státní statistické službě nacházejí uplatnění v pojišťovnictví, v bankovním sektoru, ve firmách zabývajících se marketingem a výzkumy veřejného mínění, a nakonec i v řadě podniků, kde se statistické metody využívají při optimalizaci procesů, toků dat a podobně.

Jak statistiku ovlivní technologie založené na umělé inteligenci?

Umělá inteligence je velkým pomocníkem především v datové analýze. Ale při jejím využívání je třeba být ostražitý. Lidé často mají pocit, že umělá inteligence pracuje dokonale, že její odpovědi jsou vždy správné, ale to samozřejmě neplatí. Sám jsem si některé systémy AI vyzkoušel, a na mnoho jednoduchých dotazů jsem dostal naprosto nesmyslnou odpověď. Například jsem po zhlédnutí zajímavého dokumentu o Jiřím Voskovcovi chtěl zjistit, kdy a na co tento velký herec vlastně zemřel. To ve filmu nebylo, tak jsem se zeptal umělé inteligence. Odpověděla mi správné datum, ale na dotaz po příčině napsala, že o tom není moc informací, ale že Jan Werich ve svých pamětech uvádí, že Voskovec zemřel na infarkt. Přitom ale Werich odešel o osm měsíců dříve. Je to hezký příklad, jak musí být člověk při využívání umělé inteligence opatrný.

Ovlivní umělá inteligence nějak zásadně i výuku na školách?

S tím se trochu pereme. Studenti tyto technologie samozřejmě využívají při psaní seminárních prací, občas až tak, že se to řeší už i disciplinárně. Některé fakulty dokonce ruší povinnost bakalářských prací, protože se dá dost těžko poznat, jestli práci sepsal student sám, nebo ji sestavila umělá inteligence. V tom nám AI trochu škodí, na druhé straně však nepatřím k těm, co vyčítají mladé generaci, že celé dny jen kouká do mobilu. Myslím, že každý jev má jak negativní, tak i pozitivní stránku a užívání webových platforem a elektroniky nepřináší jenom zkázu, ale i určitý rozvoj ducha. Něco nám web možná bere, ale současně nás i někam posunuje. Je třeba snažit se vybrat si to lepší a současně se musíme smířit s tím, že to přinese i něco negativního.

Co byste označil za nejdůležitější změny, k nimž ve společnosti došlo od roku 2000?

Musím říct, že to bylo to hodně divoké čtvrtstoletí. Asi i divočejší než čtvrtstoletí před tím. Ano, v devadesátých letech došlo ke změně politických, a tím i vlastnických poměrů ve východní Evropě a k rozšíření Evropské unie. Ovšem v tom právě končícím čtvrtstoletí jsme v roce 2008 zažili hypoteční a následně celosvětovou ekonomickou krizi. Pak přišlo určité nadechnutí, které tvrdě ukončila pandemie covidu-19. Když nemoc odezněla, začalo se válčit na Ukrajině a přišla energetická krize. Do toho se vyostřila válka na Blízkém východě. Takže když to shrnu: dvě velké války, největší epidemie od dob španělské chřipky, chaos v ekonomice po pádu Lehman Brothers a dalších bank. A přišly další přelomové věci. Třeba razantní nástup umělé inteligence a datových skladů, což jsou technologie, které jsou sice na samém počátku, ale už teď mění náš svět. Bylo to tedy docela bouřlivé čtvrtstoletí a kdo ví, co nás ještě čeká. Svět je na můj vkus moc bojovný.

S tím souvisí i to, že lidé spolu přestávají mluvit, diskutovat a navzájem si naslouchat. Místo toho jsme často svědky vzájemného překřikování bez faktického obsahu. Díky obrovskému množství snadno dostupných informací různé kvality si mnozí rychle utvoří svůj názor a ten pak někdy dokonce začnou vydávat za objektivní fakt. Nepodloží ho relevantními daty a nejsou ochotni o něm vést kritický dialog. To pak vede k různým dezinformacím a dezinterpretacím a k vytváření nesmiřitelných názorových proudů. A tady vidím jeden z důležitých úkolů statistiky. Nejen poskytovat čísla, ale dávat je do souvislostí, vysvětlovat je a vzdělávat uživatele, aby data uměli používat správně, aby jimi svá tvrzení podpořili a dokázali si ověřit kvalitu a váhu zdroje.

Jak odhadujete další vývoj?

V osmdesátých letech jsem se trochu zabýval prognostikou. Dělali jsme výhledy do roku 2010, a i když si už moc detailně nepamatuji, co přesně v nich bylo, do skutečnosti jsme se příliš netrefili. Myslím, že ani dneska nikdo nedokáže odhadnout vývoj na delší dobu dopředu. Pád Lehman Brothers a následnou krizi nepředpověděla žádná ratingová agentura, na covidovou pandemii a její možný dopad na světovou ekonomiku jsme se také nijak nepřipravovali. A úplně stejně nás zaskočily válečné konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě. Všechny pokusy vytvořit jakýsi ekonomický seismograf, který by nás včas upozornil na blížící se nebezpečí, zatím selhávají.

Proto místo prognózy vyslovím spíš přání. Přál bych si, aby svět byl klidnější, aby se podařilo urovnat alespoň velké konflikty. A ekonomicky úplně ideální by bylo, kdyby se podařilo nastavit třeba jen mírný, ale trvale udržitelný růst.

Co říkáte na názory, že neustálý hospodářský růst je škodlivý, a lidé by se by se proto měli zaměřit na jiné ukazatele kvality života?

Na jednu stranu je pravda, že když se snažíme vměstnat životní úroveň do jediného čísla, které vyjadřuje roční změnu HDP, tak výsledný obrázek není příliš plastický a výsledek úplně neodpovídá tomu, jak lidé sami mohou svou životní úroveň vnímat. Ovšem ztroskotávají i pokusy nastavit jiné, vhodnější metriky.

Myslím si ale, že zajistit rostoucí kvalitu života ekonomickým „nerůstem“ nejde. Potřeby lidí se neustále vyvíjejí. Mění se naše nároky na věci a technologie, které používáme. Chodíme jinak oblékaní, jezdíme v jiných autech, potřebujeme stále výkonnější výpočetní techniku… Růst je nezbytný, ale s růstem je bohužel čas od času spojený i pokles. Bylo by hezké tuhle sinusoidu zahladit, ale zatím to nikdo nedokázal. Ekonomická přirozenost říká, že cykly nahoru a dolů tady vždycky byly, jsou a budou.

Jak velké ohrožení pro lidskou společnost podle vás představují klimatické změny?

Tady vidím dva póly. Na jedné straně jsou ti, co říkají, že to bude katastrofa, na druhé stojí ti, co říkají, že není třeba řešit skoro vůbec nic. Zarputilost v prosazování obou krajních postojů nepovede k ničemu, to už dnes vidíme. Nepřikláním se ani k jednomu z těchto extrémů. Ekologii a změně klimatu se musíme věnovat, ale chce to uměřenost. Svět není záležitost nul a jedniček – buď ano, nebo ne. U zelené politiky to ovšem mnozí lidé takto vnímají. Buď obrovská katastrofa, nebo naprosto žádné starosti. Svět je ale mnohem složitější a barevnější a neexistuje jednoduché řešení, které by bylo použitelné na všechno.

Kde vidíte Česko za 25 let?

Prvotní nadšení z devadesátých let, kdy se říkalo, že se staneme ekonomickým tygrem Evropy, se sice nenaplnilo, nicméně západním ekonomikám jsme se přece jenom dost přiblížili. V poslední době se tempo přibližování zpomalilo a možná teď trochu závistivě koukáme na Polsko. To však může být také jenom přechodná záležitost. Myslím si, že pokud se nestane něco mimořádného, budeme pořád trochu pokulhávat za těmi nejvyspělejšími zeměmi a půjdeme po takové české zlaté střední cestě. Ona každá země řeší své vlastní problémy, i silné ekonomiky se potýkají s nějakými překážkami a komplikacemi.

Věřím, že Česko bude i za 25 let kultivovaný stát, technologicky vyspělý a velmi bezpečný pro život. Dobré by bylo, kdyby se podařilo v národní ekonomice snížit podíl průmyslu a zvýšit podíl služeb. Jinak žádné velké změny neočekávám.